Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 06.04.2012 08:51:03

Němečtí pinčové a kříženečkové

CO JE U NÁS NOVÉHO - ARCHIV
 
  •  
 
                                       

 

                                  

                               

 
 

 

                                                 

                                                                                                                                                                                                                               

                                 Co je u nás nového...

************************************************************

 

Na začátku roku slavil náš Dasty 2 narozeniny a o pár dmů později bylo jeho smutnější výročí..zjištění jeho nemoci. Na podzim se jeho nemoc ustálila a doufáme, že to tak i zůstane.
Dalším výročím v rodině byl datum 15.3. kdy Kelinka osalvila 10 narozeniny. Na podzim ukončila svou závodní kariéru za kterou nasbírala spoustu krásných pohárů, které mají u nás čestné místo.
. Jerry v květnu již jako 7 letý chlapák vyhrál v Kladně zkoušky A2, což překvapil nejen paničku.
Závody jsme odstartovali našim dubnovým Výpraskem a Lucky odstartoval ofi kariéru v květnu a díky Dušanovi, který vytrval a nepřerazil toho psa za jeho nálady velmi brzy postoupili do A2. Lucky se pánečkovi odvděčil, když mu k narozeninám vyhrál dva poháry. O 2 měsíce později odstartoval ofi kariéru i Ben. Měsíc na to měl splněny zkoušky na přestup, ale panička dodnes váhá s přestupem. Dastíkovi se nějak přestalo dařit, ale nebyla to vina ani jeho, ani nás. Po ustálení a zvýšní léků se opět dostal do formy a opět začal na parkurech řádit. Jerry začal „běhat“, asi začal senilnět a zapomněl, že ho agilitění moc nebralo a dělá paničce radost, jak dlouho je jen otázka času. Kelly ukončila svou závodní kariéru na podzim, kdy jsme uspořádali závody Vzhůru na Olymp, na kterém se poprvé představil náš páneček jako Bůh Áres. Závody měli být trošku těžší, protože cesta na Olymp není opravdu lehká..myslím, že se závody vydařily.
V září oslavil 2 narozeniny Lucky a v prosinci Ben. Lucky dostal zvláštní dárek k narozeninám, ale jinak to prostě nešlo..kromě dárečků a mlsků ho čekala i kastrace..proč ví jen on, my, naše rodina a kamarádi – takže skoro všichni :oD
Mimo závodů se i u nás doma děli věci..domeček dostal novou čepičku a autíčko nový domeček. Páneček v té době hodně makal, málo spinkal a možná i díky tomu se nám ocitl v nemocnici. Vše je už zase snad v pořádku a tak to i zůstane.
Myslím, že jsem na nic nezapomněla a vše podstatné tu je.

 

************************************************************

Ája - Benova sestřička

Panička je sice strašně líná, ale sem tam se prostě koukne na nějaké stránky. Tak tomu bylo i včera večer (ve středu). Dívala se na nové stránky KK Ratíškovice a prolézala ze zvědavosti členy. Jeden pejsek ji tam upoutal a tak napsala do návštěvky dotaz na onu psí slečnu. Psala něco v tom smyslu, že fenečka je podobná našemu Bendelínovi a odkud je. Během dne na ni několikrát myslela.

Vlezla na stránky a tam ji čekal vzkaz. Ájina panička psala, že Ája je z Ratěk a je Benova sestřička, jen o rok starší. Panička se pokusí domluvit schůzku sourozenců, je na ni totiž hodně zvědavá, moc se jí líbí. Pokud bude schopen foťák foťákovat a schůzka bude, tak se Vám ji budeme snažit představit..zatím jen fotky "půjčené" z Ratěk. Snad se nebudou zlobit.

                     

                     Sluší jí to co..a co teprve s paničkou Ivou..moc hezká fotečka

                               

 

************************************************************

Kelly jde do důchodu

 Je těžké si připustit, že nastal čas, kdy si zaslouží odpočinek, připustit si, že Kelly nám zestrála. Poslední dobou se jí nechtělo na zónovky a nechala se přemlouvat. Pochopili jsme, že je čas odejít s Kelly ze závodního pole. Její poslední závody byli neoficiálky u nás. Tam kde začala, zakončila svou kariéru. Byla pejskem na kterém jsem se učila. Začátky byli krušné, ale nakonec jsme se sehráli a agility ji začalo bavit..byla lepší a lepší a slalom, který ze začátku nesnášela a snažila se ho vynechávat teď umí jako profík. Snažila se mi zavděčit a já jsem jí vděčná za to, že mi přinesla chuť vítězství, navnadila mě jít dál, když jsem to s Jerrym vzdávala..byla tu ona, která se snažila napravit jeho reputaci.  Kelly nebude domácí pecival, bude chodit s námi na tréninky a tunýlky si sem tam projde, neodsunu ji do pozadí..teď přes zimu bude sice v teploučku, ale na jaro dle jejího zdraví vyrazí zpátky na parkur..sice hodně krátký...takový malý štěněcí..

Děkuji ti Kelly za krásné chvíle na parkuru a na trénincích..teď si zasloužíš ležet v pelíšku a buzerovat kluky, kteří to budou kazit na parkuru..přejeme ti dlouhé a bezstarotstné užívání tvého důchodu..

                                                                             Tvý rodičové

************************************************************

Copak se tu zase stalo?

Dlouho jsem zase neaktualizovala a to z několika důvodů..jedním je moje strašná lenost a pak to, že můj monitor odmítl dále dít na tomto světě a jeho dušička odletěla koukat na mé počínámí někam na obláček a teď se tam líně válí a já tu zápasím ze starým monitorem, který se mi zdá tak malý a nebo jsem už prostě tak slepá, že nevidím na písmena co píšu.

Událo se u nás hodně..od předváděček pro děti na táborech přes prázdniny, po závodění až k nemosničním návštěvám naší babičky, následně našeho pánečka a manžílka a nakonec Beníkového pánečka. Dušan dostal zákaz běhání a namáhání svých spodních končetin, ale udržte chlapa aještě k tomu agiliťáka v klidu.. Zatím se nám to vcelku daří a Lucky dostal novou paničku - tetu Darmerkovou a spolu válnčí na cvičišti i na bojišti..někdy vyhraje teta, ale z větší části se daří vyhrávat Luckyho, když se zastaví na parkuru a stojí a přemýšlí, proč vůbec běhá, když páneček sedí a dívá se na něj z křesla. Stále pokouší tetinu trpělivost..zatím to teta bere z humorem..ale pro jistotu jí Luckyho domů nedáme.

Taky se nám celkem zadařilo na závodech v Přerově a Kroměříži. V Kroměžíži Beník přivezl páníčkům svůj první pohár a z Přerova dva a ještě byl na bedýnce i ve zkoušce..Dastíkova hvězda tam zazářila také a dokonce Jerry zkoušku udělal na 3 místo. Kellynka byla taky moc šikovná a tak jsem domů odjížděla jako nejpyšnější mamka..taky aby ne, když její děti tak zazářili, že jo.

Taky nás čekají opět závody na našem bojišti..těšíme se na kamarády a na takový dá se říct trénink. Rozhodčího nám bude dělat sám Áres, tak jsem zvědavá, co si na nás připraví. Tak nám držte pěstičky.

Ještě jedna novinka. V neděli jedeme asi na poslední závody v tomto roce a v pátek po nich čeká Luckyho kastrace. Začal doma dělat ze sebe prasátko a taky se chová jako ichťa, když vidí a cítí háravku a vůbec neposlouchá. Snad se to tím upraví. Myslete na něj a držtě opět tlapičky a pěstičky. Děkujeme.

************************************************************

Výlet bez dětí

Po delším váhání jsem se rozhodla, že s manželem pojedu jako za "svobodna" bez dětí na výlet a při té příležitosti popřejeme švagrovi k narozeninám a také k ženitbě.

Děti jsem s těžkým srdcem odevzdala do školky v Rohatci a sedla do auta vstříct dobrodružství. Že to bude docela chvilku i akční mě fakt nenapadlo ani ve snu. Den ubýhal docela rychle a i když bylo docela vedro, dalo se to přežít. Sem tam jsem zase usnula a tak mi cesta ubýhala docela rychle. Na oběd jsme byli na Rozkoši a tam jsme dostali nápad. Naše těla už docela zapáchala a tak se osprchujeme. Nápad dobrý, proveditelný..jen s menším problémem.

Nejprve tu byl problém v tom, že do těchto typů sprch bych na boso fak nešla..naštěstí jsem měla gumové botky bez kterých nedám ani ránu, manželovi chyběli. Naštěstí stánek s usmívajícím Rákosníkem zachránil situaci a Dušan spokojeně odkráčel v gumových botkách do sprchy. Po slibu, že se počkáme jsem tam vlezla i já. Poučena z předešlého roku, kdy jsme s tetou Darmerkovou běhali po sprchách nahaté a zkoušely, která fotobuňka funguje a po zjištění, že každá, když si tam vhodíme minci, jsem zamířila k automatu hned u dveří. Vhodila jsem dvacku a ta propadla, dalších asi deset pokusů dopadlo stejně. Už mi docházela trpělivost...pak napadlo mou chytrou hlavinku, abych si přece jen přečetla návod. Zmáčkněte číslo kabinky a vhoďte minci. Aha..s pýchou jsme zmáčkla číslo kabinky, která byla nejdál od dveří, pak tam vhodila dvacku a ta už nevypadla. Nadšeně, že jsem to konečně dokázala, jsem vlezla do kabinky. Shodila ze sebe propocené věci a vešla do sprchy. Stoupla jsem si pod sprchu a ...nic. Hledala jsem tlačítko ke startu vodního toku a nic. Rozhlédla jsem se, jestli se nikdo nedivá a nestojí zamnou a začala jsem poskakovat a hledat fotobuňku. Nic se nedělo..paráda..nahatá pod sprchou, která zase nefunguje..zabalila jsem se do osušky a šla k automatu. Tentokrát jsem četla dále..po vhození mince zmáčkněte opět tlačítko kabinky pro potvrzení, pak vstupte do kabinky..připadala jsem si jako totální vůl, zmáčkla tlačítko a valila do sprchy, odhodila osušku a stoupla si do sprchy..voda začala téct a já konečně ukojila své touhy být čistá. Dvakrát jsem se namydlila, dvakrát opláchla a voda pořád tekla..tak jsem tam dělala různé pózy a čekala kdy voda přestane téct..jsem přece pravý čech..co si zapaltím, to si vyberu..asi po 10 minutách přešlapování mě to už vážně štvalo a při různém natáčení mě už i píchalo v boku..naštvaně jsem vylezla ze sprchy a za sebou jsem nechala proudy vody volně cákat. Venku mě už čekal Dušan a prý..že nevíš co se mi stalo..představ si vlezu do sprchy a nejprve mi automat nechtěl vzít prachy...(mé pošramocené sebevědomí se začalo vracet do výšin)..pořád vypadávala dvacka a až pak mě napadlo si to přečíst, ale nepřečetl jsem si to do konce a vešel do kabinky..a voda mi netekla (mé sebevědomí se ustálilo na Mount Everestu a sotva jsem udržela koutky, aby mi necukali)...protože jsem byl vyslečený a neměl jsem se do čeho zabalit, protože mám malý ručník, tak jsem se znovu oblekl a šel se podívat co se děje..přečetl jsem si to do konce a znovu zmáčkl čudlík..v ten moment jsem se už smála na celé kolo..Dušan se podíval na mě a pak mu to došlo..ty jsi dopadla stejně co?..nemusela jsem odpovídat, slzy které mi stékaly po tváři mluvili za vše...

Cesta se chýlila ke konci naší cesty..ve Žďáru ale ouva..objížďka se na nás culila a my naštvaně stáli před ní. Vedle nás zastavilo černé auto s černýma sklama..okýnko se stáhlo a takový ten typ cestovního, životem protřelého frajírka se nás zeptal, jestli nechceme provést tím zákazem..jestli jedeme do Brna, tak nás provede..po vysvětlení, že nejedeme do Brna, ale kousek za Žďár onen chlapík řekl, že nevadí, že je to při cestě..Dušan po chvilkovém zaváhní zařadil a na dvojku jel za oním chlapíkem. Pro zásobování byl vjezd povolen a tak jsme vjeli do zákazu a jedním pruhem jsme jeli za oním černým vozem..v tom se za nás zařadilo další černé auto ze stínovými okny. Jelo stejným tempem za náma a my byli obklíčeni..když mi to Dušan řekl, začala jsem panikařit..žaludek mi přeskakoval a přemýšlela jsem, kam budu zvracet..představovala jsem si, jak ležíme někde zastřelení a červy si na nás dělají párty. Do toho mě začalo bolet břicho a já myslela, že se podělám..do toho všeho mi má drahá polovička řekne..tý jo..co když jsou to mafiáni a něco nám udělají..docela mám nahnáno..podívám se vedle sebe, sedí tam chlap ,který měl být mým princem..zachráncem, ochraňovatelem a vypadal ještě hůř než já..řekla jsem mu, že on je ten, kdo by mě měl chránit a být mi oporou..výraz jeho obličeje mě přesvědčil o tom, že jsem začala zmateně hledat mobil, který ležel předemnou, protože jsem ho měla v zapalování na nabití..mé představy se stupňovaly..znásilněná, zastřelená a ještě ožraná divou zvěří..nádhera..když jsem své doměnky vyřkla nahlas, Dušan zlehčil situaci tím, že řekl..co ty..ale co když znásilní mě..začala jsem se smát...v tom se před námi objevil kruhový objezd a na něm spousta aut..civilizace, jsme zachráněni..náš zachránce v černém autě přibrzdil, varovkama se s námi rozloučil a zmizel nám z dohledu..černé auto za náma zmizelo bůhví kam a jako mávnutím proutku přešla i má nevolnost..

Cesta proběhla dobře a hlavně šťastně..druhý den po našem odjezdu jsem se vrátila ke svým dětem a všechny je pusinkovala, jako by jsem je neviděla roky..z mé lásky moc nadšení nebyli a pomalu se vytráceli za Dušanem, který je tak nemuchluje a to se jim líbí víc. I přsto jsem zjistila, že když nejsem s nima, tak mi moc chybí..navíc je to nákladné, protože pořád obvolávám mamku, jak se mají děti..takže je lepší, když jsem vlastně s nima...

************************************************************

Souhrn co se u nás dělo za posledních pár dnů

Střecha je a my si libujeme, že nám neteče do domečku, že už není naše plovoucí podlaha opravdu plovoucí, že nemáme vodní postel a že máme hezky sucho. Při těch bouřkách co teď jsou hodně často jsme opravdu moc rádi, že jsme ji zvládli včas.
Taky nám přivezli vrata, která po pár dnech odmítali plnit svou funkci a začali se postupně rozpadávat a ignorovat naši potřebu je používat. Po týdnu si Dušan konečně vydupal reklamaci a když přijeli a řekli, že je to naše chyba, tak se panička do nich pustila a pánové už ani necekli, Když vyměnili prvních pár šroubků, které po jejich demontáži zůstavali vevnitř usoudili, že výroba asi nebyla zase až tak kvalitní. Dali nám tam šrouby u kterých jsem se bála, že nám vylezou druhou stranou ven, ale prý jsou opravdu pevné a neměli by povolit. Snad nám vydrží dýl, než jejich předchůdci a jejich týdenní používání.
Další novinkou u nás bylo, že Jerry se opět stal tatínkem a jeho úrodné semínko zasadilo 6 cvalíků. Vypadají jako malí rotvíci. Jsou opravdu krásní. Nebojte se, další přírustek u nás v brzké době neuvidíte.
Ben se stal dospělákem a jeho první oficiální závody byli fajn. Sice panička umírala trémou jako prvnička a taky první běh podle toho vypadal (totálně mu to podělala). Další byl super..Beník stál na bedýnce a vybojoval si 3. místo. Moc potěšil paničku a taky jeho rodinu, která mu přijela fandit.
Další závody pro nás byli neoficky v Brně. Kromě Kelky závodili všichni, veteráni nebyli, tak jsem ji nechala dělat garde. Zde se ukázala celá naše smečka..Jerry ukázal, že nezapoměl čuchat, Lucky stál 3x na bedýnce, Dasty jednou a Beník také jednou..v jednom běhu se mu nelíbil látkový tunel a tak ho odmítl udělat...Na konci byl pochválen od pořadatelky, že je to hodně vnímavý a šikovný pejsek, což samozřejmě mě jako jeho psovodku hodně potěšilo.
 Dnes, to je ve středu 15.7. je u nás docela veselo, je to u nás jako v útulku. 7 psů běhá po baráku a bojíme se někde stoupnout, aby jsem někoho nezašlápli. Jinak je všechno při starém...takže až bude něco nového, tak to tu určitě najdete.

************************************************************

Nejdůležitější postřehy z naší střechy (všechny fotky najdete na rajčeti)

5. června - tak dnešní den se začalo, Dušan nemohl dospat a strašil už od časných ranních hodin a budil všechny kolem i nekolem..domeček se začal měnit v ruinu a místní zvědavci se chodili dívat, na snad první zříceninu v Ratíškovicích..večer se střecha zaplachtovala a po nápadech, jak ji upevnit, přišel někdo z nápadem plných PET láhví, PETek bylo málo a tak se nám z ulice houpali láhve z vodou a ze dvora s vínem, obráceně jsme to riskovat nechtěli, do rána by myslím byla plachta pryč i s PETkama s vínem..asi ve tři ráno jsem vyhodila zbytek "alkoholických vytrvalců" v čele s mým manželem a připravovali jsme se na druhý den

6. června - opět se vstávalo velmi brzy a sousedi nás začali proklínat, na řadě byli krovy a motorová pila je přece jen trošku hlučnější, než normální a taky kdo by primitivní nářadí bez motoru dnes používal že? práce byla opět až do večera a opět ráno kolem třetí hodiny ranní zakročila má maličkost a "něžně" a s "vybraným slovníkem nejněžnějších slov" jsem vyhodila opět smečku žížnivých

7. června - sousedi proklínali den, kdy jsme se přistěhovali..všude prach, špína, bordel, hluk a stádo opilých hlav (dělám si srandu, stačili vždy vystřízlivět, ale jen do večera)..začali se dělat věnce a flexa udělá hodně prachu když se snažíte..sousedské vztahy začali být díky zaprášeným oknům na štíru..dnes poprvé u nás přespal jeden domorodec a to venku pod hvězdnou oblohou (později jsem litovala, že to nebyl poslední den..

8. červana - kromě 4 psů, mě a mého manžela máme nového člena rodiny - Vikyho - nejde o žádné zvíře, i když ve dvě ráno by jste v něm sotva hledali myslícího člověka..dnes naštěstí i trochu popršelo - na štěstí pro Vikyho, neštěstí pro naši střechu, ale plachty vydrželi..Vikyn se stěhuje z terasy do pokoje a pokoj se stává uzemím smrdutých skunků

9. června - Dušan odjíždí na služebku a přijíždí banda kluků na střechu, stojím bezradně v kuchyni a dívám se 1 kg kuřecích prsou, které měli být pro 4 lidi..kluci měli přijet dávat trámy až zítra - troška improvizace a na sporáku se vaří guláš pro armádu spásy...večer se blíýí bouřka a vítr nám bere plachty z rukou, na jednom komínu visí jeden, na duhém druhý, já visím někde dole a sestra, která i s jejím manželem pomáhali upevnit plachty ve zcela novém oblečení a zcela nových bílých botaskách od NIKE běhali pod plachtou a snažili se zabránit vodě, která se již valila všude, aby se dostala do domu..do toho dole v kuchyni vřískala Verča, tkerá se hodně bála o své rodiče..nebyla nit na nás suchá a vypadali jsme opravdu úžasně, když se vrátil Dušan a jako zázrakem přesta liják a jen mírně mžilo..ze slovy..flákáte se? vylezl z auta a já myslela, že ho prásknu latí mezi oči..všichni jsme se převlekli do suchého a modlili se, aby pet láhve naplněné vodou a držící plachtu udrželi..Vikyna jsem ani dnes nedostala do vany, prý se dnes sprchoval na střeše..ve dvě hodiny jsem odvlekla násilím vzpouzejícího se manžela z pokoje smrdutých skunků a nevěděla jsem jestli se tak chová z důvodu ovínění, nebo omámení z Vikynova deodorantu

10. června - sousedi už si buď začali zvykat a nebo nás začali ignorovat , děda po příchodu na území skunků pronsl něc, co se nedá publikovat a pokračoval slovy " proboha, to se tu pářili opice?"  vyšel zpět na čerstvý vzduch před dům..suše jsem konstatovala, že opice u toho určitě tak nesmrdí..ráno se přijela pokochat i Crashová, byla jsem ráda za zpestření a za konečně někoho, kdo voněl..přijeli pokrývači a já se šla kochat jedním z nich, který se mi opravdu líbil..odpoledne přijeli klempíři a to mě opravdu začala naše střecha bavit..utřela jsem žgryndu a nafotila pár fotek..ani dnes se nepodařilo dostat Vikyna do vany i přesto, že jsem říkala, že mi nevadí, že nám ucpe odpad..žvatlal něco o tom ,že bych se mohla leknout jeho dvoucentimetrového hovada..řekla jsem, že nemusí mít strach, že o "takové hovado" opravdu zájem nemám..v deset hodin se z terasy ozývá divné mručení a když se pomalu kradu na terasu zjistit situaci a přemýšlím, čím toho medvěda zapudím zjišťuju, že jak Vikyn, tak můj manžel usnuli spánkem spravelivým a vydávání zvuků mě v tom jen utvrdilo, spadl mi kámen ze srdce, nemusím se být o svůj holý život s medvědem..budím je a oni ze sebe otřípají rosu, která se na nich usadila..ve tři se hrabu do postele a vedle mě usíná manžel

11. červan - kluci jsou opravdu moc šikovní a práce jim hezky odsýpá a už je jasné, že místo planovaného ukončení naší akce v neděli bude finiš v pátek..už se těším..je toho hdoně, nejen na nás, ale i na Dastyho, který dostává záchvat, večer druhý a jde vidět, že je ze všeho hodně unavený..vystrašený a dokonce uhýbá i před mým muchlováním a leká se všeho..večer už se nedá na území skunků vydržet a otvírá se okno i dveře dokořán a ani čerstvý vzduch nevypudil hříšné aroma..dnes usínám sama..Dušan spí s Vikynem, jak - to mě nezajímá

12. června - střecha finišuje a zase vypadáme jako že máme dům..sousedi se začínají usmívat a komunikovat..jediný kdo nekomunikuje jsem já..čeká mě dezinfekce celého území smrdutých skunků..dnes se dozvídám, že správný chlap má podle Vikyna smrdět i na fotce - jemu se to daří skvěle..není vidět, ale cítíte ho všude..ráno nám přivezli novou skřidlici, ta původní koupená byla hrozná, tato byla lepší, ale taky to určitě jednička nebyla..Dasty dostal další záchvat..jde na něm vidět, jak moc je unavený..dnes přijela teta Darmerková a poseděli a pokecali..už mi moc chyběli..o půlnoci jsem násilným jednáním vyhodila dva totálně "našrot" kamarády a odtáhla manžela do sprchy a do postele..o nic jsem se nesnažila..nemělo by to význam..slavila se střecha...

 ************************************************************

Zlín 1.5. - závody speciál

Ranní vstávání nám nedělá dobře, ale závody jsou výjimka. Auto praskalo ve švech, protože nás naše kamarádka Emča nechala přespat u ní na chatě, aby jsme nemuseli tu cestu absolvovat tolikrát.

Den nezačal hned růžově. Něco jsme doma zapoměli a museli se vracet a tím to asi začalo. Na benzince při tankování dostal Dasty záchvat. Snad nás nepotká už nic jiného...smůla..nemělo tomu být konec.

Po příjezdu se dostala do našeho obležení kadibudka. Páneček tlačil, panička stála venku a probíhala konverzace. Přišla tam ještě Crashová a nějaká paní. Crashová se zapojila do rozhovoru s kadibudkou a semnou. Paní konverzaci neustála po tom, co se páneček zeptal, kde se splachuje a panička řekla, že to musí rozmíchat rukou, že se to rozpustí. S úsměvem a větou - já se vrátím později - odešla.

Další příhoda na sebe nedala dlouho čekat. Po doběhání smolíků a veteránů jsme se šli osvěžit do blízké řeky. Panička házela Dastymu míček, voda nebyla hluboká a tak se Dastík jen proháněl v řece. Nešťastnou náhodu si před letící míček stoupl Crash a Dasty míček neviděl..ten nemeškal a hnán silným proudem si to začal mašírovat někam do tramtárie. To už s břehu řval páneček na paničku - skoč pro ten míček, já nemůu, mám nemocné nohy..na to panička, že do toho nepoleze a utíkala podél břehu a řvala na Dastyho - kde máš drží..ten pobíhal radostně kolem paničky a bral to jako novou hru...a míček si to pádil dál..To už panička sundávala boty a ponožky, chytla tepláky, aby si je nenamočila a vrhla se do studených vln..ouha..s tím, že jsou kameny tak kluzké nepočítla a natáhla se tam na kámen..vypadala jako žába na kameni a začala se řehtat a bylo po lovu..páneček s výkřikem..já tam fakt nemůžu, mám nemocné nohy..skočil do řeky..záchrana se povedla a on vítězně držel míček v ruce. Mezitím se na břehu váleli v křeči Crashová a Buldočková a nad jezem stálo několik čumilů, kterým se vystoupení zdarma asi taky líbilo. Voda byla ledová a kameny tlačili do nohou..panička se šourala pomalu k břehu..to vám trvalo, než se vyplazila ven a když se otočila, tak zjistila, že jsem jí šla na pomoc a zůstala jsem stát na kameni a bála se pokračovat tam i zpět..záchraná akce Kelly se ale nekonala..nakonec mě panička přemluvila, abych vlezla do vody a přišla za nima na břeh. Pánečkové si nahřívali zmrzlé nohy, které měli barvu sovětské vlajky na kamenech. Obě tety se pořád ještě váleli smíchy...takže si asi dovedete představit, jak to tam vypadalo.

Vraceli jsme se na cvičák..panička absolvovala cetu bosá a za neustálého pošťuchování a rýpání, aby si neodnesla na nohou nějaké hovno a neklouzalo jí to, jsme přišli až na cvičák, kde si Dasty odběhal svůj běh.

Asi po hodině, se zeptal někdo pánečka, kolik je hodin a on s hrůzou zjistil, že nemá mobil..další katastrofa dnešního dne, protože panička si svůj zapoměla doma a to byl jediný kontakt s civilizací..Jak se domluvíme s Emčou, jak s mamkou, která nás čekala v sobotu na večeři jen když se jí nahlásíme? Crashová s apničkou vyrazili opět směr řeka. Bezradně chodili po břehu a po poznámkách..já vám ho prozvoním, třeba má zaplé vibrace a uvidíte vlny, nebo nechte ty ryby v klidu ho panička přece jen uviděla ve vodě a vlezla znovu do jámy lvové..jásání vystřídalo zklamání..taky co jsme čekali po hodině a půl ve vodě že?..mobil to nerozdýchal, asi mu zamrzli "cdromy". Mobil se opaloval na sluníčku a páneček každou chvilku chodil a zkoušel, jestli si to přece jen nerozmyslel..bohužel..mobil si dal pauzu a kašlal na naši situaci. Pak se ukázalo rychlé myšlení našeho pánečka, když vítězně zařval, ale já mám mobil - služební a přinesl ho z auta..vítězný tanec a jásot utlumil s poznámkou - ale nemám na něm žádná čísla, jen ty pracovní..další beznaděj..žádný z nás si nepamatoval číslo někoho z rodinných příslušníků. Zachránili nás Crashovi, kteří si vzali číslo služebního telefonu a přivezli ho paničce do Rohatce. Zázrak technologie zafungoval a my se spojili s rodným krovem.

Celý náš "úspěšný den" zakončil Jerry, když při překonávání předposeldní překážky špatně doskočil a urazil si paspárek a musel být ošetřen veterinářem. Nutno podotknouti, že Jerryho běh byl rychlí a bezchybný..no co se dá dělat.

Nešťastný den zakončil krásný večer s přáteli u táboráku, plný smíchu a vyprávění..chatička uprostřed klidné pustiny z jedné strany a rušné silnice z druhé působila uklidňujícím dojmem..pomalu se stmívalo, dokonce i auta přestala tak jezdit a večer byl opravdu klidný..

Ráno jsme toto místo neradi opouštěli, ale civilizace volala a to dost naléhavě..vyjížděli jsme skoro o hodinu později, než se původně zamýšlelo. Dnešní den se mi na parkuru vůbec nedařil..včera jsem všechno hezky doběhla..dnes jsem se dvakrát diskla a doběhla jen jednou..nelíbila se mi kladina a tak jsem se na ni vyflákla..Dasty asi vycítil s pánečka nervozitu a tak začal blbnout hned od začátku. Jerry a Lucky zaběhli krásné čisté běhy..Lucky dal v dnešní den, kdy páneček slavil narozeniny udělal Dušanovi velkou radost a dal mu krásný dárek..dva pohárky jeden za 2. místo a druhý za 3. místo.

Smůla nás provázela ale i tento den a nějakým nedopatřením se nám ztratila taška s mojí výhrou a mýma kokardama..paničku to moc mrzelo..hlavně ty kokardy..mlsky by se stejně snědli, že jo..

Dnes se přišli za náma podívat teta Emča a teta Leňa..obě měli sebou kluky - výmaráka a jezevčíky  a pro paničku překvapení..konečně viděla Britečka..v jeho mládí to musel být nádherný statný NO..teď mu sice zůstala výška, ale jeho věk už mu sebral to ostatní..Brit je dědeček, ale i tak je pořád krásný vlčoň. Jezevčík Frigáček vzbuzoval zájem, protože jeho zbarvení stálo opravdu za podívání, Eframek žaloval na jeho nemocné očičko, Arley dokazoval, že nejlepší zábavou je mazlení a Brit to komentoval svým hlasitým kvílením a pofňukáváním..takže docela normální hlouček lidí a psů..

Ještě jednou děkujeme tetě Emči za nocleh a doufám, že se ukaže i u nás..samozřejmě i s tetou Lenčou..

I když to nebylo úplně růžové a nějak nám nepřálo ..přece jen jsme odjížděli spokojení, poháry se vyhřívali na sluníčku za oknem a pejskové všichni klidně odpočívali celou cestu..panička za zažgryndla jen párkrát..ale těšila se na sprchu a svoji postýlku..stejně jako páneček, který to musel ještě odřídit domů, zatímco jeho celá posádka chrněla.

                                                                    Vaše Kelly

************************************************************

Jak to u nás vypadá

V nadpisu najdete pár fotek, jak to u nás teď vypadá..kdybych řekla, jak, tak by mě někdo mohl zažalovat za rasistické výroky..proto se podívejete a to slovo si domyslete..jo a nelekněte se. Práce vrcholí a všude je více bordelu, než je zdrávo..

Každý den se něco malého u nás objeví, něco zanikne..o tom, jak pokračujeme vás budeme informovat fotodokumentací, aby jste se pobavili víc než celá naše smečka, která nemá už skoro na nic čas ;o)

Proto omluvte pozdní informace na našich stránkách, omluváme se kamarádům, za neposlání přáníček k velikonocům a děkujeme všem co si na nás vzpoměli..jim se omlouváme samozřejmě nejvíc. Panička se sem dostává nyní až kolem půlnoci a to už nemá na nic sílu a ani se jí nechce..říkala, že se stejně jednou stane to, že si nosem rozbije klávesnici a bude si muset koupit novou a nebo bude chodit s otištěnýma písmenkama na čele a bude vypadat jak špatně vyplněná křížovka. Moc Vás zdravíme a nezanevřete na nás kvůli našim nedostatečným aktualizacím.

                                          Díky - Vaše Kelly

************************************************************

Předvelikonoční výprask 4.4.

Začalo to docela nevinně..jeden nápad, jak zjistit, jak na tom po zimním flákání jsme. Návrh tu byl..pak název..vložilo se do toho pár lidiček a závody se začali stávat realitou. Sice bylo pár námitek a pochybností..v pouhých 4 týdnech sehnat závodníky a hlavně to nejdůležitější - sponzory. Po večer se skládala mozaika závodů - propozice byli na světě a po vložení na stránky se začala startovka pomalu plnit. Původně závody otevřené pro 60 týmů se nějak zvrtly a startovka se rozrostla do krásných 90 týmů. Problém "závodníci" byl vyřešen..zbýval ten hlavní - sponzorský. Do závodů zbývalo jen 14 dnů a nám se pomalu začala klepat kolena, zda se někdo ozve.

Když poprvé zastavila dodávka s nápisem PPL před domem a mě poprvé do ruky přibyl balík, začala jsem doufat v lepší zítřky. Pak se auta střídala a krabice přibývali a nám se rozjasňovali tváře. Přikoupili jsme i plaketky a už se těšili na "naše závody".

V pátek před závodama jsme se sešli a předběžně připravili vytyčení parkuru, rozdělení cen a snad všechno, co bylo třeba.. Pozdě v noci jsme se vraceli domů s tím, že pár hodin spánku a vše vypukne.

Bylo to tu - sobota a s ní závody. Sešli jsme se v hojném počtu a snažili jsme se navzájem optimisticky podporovat, ale při pohledu na parkur a při vzpomínce na to, co nás čeká, nebylo moc veselo žádnému z nás.

Shrnu to ...počasí vyšlo a závody snad taky..i přes menší "kopanečky", které nám snad byli prominuty jak naším zapisovačem výsledků, kterého jsem neustále mátla kategoriemi a vyhodnocením, tak i ostatními...

Děkuju všem sponzorům, bez nich by to prostě nešlo..děkuju rozhodčí, která jen z lásky k nám stála celý den na parkuru a chytala bronz zcela nezištně, za to jí děkujeme a snad jí dort za poděkování moc chutnal..děkuju všem, kteří se střídali na parkuru a snažili se pomáhat..další díky patří moderátorce dnešního dne z rádia Agility Hodonín..zapisovatlece na nečisto zapsaných výsledků, počítačovému výsledkovému expertu..také poděkování patří naší neodolatně vlezlé škemračce o sponzorské dary..omlouvám se, zda jsem na někoho zapoměla, ale bylo toho moc..prot všem jmenovaným i nejmenovaným díky...

Snad se závody všem líbili a i když nevyhráli, tak se bavili..o to hlavně šlo - o setkání s přáteli, o pokecání, porovnání sil a krásně prožitém dnu ze svými pesany...

                                                                      Lidka

Výprask - jak ho vidí Kelly?

Doma přibývali krabice, ze kterých to krásně vonělo a my mlsně chodili kolem..Jednoho dne zmizeli a zůstala jen prázdná místa a moře prázdných krabic.

Pak jsme zase museli jednou brzy vstávat..bedýnka, klec..pamlsky..to znamená, že se jede agilitit..Měla jsem pravdu..po cestě jsme vyzvedli Bendelína a v plném počtu dorazili na náš cvičák. Sluníčko už docela hřálo, když se začalo závodit a že nebylo vtíravé a ani vlezlé, tak to bylo fajn..hlavně, že nebyla zima.

Beník projevil velký smysl pro humor, když při rozcvičování přesvědčoval paničku o tom, že těch 12 tyček v životě neviděl, že je to něco, kolem čeho se to jen prosviští bez kličkování, taky o tom, že panička je něco, co jde hluše kolem jeho hlavy. To, že nemá to, co dělá chlapa chlapem mu nebránilo v tom, aby proudy slin nestačily ani kapat, ale tekly proudem, až se panička bála, že se přilepí k zemi. Nakonec se odlepil a jumping doběhl jako čtvrtý. Agility si doběhl pro páté místo a v součtu byl čtvrtý..panička mohla být spokojena a co teprve, když doběhl ve hře, vekteré se běhalo bez ukazování rukama třetí. Byla na svého "žgryndu" opravdu hrdá.

Já na tom taky nebyla nejhůř. Jumping jsem si zaběhla jako profík druhá a jumping třetí. Součet 3.místo. Hra 7. místo. Co dodat..jsem prostě šikovná holka..panička je ráda, že mě má...

Jerry si zaběhl s Kikinou a i když spolu nejsou sehraní, tak jim to vcelku šlo - agility páté místo, jumping sedmé místo a hra 8.místo.

Lucky zaperlil v jumpingu a vybehlal si třetí místo, zato v agility zaperlil a vyzkoušel si pánečkovu trpělivost a nechal se nakonec odnést z parkuru po tom, co se rozhodl nevlézt do látkového tunelu. Hra byla lepší, tu dokončil  a vyběhal si 9. místo ve smolkách.

Dastík - pes s duchem závodníka, ale ne vítězného..radši si přidá o pár překážek navíc, jen aby běhal ..sem tam sice pánečka poslechne..ale jen, když se Dastíkovi chce. Agility - disk., jumping 6. místo. Hra 11. místo.

Den utekl a když jsme uklidili, tak jsem s kamarádama ještě chvilku zůstali na cvičáku a ochutnali první letošní opékané špekáčky. Bylo to fajn a když nás v jedenáct zima vyhnala od ohně přesunuli jsme své znavené údy domů do peřin..tam je stejně nejlíp.

                                                                Vaše Kelly

 

************************************************************

Třebíč 8.3.

Na tento závod se nejvíc těšila panička..no abych to upřesnila, tak prve těšila a pak chytla nervózu. Páneček jí totiž půjčil na závody Dastíka a ona se opravdu těšila, jak si spolu zaběhají..

Užila si to suprově..běhala semnou, s Jerrym a s Dastíkem. Měla jsem své dny a tak se Jerry snažil, aby byl zpátky u mě co nejdřív a tak i skoro běžel. Agility zaběhl na 16. místo (37), což je hodně dobré na našeho Mimča. Jumping doběhl 25, což už není zase až tak dobré, ale kdo zná Jerryho, tak ví, že pro něj je to fakt úspěch..součet vyšel na krásné 14. místo.

Očekávané fiasko (repríza z února) se s Dastíkem nekonala. Dasty s paničkou šel hezky. I když se v agilitách diskly, potěšil paničku, že ji vnímal a že šel hezky. Jumping byl o dost lepší - 13. místo (32). Zkouška - bedna jim utekla jen o kousek..zaběhli si spolu pro 4. místo.

Já i když jsem běžela moc hezky a snažila se bez chybičky doběhnout, tak mi to tentokrát nevyšlo, protože moje krátké nožičky nestačili na nožky mých větších a rychlejších kamarádů. I přesto jsem nepřišla zkrátka a za své běhy v Třebíči jsem získala hezkou skleněnou plaketu za součet Zimního přeboru.

Takže jsme nakonec odjížděli spokojeni - hlavně panička, která si to opravdu super užila..horší na tom byl páneček, který jen hlídkoval.

 

 

************************************************************

Kelly 15.3.

 Ten den jsem oslavila své krásné 10 narozeniny..čas letí a panička smutně počítá, jak dlouho jsem už jejich dítětem. Oslava mých 10 narozenin bude na nové terase, kterou páníci budují a bude se grilovat..panička slíbila, že dostanu kuřátko a že se můžu podělit s klukama..to se ještě uvidí..abych řekal pravdu, tak se netěším jen já na tu mou "párty", ale i páníci, protože grilování fakt milujeme..hlavně ty večery, kdy můžeme sedět venku a nemusíme spinkat společně ze "slepicemi". Můj den D vyšel na neděli a tak jsme se váleli dlouho v posteli a panička mě vzbudila miliskováním a cuckala mě jako bonbon..přála mi hodně zdravíčka, abych tu byla hodně dlouho a v očích se jí zaleskla slzička..páneček po jejich zvyku mě vytahal za ucho a popřál mi všechno nej..obřad skončil a já konečně mohla klidně dál odpočívat a spinkat..zavrtala jsem se zpět pod peřinu a nějaké narozky mi byli fuk..taky proč se vzrušovat ne?..vzrůšo bude až na mé oslavě...

                                                                      Vaše Kelly

 

************************************************************

Ve zkratce

14. února - Byl tu den sv. Valentýna a my místo abyc jsme se muchlovali s pánečkama vyrazili na intenzviku. Jeli jsme všichni, ale já a Jerry jsme odpočívali v bedýnce hezky u kamen, zatímco kluci se honili po place a pánečkové nestačili sušit a nahřívat ponožky. Dobře jim tak, když jsou blázni a není s nima řeč, když jim vysvětlujeme, že v teple je jen přece líp. Ale bylo fakt veselo. Panička přitáhla zelňačku, pár koláčků a ostatní se taky přičinili a na stoje bylo pořád z čeho uždibovat, naíc měli všichni svačinu, takže hlady fakt netrpěli. Venku byla zábava v plném proudu a v klubovně voněla pomalu se topící zelňačka (byla zamrazená). Nadešla chvíle, kdy se spousta lidiček nacpala do klubovny a zleňačka pomalu mizela v útrobách hladných agiliťáků. A jelikož byla parta jen těch nejlepších a nevybranějších ze společnosti, tak zábava opravdu nevázla a z klubovny se ozýval smích. Vtipy střídali zážitky ze závodů a tak přišlo to, co asi přijít mělo...zelňačka vystříkla gejzírem a zkrápěla nebohé koláčky a věci kolem. Páneček jen suše poznamenal..no ještě že už jsem byl po jídle..asi by mi zase přibylo. Ona aktérka ihned uklízela výplody svého smíchu ze stolu..Myslím, že příště už zelňačka nebude...Všichni se vraceli na plac silně povzbuzeni smíchem a dobrou náladou. Intenzvika byla ukončena k večeru, kdy pánečkové necítili nohy (někteří až se vyzuli, tak je cítili až moc) a nosy jim svítili jako Rudolfovi.

22. února - Další intenzvika, tentokrát opět ve Valticích. Zde nebylo tolik veselí jako na předešlé intenzvice, ale běhání ve sněhu mělo své kouzlo. Smíchu bylo i tak dost, ale jelikož zde nebyla zelňačka, tak to nebylo až tak veselé. Parkury byli hodně zajímavé a po ubezpečení naší výcvikářky Martiny, že to je fakt úplně jednoduché jsme se pustili do boje. Myslím, že jak jednoduché to parkury byli pochopila po několika marných pokusech nás všech, navést psy tam, kam měli jít. Pár fotek najdete tady. Myslím, že je z toho patrné, že jsme se dobře bavili..Opět děkujeme kamarádům z Valtic ze jejich odmítavý přístup k našim penězům.

8.března - Třebíč - halové závody v Třebíči - po dlouhé odmlce jsme jeli závodit..nevkládali jsme v to žádné naděje. Panička běhala ze všema. Chtěla vyzkoušet, jak se bude Dasty při jejím vedení chovat, zda to bude také fiasko, jako minule a nebo to bude skoro normální běh..naděje si nevkládala..bála se toho, jak na ni bude Dasty reagovat. Závodili spolu přece jen jednou v Hruškách a od té doby ne. Nechtěně si zavzpomínala na staré dobré časy, kdy ji bolelo břicho a bylo jí špatně. Závod začal Dasty..napíšu jen tolik..Dasty se snažil a panička se snažila taky. V prvním běhu (Open) se bohužel diskly, když Dasty nevěděl, jak se začíná slalom, v dalším běhu (zkouška) byli čtvrtí a v jumpingu byli 13. Pro paničku velký úspěch. Jerry běžel, protože se bál, aby jsem  v jeho nepřitomnosti nezbalila nějakého šoumena. Překvapil i paničku - open 16. místo, jumping 25. místo a zkouška 3. místo - překvapení co - ani jednou disk za čas (součet 14. místo). Pak jsem šla na řadu já. V jednom běhu jsem byla 4 a v jednom 7. V součtu za Zimní přebor jsem byla třetí a dovezla si domů krásnou skleněnou plaketu.

14. března - opět intenzivka ve Valticích - sníh už odpadl, tak se běhalo na trávoblátě, ale běhalo se dobře. Opět parkury prý "lehké" překvapili. Jerry si zkusil konečně běhat, protože počsí bylo skoro dobré a já jsem zůstala ve školce v Rohatci. Jerry byl totiž donucen k intenzivce, protože jsme si všechny holky usmyslely hárat. A aby nebyl zavřený, tak šel cvičit. Jerry intenzviku zvládl dobře..na to, že dlouho neběhal byl šikovný. Jen ten slalom..jeho malý mozeček to buď nechápe a nebo se snaží paničku vytočit schválně. Beník byl ze začátku hodně nesoustředěný a po vynadání se opět soustředil jen na paničku a běhal už moc hezky. Panička byla na nás opravu pyšná. Horší to bylo s pánečkem a Luckym. Lucyho mozeček začal pracovat pomocí hormonů a nějaký parkur ho nezajímal - opravdu celý tatínek. Intenzviku spolu dokončili, ale chvilkama páneček vypadal, že Luckymu utrhne kouličky i bez veterináře . Dasty byl šikula - jak jinak, baví ho to, tak proč to necvičit, že jo...samozřejmě měl chyby, ale opravdu se snažil a byl moc šikovný..jeho temperament mu může v tomto Žížala jen závidět. Na této intenzivce se našli i fandové - důkaz fotky. Děkujeme zadalší hopsání jak Martině, tak kamarádům z Valtic.

************************************************************

Inatenzvika ve Valticích

Jedno mrazivé a bílé ráno jsme nasedli do auta a my jsme si mysleli, že jedeme na cvičák..ale když jsme zastavili u Darmerek a stěhovali se do jejich auta, tak jsem tušili nějakou jinou zradu.

V autě nás bylo požehnaně - páneček, panička, pak teta Darmerková a teta buldočková, já, Dasty, Ben, Merytka a Darinka. Kelly a Jerry zůstali v teplíčku ve školce v Rohatci. Ó jak jsem jim záviděl tu teplou pohodu..ale až později. Zatím jsem se těšil na to, že se bude něco dít.

Ve Valticích, kam nás naši páníčkové dovlekli se konala intenzivka pod vedením M. Konečné. Naše smečka se vyvalila z auta a rozbalila své stanoviště..jak jinak, opět jsme zabrali největší plac..

Začalo se cvičit..mě se moc nechtělo..neznám to tu a mám se tu o něco snažit..navíc je zima..taky mé cvičení podle toho vypadalo. Ben a Dasty si to užili. Beník překvapil paničku, jak se snažil a že byl moc šikovný. Zvládal i to, v čem by mu panička opravdu nevěřila..Moc ji ten magůrek překvapil.

Dasty to na sněhu taky zvládl suprově a i když měl páneček strach z jeho opatrnosti, byl šikovný.

Ke konci už cvičil jen Ben a my odpočívali, já v pelíšku a v dece na stole, Dastík v kleci na dece a pod plachtou.

Intenzivka se vydařila..byla plná smíchu a dobré nálady. Děkujeme Báře, že nám dovolila cvičit na jejich cvičáku, Martině za výcvik a všem ostatním za dobrou náladu...byl to super agi den.

                                                                Váš Lucky

************************************************************

Dasty 12.2.

 Dnes ráno se panička probudila a jakmile otevřela oči, hned jsem byl u ní, abych jí dal pusinku na dobré ráno. Panička vyskočila a chytla mě a začala mě pusinkovat, až jsem valil oči. Pořád mlela dokola něco v tom smyslu, jako..Dastíčku, ty máš dneska dva ročky..ty už nejsi miminko, už jsi velký pes..nějak to nechápu..celý den pak chodila a pořád mlela dokola, kdo má dneska dva ročky?...dnes jsem si ani pořádně neodpočinul..pořád mě cumlala, jako bych byl nějaké lízátko, nebo co..ale prý bude oslava, jen co se sluníčko umoudří a oslavíme všichni společně..protože Kelly bude mít 10 a to se musí pořádně oslavit a tak bude prý grilovačka..tak uvidíme a snad dostaneme i pořádnou kupu dárků..nejradši máme smraďochy a tak jich snad bude pořádná kupa...

                                                                    tentokrát Váš Dasty

************************************************************

Třebíč 24.1. - halové závody

Něco málo o závodech.

Po tom,co předvedl Dasty v hale v Dubňanech jsme byli zvědaví, jak si poradí v Třebíči. Za Rafoše jsem jela soutěžit já, Jerry a Dasty. Lucky si na svou premieru počká až na Beránka a Ben může závodit až v červnu.

Do Třebíče cesta dlouhá..a panička jí půlku prospala. My se dívali na cestu a navigovali pánečka, aby nezabloudil. Před Třebíčí jsme zastavili na čůranou a protože byla docela zima, tak jsme se moc nezdržovali a znovu naskákali do auta. Přijeli jsme, opět roztáhli nejvíce krámů a šli se nahlásit.

Dasty začínal..bál se rozběhnout a skočky podlézal. Ale doběhli až do cíle. Nevadí..snad to bude lepší..omyl..druhý běh také doběhli, ale také s diskem...o třetím ani psát nebudu..Dasty byl prostě úplně mimo. Choval se normálně..těšil se na startu, ale jakmile vyběhl, přestal se soustředit a prostě si s pánečkem na parkuru hrál. Padlo rozhodnutí, že to příště s ním zkusí panička a pokud se bude chovat jako potřeštěné štěně, tak prostě v hale závodit nebude.

Jerry byl jako vyměněný..těšil se na závod a když ho panička položila na start a rozběhli se, tak ho nepoznávala. Jerry běžel a dokonce i slalomy procházel bez zastavení..chvílemi měla panička co dělat, aby ho doběhla. I tak to nestačilo na čas..v jednom běhu se diskl, když minul kruh a při vracení si naběhl na kladinu..v dalším se diskl za čas..zkoušku měl VD. O zkoušky nám nejde..Jerry by měl přestoupit do A2, ale panička nechce..když někam pojede, tak na neoficky a nebo s pánečkem do A1. Ne že by mu nevěřila, to ne, ale i když se Jerry snaží a utíká, přesto mu čas nestačí. Má ještě zaplaceny dvoje závody a pak už bude jen doporvázet naši smečku a závodit bude jen sem tam.

Teď jsem na řadě já. První běh jsem zaběhla jako jediná dobře a byla jsem první. Sice jsem byla chvilkama nesoustředěná a vzteklá..rozhodčí..chlap, který tam podle mě nemá co dělat..když běhám, mám mít klid :o)   V dalším běhu jsem se nějak nemohla trefit do tunelu a tím pádem mi nevyšel čas  a já se diskla. Ale panička je semnou spokojená..trefila jsem kruh napoprvé a taky slalom mi celkem jde. Někdy se zapomenu a chci to urychlit a přebíhám tyčky, ale když se trefím a jedu..to je fofr...

Celkově jsme tedy moc nezabodovali, ale opět jsme se setkali z našima kamarádama a zase jsme si poštěkali co nového a páníci pokecali o všem možném.

                                                              Vaše Kelly

************************************************************

 Černý anděl

Opět se snášel dolů k nám jako černý stín, závan chladu otřásl s námi všemi a slzy dostali volný průchod.

Andy Rytmus *18.8.2008   + 21.1.2009

S Andíkem jsme se seznámili minulý rok. Bylo to takové malé "pokrčené" štěndo a získalo si nás okamžitě svou přítulností. Choval se k nám, jako by nás znal odjakživa. Dokonce i přes zákaz skákat po gauči jsme ho tam brali a tím asi štvali jeho páníčky, ale jako správní hostitelé neřekli nám jako návštěvě nic. Byli jsme tam pouhý víkend, ale stačilo to k tomu, aby se nám ten malý "potkánek" vetřel do srdíček.

Před necelým měsícem přijel na návštěvu a radostně jsme se přivítali. Byl pořád takový nahrbený, ale nepřikládali jsme k tomu žádný význam. Když odjeli a nám zanedlouho přišla sms, že je Andy na kapačkách, začali jsme se o něj bát. Andík podstoupil vyšetření ve kterém se ukázala vrozená vada ledvin. Po vyšetření u odborného veterináře - urologa, byl vynesen rozsudek. Po tom, co všichni doufali, že je to jen nachlazení, dostali šok. Andymu zbývá pár týdnů života, s léčbou se to jen o pár týdnů protáhne, ale může trpět.

Sebralo nás to všechny...Andy odešel a zůstala po něm prázdnota a smutek..bolest v srdíčku a hluboká rána. Jen pár měsíců mu bylo dopřáno žít a nám bylo dopřáno jen pár měsíců být v jeho blízkosti a stát se jeho kamarády.

Bude nám moc chybět a bude s námi ve vzpomínkách pořád.

 

 

************************************************************

Tak co je u nás nového

Nebudu se vracet k minulému roku. Bylo tam pár závodů..intenzivek..výletů. Začneme rok s čistým štítem a budu psát už jen o tomto roce..novém. Začátek není moc růžový. Dastík měl podezřele moc často záchvaty..když se mu 9. prosince objevil záchvat a měsíc nic, báli jsme se i o tom mluvit..v podvědomí to rachotilo v hlavě všem, ale každý se bál o TOM mluvit nahlas. Přesně na den 9. ledna začal Dastík jančit a záchvatů bylo požehnaně..snad to zase poleví a Dastík bude mít chvilku klid.

                                                                                    Lidka

************************************************************

Shrnutí letošního roku

Dnešní rok chytila panička lenoru a pokulhávla v aktualizaci stránek. Snad se jí zadaří v tom příští roce chytit hned od začátku roku pilného vira a dá všechno opravdu do pořádku.

Ohlednutím za tím co bylo zjišťujeme, že jsme získali opravdu dobré kamarády ze cvičáku, že jsme odstartovali naplno naši sportovní kariéru, páníčkové se stali závisláky, prodělali jsme několikrát různé nachlazení, stáli jsme na stupíncích poražených i těch nejvyšších, Dastíkova nemoc je jednou dole, jednou nahoře, Beník prodělal zdánlivě běžný a lehký zákrok, při kterém jsme o něj málem přišli a s tím vším dohromady prostě byla panička někdy úplně na dně a pracně se vyhrabávala ze slzavého údolí zpět na výšiny štěstí a radosti. Taky nám byl představen náš nový bratránek Andy Rytmus - manchesterský teriér.

To určitě není všechno...ale asi tak to nejdůležitější co nás potkalo v roce 2008. Myslím, že i přesto to byl hezký rok.

Od příštího roku nechceme očekávat žádné zázraky..snad jen, aby byl lepší pro Dastíka a nejen pro něj, také pro celou naši smečku, pro naše kamarádky a kamarády ze cvičáku, pro naše blízké..pro rodinu.

Přejeme všem krásný, úspěšný, veselý, šťastný a hlavně zdravý rok 2009 a aby jste měli vždy po boku někoho, na koho se můžete vždy a za všech okolností spolehnout.

                              ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2009

                          VÁM PŘEJÍ RAFOŠI

************************************************************

19. prosince 2008

Panička byla dnes naposledy v práci a snad se tedy dostane k tomu, aby něco napsala na naše stránky a udělala pořádnou aktualizaci. Od posledního psaní se stalo hodně věcí a je na paničce, aby to dohnala.

Poslední novinkou je, že náš Bendelínek je v pondělí objednaný na kastraci. Je to těžký krok pro něj a taky pro paničku, která je z toho pořád tak trochu vedle. Bohužel většina rozhodla tak, jak rozhodla a tak Benýsek příjde o svou chlapskou chloubu. Jeho autoritativní povaha a k tomu doma dvě holky, které mají dvakrát do roka své dny a každá jinak rozhodli. Také jeho klápání tlamičkou a vodopádové slintání když cítí fenku. Panička ho nestačí utírat.

Zítra, to je v sobotu jdeme ještě trénovat..teda pokud nebude pršet a pak bude měsíc v klidu odpočívat. První týden bude bydlet u nás a pak půjde zpátky domů, teda pokud to bude v pohodě a všichni věříme, že je kus chlapa a zvládne to. Panička v Rohatci se bojí, aby si neublížil..Ben je prostě divoch a udržet ho v klidu je fakt nadlidský úkol..tak se jí nikdo od nás nediví. Tak držte pěstičky i tlapičky.

************************************************************

Pochod z choďákem 23. listopadu

O této akci se panička dozvěděla od Darmerek a těšili jsme se, že uvidíme kamarády z minulého pochoďáku. Tentokrát byl sraz v Koryčanech na náměstí. Sjelo se tam fakt hodně lidiček a ještě více psů. Tohle Koryčany ještě asi nezažily a jen tak nezažijí. Vydali jsme se směrem Cimburk. Šlo se lesem, ale i po silnici a tak i když pejskové běhali a hráli si, byli pod neustálým dohledem páníčků. My se drželi jako klíšťata..nechtěli jsme se ztratit v těchto lesích. Jen Ben běhal a naháněl ostatní a tak dostal poprvé ve svém životě náhubek.  Jankovitě hopsal a točil se dokola a nereagoval na volání jindy tak oblíbené paničky a v této chvíli hodně nenáviděné, protože to byla právě ona, která nasadila onu strašnou věc na Beníčkův roztomiloučký čumák neustále držkující na ostatní pesany. Snažil se zahrabat do příkopů plných sněhu a listí a tím pádem měl pořád košík plný listí a frkal na všechny strany. Jeho hopsání kolem vlastní osy se stalo pro ostatní příjemným zpestřením a úsměvným pozastavením na cestě k Cimburku. Asi po půlhodině si uvědomil, že je mu prd platné plazení v příkopech, hopsání po silnici či jen snažení sundání náhubku packami a smířil se z krutým osudem týraného psa. Když panička zjistila, že se Ben uklidnil a že už je mu fuk, co dělají, či nedělají ostatní, sundala mu náhubek a Ben šel jako ovečka a nikoho už neprovokoval.

Na Cimburku si pánečkové zaplatili vlezné a nutili nás lozit po zřícených hradbách kdysi nedobytného hradu. Nás ale více lákala vůně řízků linoucí se z pánečkového batůžku.  Udělala se přestávka - pro někoho kouřová, pro někoho řízková a pro Luckyho kutací. Zakutal se do hromady mokrého listí a usnul.  Páneček ho vzal na ruky a Lucky, který je jinak neúnavně protivný a vždy když se má spinkat má pilno nosit aport, ať míček a mlátí pánečky do hlavy a nebo pískací hračku, mu usnul v náručí. Ta chvilka stačila k tomu, aby se z něj stal opět náš divoký Žížala a běhal a honil se s Dastíkem až do konce procházky.

Procházka se chýlila ke konci a auta se začal rozjíždět domů..pár posledních pozdravů..zamávání a sliby, že příště zase...

Už se těšíme....

                                                            Vaše Kelly

************************************************************

Hodonín 17.11.

************************************************************

Šlapanice 28.10.

Panička se až do poseldní chvíle nevěděla jestli pojede na závody, protože já a Jerry jsme oba onemocněli a nevěděla kam nás má dát, protože nechtěla, aby v Rohatci nebyli nemocní taky, ale nakonec jsme tam stejně zůstali.

Panička nás odhlásila a místo Jerryho šla Mery a moje místo zůstalo volné.

Počasí se zdálo být v pohodě. Dokonce se snažilo i sluníčko vykouknout přes mraky, ale ty byli odolnější a tak se to nezdařilo. Také parkury se zdáli být v pohodě. Dnešní den hájil RAFOŠE  jen Dasty. Konkurence byla hodně silná. Byli tam i týmy, které nás reprezentují mimo republiku.

Dastyho první běh agility nebyl zrovna ukázkový. Časem se většinou vleze do provní desítky, ale nepozorností se posune o hezkých pár míst dolů..v tomto běhu právě třeba na 22. místo.

Ve zkouškách už to bylo lepší a byl soustředěnější, ale i tak tam bylo pár chybiček a bylo z toho 6. místo.

Začínala už být docela zima a začalo mrholit. Páníčkové začali chválit bundy, které si koupili.

Poslední běh Dastyho byl opravdu za tmy. Od toho si páníčkové vůbec nic neslibovali. Ale Dasty překvapil a měl rychlí a čistý běh. Stačilo to na 4.místo. Dasty opět dokázal, že se umí porvat i s borderama.

                                                            Vaše Kelly

 

************************************************************

Podzimní skotačení

Od toho víkendu si slibovala hodně hlavně panička. Měli jsme cvičit všichni - já, Jerry a Ben s paničkou a Dasty a Lucky s pánečkem.

Sraz byl v pátek v 16.00 na cvičáku a páníčkové to docela stíhali. Přišli z práce, naházeli věci do auta, pak tam šupli i nás a jelo se pro Bena.

Trénink začal slibně - běhal i Jerry a docela se snažil. Já si zavzpomínala na staré dobré časy a skákala jsem smolíky. Panička mě ale šetřila a tak to vypadalo tak, že jsem zaběhla jeden běh a šup semnou do bedýnky. Ben se ukázal jako totální magůrek a běhal všude kolem a nevnímal paničku, z jejích povelů měl vysloveně prdel. A aby toho nebylo málo, tak začal kulhat. Naštěstí páteční trénink skončil. Ben spal u nás a tak jsem zamířili domů.

Sobotní ráno bylo krušné. Já jsem začala kašlat a tak místo na trénink jsem putovala do školky je Kikině (paniččina sestra). Vyfásla jsem sirup proti kašli a zůstala doma. Ben se zdál být v pohodě, ale po dovu bězích začal kulhat a bylo doběhané. Vše zůstalo na Jerrym. Panička si od toho moc neslibovala, protože kolem se to hemžilo háravkama. A háravky, agility a Jerry nejdou dohromady. Ale Jerry paničku překvapil a běhal všechny parkury. A to po všechny tři dny. Sice bylo v neděli vidět, že už toho má dost, ale doběhl opravdu poctivě všechny parkury a sekvence. Dasty si víkend opravdu užil, bylo vidět, že je přesně podle jeho gusta. Běhal jako blázen..ten pes si užívá každou chvilku na parkuru.

Končilo se kolem druhé odpoledne. Na všech byla znát únava a to opravdu na všech i čtyřnohých a dvounohých. V neděli padli všichni za vlast a jen se peřiny natřásali. Ale tuhle únavu páníčkové můžou - stokrát víc, než tu pracovní.

                                                                          Vaše Kelly

************************************************************

Chvalnov - 11.-12.října 2008

Začal opravdový podzim. Celou cestu nás provázela mlha a ta trvala i první běh na prakuru. Slibované sluníčko se vytrvale schovávalo..televizní rosničky měli asi špatné informace.

První byl na řadě OPEN a začínali smolíci. Jerry šel za RAFOŠE jako první. Neběžel závratnou rychlostí, ale svým kochacím způsobem...ale šel!! Byl to čistý běh..no spíše krok a došli si pro 18 místo. Já byla na řadě hned po smolíkách a medíkách. Všechno mě tam štvalo a taky jsem to dávala hlasitě najevo. Bylo z toho dvakrát odmítnutí..ale doběhli jsme do cíle a to bylo hlavní. Ještě že mě umí panička ukočírovat..teda sem tam.

Pro large byl parkur přestvěn a po procházení spousta páníčků valila oči. Byl opravdu hodně složitý. Prokázala to i výsledková listina. Ze 48 startujících psů doběhlo jen 14. Dasty byl mezi těma, co se diskly. Ale co páníčky mrzelo víc bylo to, že Dasty podlézal skočky.

Zkoušky začínala kategorie large. Dasty i když se zdál unavený, bežel soustředěně a zaběhl čistý běh. Nepodlezl a ani neshodil a doběhl druhý.

Jerry šel parkur opět kochací chůzí...sem tam ryhleji, sem tam pomaleji - vycházkovým tempem. Konečnou rovinku ho panička nepoznávala. Běžel a pomalu mu panička nestíhala. S jedním odmítnutím doběhli čtvrtí.

Poslední jumpingový běh byl opět pěkná motanice. Jerry sice běžel, ale tři odmítnutí přinesli disk. Ale doběhl a nezasekl se v tunelu, jak to poslední dobou umí. Tento zamotaný parkur běželi i veteráni, tudíž já. Panička vypadala, že mi nevěří, ale překvpila jsem ji a zaběhla jsem čistý běh. Slalom mi jde líp a líp. 

Dasty běžel ten den jako poslední. Sice shodil pár skoček, ale doběhl. Byl 25. Ten den měl Dastík jeden ze svých záchvatů a tak jsme byli trošku z toho smutní, teda hlavně páníčkové..to bylo to ranní unavení, jak se zdálo páníčkům.

Druhý den byl Dasty jako vyměněný a bláznil hned od rána, když viděl, že se balí klec a věci na cvičení. To ostaně my všichni. Opět tu byla mlha, která nás provázela celou cestu i při závodech a k tomu začalo mrholit. Po včerejších parkurech jsme přemýšleli, co si na nás pan Grygar opět připraví. Určitě zase něco eňo ňuňo. A nespletli jsme se. Opět super motanice. Opět šel první Jerry. Pomalou lehkostí se doplížili do cíle a s čistým během z toho bylo 7 místo. Panička byla spokojená. Tento parkur doběhlo jen 8 psů. Pak jsem šla na řadu já a opět jsem držkovala na celém parkuru a v jednom místě mělapanička co dělat, aby mě uřvala a já si nevyběhla seřvat lidi za páskou. Po zmateném běhu jsme doběhli do cíle. Large měli opět parkur přestvěný a opět takovou chuťovečku..po ránu opravdu hezký budíček. Nebyl složitý to ne..ale záludnosti se tam našli a na těch Dasty pohořel. Vybral si tunel místo správné dálky.

Zkouška byla pro Jerryho docela dobře psotavená. Skoro samá rovinka. Takže docela běžel a byl opět čtvrtý. Ale protože ostatní měli disk a nebo horší výsledky byl v celkovém součtu třetí. Dasty byl odpočatý a proto v jedné části parkuru přestal vnímat pánečka a mířil si to rovnou cestou do tunelu. Páneček včas zařval a Dastyho ukočíroval. Toto menší zdržení je posunulo na 6 místo. V součtu ale získal 2.místo.

Jump pro smolíky měl taky pár záludností, ale víc než parkur našeho Jerryho zajímala "voňavá fenka" u startu. Zasněně se díval za ní a ubíhal drahocený čas. Pak se probral - bohužel pozdě a překročili čas a tak se diskly..jinak utíkali hezky. Já jsem měla opět držkovací náladu a opět držkovala celé běhy. Ale doběhli jsme a tak byla panička spokojená. Ze čtyř běhů ani jeden disk a že to byli těžké parkury.

Large běhali opět jiný parkur. Po Dastyho nervózním pískaní z klece byli pánečkové zvědaví jak to dopadne. Běh, který předvedl Dušan a Dasty získal obdiv spousty přihlížejících. Byl rychlí a přesný..jen u předposlední skočky to Dušan už neuřval a diskly se, ale ten běh byl fakt super..to se jim opravdu povedlo. Na ten běh byl oprávněně Dušan pyšný jak na sebe, tak na Dastíka.

Domů jsme jeli sice vymrzlí, ale spokojení..závody se stávají naší drogou..hlavně našich pánečků..můžu o nic hs čistým svědomím říct, že jsou závisláci.

                                                                            Vaše Kelly

************************************************************

Hrušky - 5.10.2008

Dnešní den byl pro paničku něco jako premiéra. Byl to první závodní den s Dastym. Na závody jel jen Dasty a já. Jerry nám dělal jen garde.

Opět jsme jeli s Darmerkama a rozbalili proto altán a tím zabrali jako jedni z mála největší plac.

Začala prohlídka parkuru jumpingu a paničce bylo opravdu zle a jako za starých dobrých časů ji začlao bolet břicho. Dasty se zdál soustředěný a to paničku trochu uklidnilo. Skočka a náběh na slalom - Dasty byl super a zvládl to suprově. Skočka a točení na další skočku - tu bohužel minul a bylo tu odmítnutí. Pak opět běžel suprově až na jednu skočku, kterou shodil. Poslední skočka a byli v cíli. Panička se uklidnila a byla šťastná - nediskly se a byli šestnáctí.

Další běh - open se zdál zmatený nejen naší paničce i když té se zdá poslední dobou zamotané a zmatené všechno a to od té doby co má problémy z pamětí. Začátek super, ale místo třetí skočky si Dasty vybral houpačku - takže disk. Pak se uklidnil a zbytek parkuru doběhli docela dobře. Panička byla spokojená.

Parkur na zkoušky byl hodně běhavý a panička byla nadělaná už jen z prohlídky. Ale zvládli ho..sice měli 2 odmítnutí (skočka a slalom), ale doběhli a to devátí.

Na můj běh se čekalo hodně dlouho..byla jsem podrážděná a vzteklá, ale když byla čas běhu nadšeně jsem přišla ke startu. Panička se s Dastym docela rozběhala a tak jsem nasadila taky docela slušné tempo. Parkur jsme zaběhli rychle a čistě. Takže jsme doběhli první. Můj druhý běh jsem měla taky za dlouho, ale opět jsem běžela a vyběhala jsem si za čistý běh opět první místo.

Domů jsme pospíchali, protože panička musela na noční do práce. Spěchala tak, že zapoměla můj VP a jedna hodná slečna jí ho musela poslat poštou. Panička byla nadšená ze závodů s Dastym a z čistých běhů semnou.

Ale my byli spíš nadšení z toho, že jsme už doma a můžeme hezky odpočívat na svých pelíšcích.

                                                                 Vaše Kelly

************************************************************

Happy dog day Bzenec - 4.10.2008

Na tento den jsem se těšili. Byla to dobročinná akce spojená ze zábavou, tak proč nejet. Ale vždy, když se na něco těšíme, tak se něco pokazí. Začalo to ve středu, kdy Lucky začal kašlat a od pana doktora dostal antibiotika. Následně po něm začal i páneček.

Sobota se taky moc nepovedla a od rána pršelo a bylo chladno. V žádném případě Lucky nepojede a tak jsem musela zůstat doma a hlídat naše neposlušné děcko. Kluci jeli hájit RAFOŠE sami. Naštěstí se po obědě trochu vyčasilo a přestalo pršet.

Po příjezdu domů mi kluci všechno líčili v různých barvách. Začalo se výstavou. Už tady se kluci ukázali jako nesoustředěné trdla, ale ještě to šlo. Do užšího výběru se dostal Ben. Dostal cenu za umístění. Předváděčka agilit fakt stála za to. Kluci a nejen oni byli jako utřžení z řetězu a podle toho to vypadalo. Ben si oběhl kde co, jen ne to, kam měl jít. Dasty sice celkem reagoval, ale taky běhal pár překážek navíc, než se uklidnil a našel zpět paničku.

Soutěž PEJSEK ŠIKULKA byla ukázka, jak máme šikovně nevycvičené psy. A i když Ben neumí zdaleka to co Dasty, přesto se probojoval do užšího výběru, protože byl o něco soustředěnější než Dasty, který byl úplně vyšinutý a předem nacvičené cviky dělal všechny dohromady.

V PODOBĚ PÁNA A PSA nás zastupoval Jerry, který byl s paničkou sladěn v modročervených barvách. Také Jerry si odnesl cenu.

V poslední soutěži  AGILITY se měla zaběhnout lehká rovinka. Pro Dastyho hračka, pro paničku šok. Dasty se minul svého tunelu a vběhl do sousedního. Ben, který neumí slalom zvládl rovinku vcelku dobře a opět se probojoval do desítky a dostal odměnu.

Ben si za dnešní den odvezl celkem tři ceny a Jerry jednu.

I když chvílemi zapršelo, den se vydařil. Sešla se spousta pejsků a poznali jsme spoustu nových kamaradů. Tohle jsou dny, které stojí opravdu za to.

                                                         Vaše Kelly 

************************************************************

Blansko - neoficiální závody 28.9.2008

Den začal docela slibně. Sluníčko se prodíralo a začalo se usmívat. Bohužel jen před Brno. Pak se místy rozprostřela mlha a ta pohltila vše. Po příjezdu do Blanska jsme obsadili naše místa (přes mlhu nebyla skoro vidět, ale nakonec jsme je našli ). Závod začal hrou, kterou absolvoval pouze Lucky a Dasty. Panička byla líná mě a Jerryho svlékat z našich mikinek.

Když začal open, začal obhajovat RAFOŠE jako první Lucky. Jak asi bude reagovatv cizím prostředí? Vyrovnal se s tím rychle a poslouchal pánečka jako hodinky. K našemu překvapení a radosti si vyběhal 1. místo. Páníčkové se dmuli pýchou.. Pak jsem běžela já a měla jsem druhý nejlepší čas, ale bohužel dvě odmítnutí - slalom a tunel. Byla jsem šestá. Jerry z příslibem, že půjde do "gulášu" pokud se neosvědčí a nepoběží, se rozběhl a docela běžel. Doběhl pátý. Dastík se rozběhl a záludnosti parkuru zvládl suprově, reagoval na pánečka a do cíle doběhl s nejlepším časem, bohužel ze dvěma shozenýma tyčkama, takže 4. místo.

Jump o peníze - motanice, které se panička bála. Lucky opět šel hájit naše barvy první. Už při slalomu začal být roztěkaný a při probíhání tunelu začali chrastiti obruče, které jeho rozladění neutlumili, právě naopak. Po tunelu byl kruh, který oběhl. Druhý náběh do kruhu a opět odmítnutí. Když se konečně trefil, doběhl parkur správně až do konce. Byl jedenáctý. Já jsem se hezky rozběhla i reagovala - taky jak jinak. Slalom byl i s náběhem ve stylu profi . První chyba - přeběh za tunelem neměla panička dělat. Viděla jsem to a vyběhla za ní. Kruh za tunelem se mi taky nelíbil a zdál se mi vysoký a tak jsem ho oběhla dokola..no a když panička na tom kruhu trvala a stála u něho, tak jsem jí ho pro radost skočila..bohužel ze strany, která nebyla na řadě. Takže disk. Prostě jsem opět nevnímala paniččino volání. A já si myslela, jak to není dobře. Pak jsem doběhla parkur bez chyb až do konce. Pochvala a klobásek jsem dostala stejně, tak co se namáhat ne?...Pochvala byla i od cizích paní, které řekly .."že na důchodce, jsem fakt dobrá". To potěší ne? Jerry před startem nechtěl ani klobásek a panička tušila nějakou zradu. Ale konalo se překvapení. Jerry doběhl čistý běh a byl šestý. Dnes padlo rozhodnutí, že Jerry nebude chodit na cvičák a trénovat a zkusíme to bez tréninku a když to nepůjde, pak teprve ukončí svou závodní kariéru a pak už bude jen jako předskokan a možná i skokan . Na Dastíka se radili oba páníčci společně, protože pro rychlejšího..tudíž zbrklejšího psa byl parkur zákeřný. Skočka za skočkou, mezi nima otočky a okolo a tak různě. Byli jsme zvědaví, jak to Dasty zvládne. Otočky zvládnul bezvadně a vše až po slalom bylo bezvadné. Rovinka a slalom ale nejdou dohromady - alespoň Dastíkovi. Nebyl schopný udělat slalom bez chyby a když se konečně dostali ze slalomu, tak začal shazovat skočky. Jeho zbrklost se nevyplácí. Na toč, které znamená ihned zatočit reagoval tím, že skočil skočku zpět a shodil ji, protože v půlce pochopil, že to není spravně a díval se po pánečkovi. Do konce parkuru shodil ještě jednu. Bude asi dlouho trvat, než se s Dušanem sehrají v ten správný tým.

Závody končily a sluníčko se usmívalo na ty co vyhráli, ale i na ty, co prohráli. Další super den.

                                                                Vaše Kelly

************************************************************

                    20 ZÁŘÍ 2007 -20. ZÁŘÍ 2008

                              LUCKY

                           

V den, kdy jsme závodili oslavil náš Lucky první rok svého života.

Za tento rok toho prožil hodně..poznával vše nové, vyměnil paničku za pánečka, začal v osmi měsících cvičit agility, panička se ho snaží přinutit tančit a Lucky zvládá vzdorovat a být pořád sám sebou. Pořád nesnáší, když ho někdo ruší ze spaní a chce po něm muchlování, když on nechce. Štěká na všechno, co se mu nelíbí a přestane, až uzná sám za vhodné přestat. Odmítá stále nosit aport a je pro něj největší srandou, když ho někdo nahání a snaží se ho odchytit. Stále odmítá pochopit, že postel není na žraní a ponožky na hraní a taky, že o půlnoci se spí a nehážou se hračky po spících pánečcích. Nechápe, proč se pánečci zlobí, když jim na hlavě přistane balonek, kroužek nebo pískací hračka. Proč nesmí pískat, když je všude klid a tak krásně se to rozléhá. Je toho víc, co v jeho malé hlavičce šrotuje a co ještě nechápe.

Přejeme mu dlouhá léta ve kterých bude mít čas vše pochopit a přejeme mu, aby jsme byli ti pánečci, kteří začnou chápat jeho půlnoční hrátky a vše ostatní s ním spojené.

ŽÍŽALKO - VŠECHNO NEJLEPŠÍ TI PŘEJE CELÁ TVOJE SMEČKA

 

************************************************************

KK Hodonín + KK Valtice = Neoficiální závody 20.9.2008

Na tento den se těšila snad celá naše smečka. Měli jsme slíbeno běhat všichni. Do Hodonína jsme přijeli včas a chytli si největší plac, neboť Darmerky dovezli altán a opět komplet všichni jsme se pod něj nastlali.

Začal závod a první na řadě byl Ben a to doslova. Beník se snažil a krom jedné chyby, kterou zavinila panička, jelikož je na Beníka pomalá zaběhl super parkur. Vybojoval si 4. místo. Lucky byl na řadě po Beníkovi. Běžel jako ďáblík a jednu část parkuru si zaběhl dokonce sám, bohužel u toho vynechal jednu skočku, ale jako začátečník se mohl opravit. Pak se trochu minul látkového tunelu. Doběhli si s Dušanem společně pro 19. místo. Pak jsem přišla na řadu já a docela jsme s paničkou byli sehrané. Medailička zbyla i pro nás za 3. místo. Jerryho přebral páneček. Jerry běžel a vypadalo to, že snad doběhnou. Problém nastal v lomeném tunelu, ze kterého vylezl stejnou dírou, kterou vlezl a to hned 3x, takže disk. Dasty překvapil a vnímal pánečka na 100%. Shodil 1 tyčku, ale časem i výkonem byl nejlepší a byl první.

Druhý běh zaběhl Beník taky s jednou chybou - opět paniččina chyba pomalosti - a byl zase čtvrtý. V součtu celkově čtvrtý. Lucky se polepšil a běžel s Dušanem moc hezky a zaběhl si pro páté místo. Já jsem běžela bez chyby, ale trubka panička zapoměla parkur a její chyba a zaváhání kam dál nás posunulo na čtvrté místo. V součtu jsme byli třetí. Jerry se začal snažit, pochopil, že se páneček v prním běhu zlobil a chtěl to pánečkovi vynahradit. Na předposlední překážce - kruhu - skočil mimo a při opravě proskočil zpět, protože mu páneček nedal prostor..takže disk. Dasty opět ragoval suprově a zvládl trefit správnou překážku (tunel a áčko vedle sebe) - shodil dvě tyčky, ale stačilo to na druhé místo. V součtu byli první.

Do hry se mohl přihlásit kdo chtěl a protože pršelo, tak to někteří vzdali. Běžela jsem já, Ben a Dasty. Byla to změť tunelů, zamotaných a různě po sobě jdoucích. Já jsem to zvládla s jednou chybou, ale chyběla mi ta správná rychlost, i tak jsme byla moc pochválena za snahu. Beník vnímal paničku a panička se snažila být docela rychlá a vyběhali si třetí místo. Dasty, který miluje tunely byl ve svém živlu a taky to dokázal, byl první.

V tu dobu jsme byli už snad všichni mokří. I přesto jsme si závody užili. Bylo to moc fajn.

                                                                    Vaše Kelly

 

************************************************************

Brno - Speciál jedničkářů 13. září 2008 aneb Jak se Jerry opět našel

 Na tyto závody se vydal jen Dasty a Jerry, protože já jako veteránka a Lucky a Ben jako štěnda na závody nesměli. Kluci jeli hájit barvy Rafošů sami.

Počasí se asi zbláznilo a vítr strašně foukal..byla zima a nosy pánečků začali konkurovat klaunovským nosům. Sluníčko sice svítilo, ale nestačilo hřát tak, jak by si všichni přáli.

Na řadě byl první běh a Jerry šel jako smolík první. Běžel a chvílemi čuchal..ale stále vnímal paničku a skok za skokem se blížili k cíli. Pár posledních skoček Jerry zrychlil a doběhl bezchybný běh a bylo z toho páté místo. Dasty přišel na řadu o něco později. Jeho běh byl nesoustředěný a pánečkovo navádění ho asi tak nezajímalo. Bohužel disk. To byl jump. Následovala zkouška. Jerry měl jedno odmítnutí a jeho běh už byl jen spíš přehlídkou čuchacího tance. Jerry se opět vracel..starý čuchací Jerry. Panička se bála, že se opět najde a čuchání bude jeho prioritou. Tento běh byl oceněn jedenáctým místem a vzrůstající nervozitou paničky. Měla zlé tušení. Dasty běžel zkoušku na VD. Čas má vždy hodně dobrý, ale shazuje tyčky. V tomto běhu shodil tři a vyběhal si 13. místo. Jump - poslední běh a Jerry se nepodíval ani na klobásek, kterým mu panička mávala před nosem. Zlé tušení bylo tu a trápení obou paničky i Jerryho ukončila čtvrtá překážka ..lomený tunel. Vyběhl třikrát a byl to disk. Bylo to tady - starý Jerry se vrátil. Dastymu se tento běh docela povedl a s jedním odmítnutím byl třetí. 

Vítr foukal až dokonce a tak se všichni snažili sbalit věci co nejdřív a naskákat do aut..tam bylo opravdu příjemněji. Snad bude příště míň foukat v Brně vítr.

                                                            Vaše Kelly

 

************************************************************

Prostějov 7.9.2008

Tak tohle můžu vyprávět jen zkráceně a z doslechu, protože na těchto závodech byli jen kluci..já byla v Mladé Boleslavy. Kluci jeli opět z Darmerkama. Lucky jim dělal doporvod.

Páneček si zažádal o VP pro Jerryho, aby s ním mohl běhat, když panička nebude moci a aby Jerry nezahálel. Jerry běhal snad aby se zavděčil pánečkovi a všechny běhy odběhl tak, že stál na stupínkách. V jednom běhu byl třetí a ve dvou bězích byl druhý. Páneček to samozřejmě volal paničce a ta se hodně radovala z pánečkova a Jerryho úspěchu. Dastík je prostě ještě nevybouřené střevo a vybere si vždy překážku, která se líbí jemu a jde po ní. Dvakrát se diskl a jednou doběhl 22. Byli to všichni společně. Ještě všichni viděli jedno odmítnutí a jednu chybu, ale na výsledcích měl Dastík napsané odmítnutí dvě a dvě chyby a že je páneček nekonfliktní, nechal to tak. Tak to je asi tak zkráceně vše..opravdu víc nevím...tak zatím pa

                                                            Vaše Kelly

************************************************************

MR Mladá Boleslav 6.7.9.2008

Po přmlouvání se panička rozhodla k zásadnímu kroku a nahlásila nás (mě a sebe) na MR do Mladé Boleslavy do kategorie VETERÁN.

Čas neúprosně běžel a panička se víc a víc nechala unášet nervozitou a jen při slově "mistrovství" se jí zvýšil tep a podivné bolení v dutině břišní taky nevěstilo nic dobrého. Den D byl tady a po chaosu oc sebou se vyrazilo směr Borkovany, kde nás čekala kamarádka Daisy a její panička Radka. Páneček Daisy nás měl do Boleslavy vézt. Bohužel se někde zdržel a místo plánovaného odjezdu ve 12.30 se vyjíždělo o skoro tři hodiny později. Krátká zastávka v Brně a předání Daisyných sestřiček Cheylly, Aiwin a Dashe Tomovým rodičům. Hlad nás přemohl hned v Brně a paničky si koupily na benzince bagety. Měli štěstí, že ji hned snědly, pak by se jim to už nepodařilo. Kousek za Brnem byla havárka dvou kamionů a nebylo to opravdu vábná podívaná.

Pak už cesta ubýhala velmi rychle a ani jsme se nenadáli a byli jsme na místě. Teď už jen chybělo najít kem, kde nás čekala naše chatička a hlavně postýlka. To se ukázalo jako největší problém. Po několika neúspěšných pokusek Radky zepatat se na kemp stylem.."Doobrrý deen, prroosím váás, nevíte náhodou, kde je tady autokemp Škoda?"..jsme se pomalu vzdávali naděje, že dnes budeme spát v postelích a začali se smiřovat s tím, že přespíme v autě..což by nebylo zrovna příjemné, protože při našich rozměrech a při všech těch věcech to bylo nepředstavitelné (jen pro upřesnění, jeli jsme autíčkem Mazda 121) . Zachránil nás hlouček děvčat, které nás nasměrovaly správnym směrem..za to jim patří dík. Ubytovali jsme se a začali okupvat postele.

Ráno bylo usměvavé a teplé. Po noci, kdy si Tom hrál na dřevorubce a pořezal snad půl lesa se mu jako jedinému nechtělo vstávat. Ani jsme se mu nedivily po tak namáháve práci . Parkury po našem příjezdu stáli a po zahájení byla prohlídka.  Panička prohlížela a prohlížela a začala chytat nerva, podivné bolení v břichu a ani číslo, které mělo být nošeno viditelně a které ne a ne paničce nikde držet jí na klidu nepřidávalo. Nakonec číslo podlepila papírem, propíchla karabinou a připla na poutko od riflí. Číslo vydrželo oba dva dny. Pak se ukázalo, že prohlídka parkuru byla pro paničky zcela zbytečná, pro veterány se parkur přestavoval a byla prohlídka nová. Jen všechny udivila výška latěk, která byla rovna výšce smolíků. Nikdo na naše remcání nereagoval a taky naši veteráni běhali normální výšku smolíků. S paničkou jsme běhali i v tom horku a vyběhali jsme si ze dvěma chybama a jedním odmítnutím 7. místo. Panička byla ráda, že jsme se nediskly a že jsem neřešila lidi v okolí parkuru. Daisy s paničkou byli šikovnější a vyběhaly si páté místo. Pak jsme odjeli zpět na chatu a odpočívali na postýlkách.   Večer jsme ztrávili v hospůdce u tenisových kurtů. Bylo to tam příjemné a obsluha byla milá.

Druhý den jsme se probudili do chladného rána a přišli na řadu i mikiny a bundy vespodu batůžků. Na místě mě panička zabalila do své bundy a ještě mě přikryla Daisyným ručníkem a na bedýnku mi hodily deku. Pak jsem se přestala klepat zimou. Než jsme přišli na řadu, tak se trochu oteplilo. Dnešní parkur byl snížený na výšku veteránů a po dalším remcání nám snížili i výšku áčka. Běžela jsem opět moc hezky a na malé zakolísání na áčku, kdy mě panička na chvilku ztratila to bylo fajn. Slalom jsem šla taky moc hezky a byla tu předposlední překážka kladina a pak skočka. Vše jsme běželi bez chyb a tak si panička dávala pozor i na kladinu. Zpomalila, protože počítala, že něco vyvedu a taky že jo. Prostě jsem si skočila zónu a ta nás posunula na páté místo..třetí místo nás minulo o vlásek. I tak jsme ostudu neudělaly. Daisy si dnes s námi vymělnila post a byla sedmá. My jsme měli konečná součet sedmý.

 Vrátili jsme se na chatu, uklidili a sbalili věci a z posledním ohlédnutím jsme se rozloučili s našim víkendovým příbytkem a s příslibem, že příští rok se snad znovu ukážeme. Záleží na mě a Daisy a taky na paničkách..to je samozřejmé, ale hlavně na nás.

Byla to fajn zkušenost pro naše paničky..zjistili, že to není nic složitého a když se chce, tak i mistrovství jde zaběhnout úplně v klidu.

                                                              Vaše Kelly

************************************************************

Blansko 31.8.

Na tento závod měl Hodonín docela dobré zastoupení..já, Jerry, Dasty, Merytka, Dara a buldočka Darinka.

Po příjezdu jsme chvilku cvakali zubíčkama a při pohledu na paní buldočkovou naší paničce málem zuby vyběhly ven..zatím co naše panička klepala kosu v mikině, paní buldočková byla jen v tričku bez rukávů a tvářila se, že jí snad ani zima není.

Konečně jsme se zahřáli po rozběhové hře, která se nám podařila všem..škoda, že ji nehodnotily..jen tak pro zajímavost, kdo měl jaký čas. Ve hře byla jedna záludnost..houpačka a ti pejskové, kteří ji neuměli ji přenechali svým páníčkům a ti ji museli po čtyřech proběhnout za ně. Škoda..houpačku v podání čtyřnohých člobrdíků jsme viděli jen ve dvou případech a proto si zasloužili velký potlesk. ¨

Běh smolíků agi open se zdál docela v pohodě až do té doby, kdy panička zapoměla parkur..naštěstí jí to docela rychle docvaklo a běh semnou dokončila. S Jerrym už to zvládla bezvadně, jen trochu pomaleji než semnou (a to i přes tu zapomenutou trasu). Pak jsme čekali s napětím, jak ty naše běhy dopadli..kdyby jsme se dívali na naše soupeře dávno by jsme to věděli..jenže máme plno jiných zájmů, tak až z výsledkové listiny jsme se dozvěděli, že se všem parkur zdál asi složitý  nebo byli moc rychlí a všichni se diskly. Takže jsem byla první a Jerry druhý. Dastík kupodivu taky vnímal pánečka a i přes docela složité otočky pro rychlejšího pejska doběhl třetí.

Pak se čekalo na jumping o peníze. Běžela jsem fakt hezky..jen jsem se trochu zasekla na slalomu a taky jsem zklamala paničku, když udělala za mnou přeběh u tunelu, který normálně zvládám a tady jsem bohužel vylezla ven. Doběhla jsem desátá. Jerry předvedl hezký běh a doběhl pátý. Dastík byl taky šikovný a doběhl sedmý.

Největším překvapením pro nás všechny byla buldočka Darinka. To, že je šikovná víme všichni..ale tady ukázala krásný běh a vyběhala si první místo a tudíž s ním spojených 1000 kč. Moc jsme jí to přáli a třeba se jí povede ten samý výkon opáknout i na posledním díle blanenského seriálu o peníze.

                                                                        Vaše Kelly

************************************************************

Zlín 23.8.

Touha si znovu zazávodit nás hnala na oficiální závody do Zlína.  No a paničku ještě jiná touha..konečně poznat holčinu s kterou klábosí přes počítač a poznat i jejího pinče Erona.

Přijeli jsme na místo a opět jsme měli nejvíc věcí..v tom už asi jiní nebudeme. Konečně byla ukojena dychtivost páníčků a začalo se závodit. Smolíci začali a tak jsem do bitevního pole vyvedla Jerryho, pak jsem znovu ulehla do bedýnky a vše pozorovala z povzdálí. Jerry se opravdu snažil a místy mu panička nestíhala. Jerry hezky poslouchal paničku přesně tak, jak jsem mu to nakázala a panička doběhla s čistým během do cíle a co se jí i zdálo, tak vcelku rychle (to se ještě neviděla na videu..vžycky si myslí, že je jako pendolíno a když vidí záznam a její rychlost pendolína, ale českého, tak jí vždy úsměv na rtech zamrzne). Pak došel na řadu Dastíček..stejně jako v Hodoníně byl jako neřízená střela a zcela ignoroval cestu pánečka a diskl se na překážce, kterou si zvolil sám. Hlavní ale bylo, že opět nepodlezl. No a pak se vyhlašovalo...a když vyhlásili, že Jerry je druhý, panička zůstala stát jako opařená a nevěřila svým uším. Jerry odpočíval v bedýnce a jeho pár minut slávy si ani neužil. Pak běhali veteráni a tudíž jsem přišla na řadu já. Hned po startu jsem přestala paničku vnímat a rotěkaně běhala po parkuru..paničku to hodně vyvedlo z míry, ale docela rychle se vzpamatovala a dala mě trochu do latě...ale jen trochu..u tunelu jsem nahlížela na lidi ve stanu za ním..do slalomu jsem udělal hezký náběh, ale moji zvědavost upoutalo něco na zemi za slalomem a tak jsem si odběhla a šla jsem se podívat, co mi to tam položili..fůůůůj jen číslo onoho slalomu..tak jsem se vrátila a slalom dokončila..áčko jsem udělala obíhačkou a myslela jsem si, že je to ohromná sranda..takže bohužel znovu na áčko a tak jsem ho už udělala a konec parkuru zvládla jako profík..doběhla jsem do cíle a byla první. Druhý zkouškový běh Jerry běžel opět z jistou elegancí alá Jerry a vyběhal si 1. místo. Panička myslela, že se zblázní...Dasty byl opět roztěkaný a snad i páneček ho trochu špatně navedl a Dasty měl zase disk. Poslední běh Jerry už nebyl takový rychlík, ale i tak zaběhl hezký parkur a byl čtvrtý. Dasty začal konečně vnímat a nediskl se a doběhl 15. Já jsem přestala být roztěkaná, ale udělala jsem chybu na slalomu...jinak super a zase první. V celkovém vyhlašování dali všechny velikostní kategorie společně a Jerry byl pátý a dostal spoustu krásných cen. Já jsem byla celkově první a taky jsem toho hodně dostala.

 Ještě se vrátím k paničce a její nové kamarádce. Prokecali spoustu času a až na konec jsme měli čest poznat Erona..první slova paničky byly, že je to dobrman. Byl moc hezký a panička byla překvapená, že na to, kolik je mu let, nebyl vůbec šedivý. Já jsem mu zrovna ukázala, že je mi úplně jedno, jaký je to fešák a že se má odemne držet dál.  Eron to toleroval a krátká prochajda k řece se vydařila. Byl tu čas návratu a panička se s Emčou musela rozloučit..ze slibem, že se doufám zase uvidí se rozloučily.

Cesta domů utíkala. Mělo se večer ještě pařit a mraky nevěstili nic dobrého. Nakonec vše dobře dopadlo a pařilo se až do rána..tancovalo a pilo a bavilo...bylo to moc fajn..páníčkové řádili a doma rafoši hajali. Ráno se nám vrátili ve veselé náladě a bylo to super..mohlo se dlouho válet v posteli a nikam se nevstávalo.

Už se mi klíží očička..jdu hajat..tak dobrou noc

                                                              Vaše Kelly 

 

************************************************************

Táborové skotačení 8.- 15.8.2008

 Přímo z dovolené jsme se přestěhovali k nám do Hodonína a znovu rozbalili stan. Začalo nové dobrodružství zvané agitábor. Cvičit se začalo v pátek a v prvním rozcvičkovém běhu se měli kluci ukázat. Já a Jerry jsme se nepřihlásili, panička se bála, že by jsme to nezvládli. Moc brzy se unavíme a tak by si to asi panička s náma neužila, ale prý se těší na příští rok až pojede s Benďou. Dělali jsme jim tam jen garde..to aby nám kluci moc nezdivočeli..ale opak byl pravdou. Luckymu ten týden hodně pomohl  začal vnímat naše pánečky a taky poslouchat...teda pokud nesebere někomu aport. To pak nevidí a neslyší a ze všech si dělá jen prdel a když přijdou k němu a chtějí mu ho sebrat v ten moment vyskočí a peláší pryč. Pro něj zábava, pro pánečky boj kdo z koho. Pak ho honí, kdo má nohy a nejčastěji posílá páneček Dastíka, protože mu aport sebere a přinese. Taky se tam Lucky hodně zlepšil v agi a začal to brát jako hru..v tom nám pomohla cvičitelka Marťa a za to jí moc děkujeme. Lucky se rozběhal a baví ho to. No a mě to baví taky..za pamlsek udělám cokoliv a Jerryho si vzala na mušku taky a ukázala paničce jak se chovat a s čím běhat a teď běháme na velký špekáček a snažíme se komplet celá smečka.

Na táboře se cvičilo dopoledne a odpoledne hodinu a jelikož páneček měl dva kluky, tak běhal dvě hodiny po sobě a i přesto měl náladu na noční paření. Panička se divila, kde na staré kolena bere tolik energie. Páneček s klukama si tábor pochvaloval až do té doby, než se mu porouchala nožička a v ten den si zaběhala s Dastíkem i panička (to umím rýmovat, že jo). Ta si užívá každý běh s Dastíkem, protože když to psa opravdu baví, baví to prý i toho pánečka. Ne že by to paničku s náma nebavilo, ale je pak hodně unavená, protože musí na nás moc mluvit, povzbuzovat a dělat opičky...a já nevím co ještě. Ale ta námaha za to stojí a úspěchy jsou jí náplastí a i když se neumístíme, těší ji moc, když to zaběhneme bez chyby.

 Každý večer se na táboře pařilo..teda jak kdo..my spali a naši páníčkové pěli písně, opékali špekáčky, kecali a smáli se do pozdních hodin. Ráno vylézali opuchlí ze stanů a měli problém otevřít oči a my byli odpočatí a vyspaní do růžova.

Dny plné cvičení a zábavy utíkali a ani jsme se nenadáli a byl tu závod. Dastyho první oficky. Všichni čekali z obavamy..protože Dasty výšku large na tréninkách podlézal a nebo zhazoval a snažil se jí vyhnout.

První běh Dasty začal suprové..ani jednou nepodlezl a ani nezhodil...jen se netrefil do srpávné díry tunelu..i přesto jeho smečka jásala...ani ho nenapadlo podlézat překážky..super. Druhý běh byl obdobou toho prvního...žádná podlezená tyčka se nekonala..jen si vybral jeho milovanou zónovku místo skočky..takže druhý disk. A třetí běh zaběhl s jednou chybou, kdy se netrefil do tunelu..byl devátý. Bylo to super..moc potěšil pánečky, že se nesnažil podlézat. Panička ho líbala a moc ho chválila..tak chválí nás, když jsme šikovní..musíme jí příště ukázat, že i my umíme to co Dastík..nejsme přece bábovky.

Poslední den táboru se mělo opět opékat, ale bohužel se přihnala bouřka a ta vám byla...hrom střídal hrom a záblesků bylo jako na Silvestra. Nad ránem panička už nemohla vydržet ležet a seděla v předsíňce a přemýšlela, kam by padala bříza nad našim stanem. Konečně to přešlo a tak si lehla k nám a dospala kousek té noci. ¨ 

Když se ráno naše smečka vzbudila všichni už balili. Po zhlédnutí našich věcí pánečkové vyřkli onu větu: "Proboha, kam to všchno nacpeme!" a prý nechají smečku v odklaďákách a někdy se pro ni vrátí...s tím jsme zásadně nesouhlasili a po otevření dveří auta jsme všichni naskákali dovnitř. Bylo rozhodnuto..nikdo tu nezůstane a nějak se to prostě do toho auta dát musí. Kufr nešel skoro ani zavřít a panička měla kolena pod bradou..my jsme byli namačkaní na kousku zadní sedačky..ale byli jsme všichni v autě..to bylo hlavní..teď už nikde nezastavovat a hlavně neotvírat žádné dveře, aby se nám nevyvalila lavina věcí z auta.

Dojeli jsme v pořádku a doma se jen osprchovali a hned zalezli do peřin a prospali se až do příštího dne.

Děkujeme za super týden a těšíme se na příští rok....

                                                              Vaše Kelly

 

************************************************************

Čebín 9.8. - neoficky

Na tyto závody se vydala panička semnou a s Jerrym sama. No sama zase tak ne. Svezla se s Darmerkama. Kluci s námi nejeli, protože v té době už běhali a potili svá krásná těla na táboře, kde se zdokonalovali v agilitách pod vedením zkušených trenérek (ale o tom napíšu později). Tentokrát jsme nebyli první a tak jsme začali rozbalovat altán a všechny naše věci. V tomto nás ale nikdo nepředběhne..nás si budou pamatovat jen pro to, kolik místa zabereme. Altán se projevil jako super věc, hlavně, když se přihnala bouřka a mi ji přečkali v suchu a poskytli přístřeší i těm, kterým už teklo na hlavu.

Začalo se hrou a šlo v ní o to, nasbírat co nejvíce bodů, protože každá překážka byla jinak obodovaná. Mě uteklo místo na bedýnce o jednu zónu, kterou jsem si odskočila, protože mi panička chtěla zdrhnout a já si to chtěla zkrátit a dohonit ji. Takže páté místo. Jerry se také moc snažil a vyběhal 4 místo. Panička myslela, že se Jerry snad spletl, když běhal a tak ji to zmátlo, že trasu kterou měla naplánovanou běžela obráceně a pak už jen imrpovizovala. Pak přišlel na řadu open. Tam jsem byla opět pátá..prostě jsem princezna a na mokré blátivé trávě mě to nebaví. Jerry běžel a zaběhl krásný čistý běh...a byl PRVNÍ. Jen jsme doběhali, tak volal páneček, jak jsme dopadli a když panička řekla, že je Jerry první, tak tomu nevěřil a myslel si, že si dělá panička srandu. Byl z toho taky vedle. Jumping jsem si odbyla suprově a byla jsem první (louže vyfoukal vítr a vysálo sluníčko). Panička se opět prsila. Jerry se bohužel diskl, ale i tak paničku potěšil. Všechny tři běhy se snažil a běhal...nečuchal.

Byl tu konec a tak jsme balili ten náš bejvák. Vraceli jsme se zpátky za našima klukama a vezli jsme trofeje. Panička se prsila před pánečkem a vyprávěla jak jsme byli šikovní...to se přece hezky poslouchá. Teď nás čekají závody ve Zlíně, tak jsem zvědavá, jak nám to bude běhat tam.

                                                              Vaše Kelly

************************************************************

Naše dovolená

Netušili jsme na co se páníčkové tak těší a o čem pořád mluví..slovo dovolená byl pro nás cizí pojem až do té doby úplně zbytečný. Panička s pánečkem přišli v pátek dřív domů a tak už tohle se nám zdálo podezřelé a když začali nosit věci do auta a smažit kupu voňavých řízečků, věděli jsme, že to není jen tak a něco se bude dít. Ale co to? Bedýnka se nestěhovala do auta..tak to asi nebudou závody..dovolená..co to je..v našich malých hlavičkách to hezky šrotovalo a seděli jsme na chodbě, aby na nás náhodou někdo nazapoměl. Konečně nás pustili do auta a my se pomalu neměli kam dát. Tolik věcí naše autíčko ještě nevezlo. Skoro praskalo ve švech. Nabrali jsme směr Rohatec a tam nabrali i toho ztřeštěného bráchu Bena. Natěšeně vyskočil do auta s tím, že se bude cvičit..ale cesta byla jiná..nevedla na cvičák, tak se divil i Ben a nechápavě koukal z jednoho i druhého okna. V Hodoníně nás čekala smečka Darmerkovic. Skoro u cíle začal páneček trošku divně pokukovat po paničce a pak z něj vypadlo, že nemají spacáky a spát ve staně bez spacáku je trochu divné. Tak nás vysadil a prý se vrátí do Mikulova a tam snad něco koupí. Zklamání v jeho očích při návratu mluvilo za vše. No nevadí..ještě že jsou v autě deky. Konečně jsme byli na místě a vítal nás nápis ATC MERKUR. Po zaplacení jsme začali vytahovat z auta věci a že jich bylo. Stany jsme rozbalili v docela krátké době a za chvilku jsme už bydleli.

Paničky se šli osprchnout a když se vrátili řehtali se na celé kolo a vyprávěli klukům, co s e jim stalo a prý si mají dát pozor, aby taky nevypadali jako křupani ve městě. Nejprve se jim nelíbili první sprchy, protože tam nebyla zástěna a tak každý kdo došel se mohl kouknout, jak vypadají v rouše Evině. Ve druhé to bylo stejné a tak se vrátli do té první, že si vlezou do těch nejvzdálenějších, aby je vidělo co nejmíň lidí. Svlékly se a vlezli dovnitř. Bohužel spouštěcí mechanismus fotobuňky nefungoval a tak tam obě poskakovali a mávali rukama. Teta Eva dokonce po tom, co naše panička prohlásila, že jí taky sprcha nefunguje, oběhla další tři a v každé udělala hopsací sestavu s máchacíma rukama. Jejich počínání pozorovali dvě slečny a bavily se na účet našich utrápených a zpocených paniček. Pak se jedna zželela a prý to se musí u dveří vhodit do automatu mince, potvrdit entrem, tam se napíše číslo sprchy a v ní se po postavení pod fotobuňku můžou v klidu osprchovat..za deset korun to stačí i na hlavu a nejen na tělo. A tak to začalo..paničky se řehotaly až do příchodu ke stanu a pak ještě dlouho po tom. Samozřejmě museli všechny věci ze sprch, které si vyhlédli přestěhovat do počítačem zvolených. Jen tak pro zajímavost..sprchy, které si zvolily naše dámy měli číslo 9 a 10. Byli úplně vzadu a hádejte jaké číslo jim bylo zvoleno..jj..1 a 2 a tyto sprchy byly hned u dveří.

Ještě musím říct, že jsme si stany rozbalili hned u letního kina a tak se každý večer lidi koukali na nás, jak si tam večeříme a a my se dívali na film a nebo do obecenstva. Bylo pořád na co se vztekat..jen nevím, proč nám to paničky zakazovali.

Denně jsme se chodili koupat - paničky tomu začali říkat moře..to kvůli vlnám..bylo to opravdu super koupání. Já se na vlny pořád vztekala. Video bude doplněno později.

Byl to moc super týden..ještě sem něco dopíšu později..musím jít, jsme totiž na psím táboře a jen jsme si odskočili domů, aby jsme to tu zkontrolovali. Zatím pa

                                                             Vaše Kelly

************************************************************

Blansko - neoficiální závody 27.7.2008

A bylo to tu zase..zmatkování a opakovaná kontrola, zda máme všechno..opakované otvírání kufru u auta a zjištění, že vše je tam, kde má být...no prostě den , kdy se jede závodit.

Menší změna tu přece jen opět byla. Nejeli jsme sami, ale přidal se na dnešní závody i Dastík. Po skoro měsíci necvičení jsme Dastíkovi dopřáli trochu pohybu. Doma už byl k nevydržení. Neustálé dožadování pozornosti a nošení aportku bylo důkazem Dastíkovi nudy. V Hodoníně jsme nabrali kamarádku Darinku. Pro ni to byli první závody a tak jsme byli zvědaví na její výkon (podrobněji na jejich stránkách).

Cesta vcelku ubíhala, já jsem se vezla na klíně u paničky vepředu a můj kvikotající synáček vzadu. Byla jsem právě v nejakčnějších dnech mého hárání. Panička si moc neslibovala ..tedy odemne..byla jsem taková pořád unavená a pokud se v dohledu objevil jakýkoliv člen našeho druhu, byla jsem ihned zamilovaná až po uši a snažila jsem se mu ukázat, jak se umím nejlíp vystavit. Panička mě nazvala zdrobněle, ale vcelku sprostě..Prý si vždycky vyberu toho největšího smetáka a do toho se zamiluju. No co se dá dělat.

Byli jsem na místě..samozřejmě jako vždy, mezi prvními..chytili jsme si super plácek a putovali jsem všichni do bedýnek a klecí. První byla na řadě hra..skočka - slalom - tunel - položit velkého plyšového psa a tu samou trasu zaběhnout zpět. Co vám budu vyprávět..většina pejsků hleděla na své bláznivé páníčky táhnoucí za sebou velkého dalmatina dosti nechápavě. Mě se taky moc nelíbil a Jerry se ho bál. Dasty byl zmatený a když přiběhl ke slalomu, tak se díval po pánečkovi, proč mu do cesty postavil tolik tyček a co jako má s tím dělat. Vše nakonec dopadlo suprově a všichni ve zdraví doběhli do cíle a dalmatin byl vcelku bez úhony..měl jen pár špinavých fleků a pár zaslintáných "chlupů" od kamarádů, kteří se ho snažili zlikvidovat a zachránit své páníčky. Další běh byl open a ten se nám taky vcelku zadařil. Jerry opět běhal a byl  třetí, což panička hooodně ocenila a byla šťastná. Já jsem doběhla sedmá. Dasty byl trošku zbrklý a tak to nebylo úplně supr běh. Bohužel si panička nepamatuje výsledky. No a poslední byl jump o peníze..běželi jsme s Jerrym bezchybný běh, ale bohužel čas nebyl nejlepší a tak jsme se museli spokojit s odměnou od paničky, ale i tak se panička pyšnila bezchybným během a hlavně během od Jerryho. Sice trochu čuchal, ale snažil se. Dasty měl druhý nejlepší čas, ale udělal jednu chybu a protože se počítali bezchybné běhy byl třináctý.

A byla tu cesta domů..úmorná a dlouhá. V autě bylo horko a ani spinkat se tam nedalo.

Když jsme konečně dorazili domů obsadili jsme pelíšky a okamžitě usnuli. Měli jsme opravdu dost...

                                                                   Vaše Kelly

************************************************************

Dasty

 Dnes jsem tu jen krátce a chci jen krátce informovat o stavu Dastyho. Dasty díky jednomu záchvatu utrpěl menší nehodu, kterou jsme mu způsobili svou neopatrností (Kelly, Jerry a Lucky). Bohužel, páníčkové neví který z nás to byl. Proto rozhodli, že pro Dastyho bude lepší, když podstoupí kastraci. Panička to obrečela, ale věří, že mu to snad pomůže. Uvidíme. Věří v to i kamarádi, kterým děkujeme za slova podpory.

Dastyho kastrace proběhla ve čtvrtek 3. července. Byl to náročný den pro všechny, kteří mají Dastíka rádi. Dasty byl unavený a mohla by mu závidět i Šípková Růženka. Jerry u něj ležel a hlídal ho. Tak jak na sebe vrčí, tak se o něj teď staral a hlídal, aby ho nikdo neobtěžoval. V sobotu byl na kontrole a dopadla dobře. Bylo doporučeno Dastíkovi, aby začal běhat, aby mu zmizel otok. Přejeme Dastíkovi brzké uzdravení s přáním, že snad mu to pomůže k ustálení jeho záchvatů.

                                                              Vaše Kelly

************************************************************

Třebíč - klubový závod v agility 29. 6.

Konečně tu byl den, na který se pánečci moc těšili, protože to byla premiéra našeho Luckyho a Bena. Panička trochu pochybovala o Benově věrnosti být u paničky, když kolem bude spousta lákavého a nového. Opět nás nabrali před domem Darmerky. Muselo se přeskládat auto, protože naše smečka se pomalu nemohla narvat do auta a tak se vymýšlelo a kombinovalo a dopadlo to tak, že v kufru jely holky Darmerky s Dastym a já, Jerry, Lucky a Ben seděli s pánečkama vzadu. Cesta byla dlouhá a smradlavá. Opět naše smečka ukázala, co se v nich skrývá a všem to dala ochutnat. Okna se stahovala nahoru dolů rychlostí blesku. Konečně jsme byli na místě a čistý vzduch byl po cestě hodně příjemný.

Asi jsme vypadli trochu zvláštně..snad jako v tom smyslu..koukejte - přistáli mimozemšťani, protože na paničku a nás kolem ní se dívali trochu divně. Je pravda, že taková "slabá žena", jako je naše panička a kolem 5 rafošu působí trochu divně. Pak jsme asi začali působit jako ufoni, protože se na nás všichni koukali, když jsme začali rozbalovat altán, který koupili Darmerky, klece a bedýnku,židle..a vše kolem - 18 l vody, svačiny, boty a já nevím co ještě. Pak to vše začalo. První byla na řadě hra a nesoustředěnost pejsků a pánečků tu byla zřejmá. Pak se dalo vše do pohybu a všichni se začali tvářit jako profíci. Teda kromě Jerryho, který nezklamal a opět pózoval na áčku a čekal, kdo si ho bude fotit a předvedl i pár čuchacích scén (výsledky v tabulce). Mě bylo nějak divně a tak vypadal i běh..bylo horko a ani výška překážek neodpovídala veteránům..bylo toho na mě moc, ale i tak jsem zaperlila (výsledky v tabulce). Lucky se celkem snažil a přes to, že neuměl látkový tunel dopadl suprově. Stejně dopadl i Ben, který paničku nezklamal a ukázal, co v něm je. Nejlíp se ukázal Dasty a páneček byl i přes malé chybičky spokojený.

Při našem počtu jsme stáli několikrát na stupínkách a paní pořadatelka se už smála a říkala, že kdyby to věděli, tak by nám výhry nachystali do jednoho pytle, abychom tam nemuseli pořád chodit. 

Byl tu konec a opékali se buřtíky. Tak si pánečkové pošmákli a jelo se domů. Ano píšu to správně, na nás nezbylo, ale za to doma jsme dostali dobrou mňamku a konečně jsme se dostali do vytoužených pelíšků.

                                                                  Vaše Kelly

************************************************************

Horka na Moravě - oficiální agility závody 21.6.

 Opět jsme měli možnost ukázat své dovednosti na parkuru. Vyjíždělo se v pět ráno a ten čas se nám ani trochu nelíbil. Kluci opět jeli do školky a pro nás přifrčeli Darmerky. Menší zdržení se uskutečnilo v Kyjově, kde se čekalo na paničku brabantích holek Borůvky a Dorotky. Po cestě se pak konala domluva přes telefon, kdy si paní Darmerková volala s paní Borovičkovou, že se musíme zastavit na pitíčko pro autíčko. Po delším hledání jsme našli otevřenou benzinku a tak jsme zstavili a čekali. Protože jsme v autě měli trošku vydýchaný vzduch (i tak se to dá říct..), tak se otevřelo okno. Puch, který byl venku byl ještě větší..a šel ze hřbitova. Bylo to jako z hororu..vynořila se postava, která pomalým šouravým krokem přicházela ke hřbitovní bráně. Paničky se nebáli..to ne..ale jejich - proboha zombíí jeď - se dalo vysvětlit různě. Postava se přišourala k bráně. Jeho dlouhé šedivé vousy, vyschlá postava a houpavý krok to vše působilo děsivě. Naštěstí se na nás jen koukl a šoural se dál svou cestou. Ještě chvilku a už by na větrání paničkám nestačilo jen okýnko .  Cesta byla dlouhá a za neustálého povzbuzování paničky Darmerek se nám podařilo dorazit do cíle včas. Tentokrát jsme nebyli první, ale pár nadrženců už pendlovalo před halou i v hale. Hala nás překvapila...moc hezká, prostorná a hlavně prosvětlená. Začalo se závodit. Když přišli smolíci pacholíci na řadu a panička si prošla parkur tak řekla, že jsou tam dva úseky, na které si s Jerrym musí dát pozor a ty když zvládnou, tak to je v pohodě. Jerry se opravdu ukázal a jeho první běh byl vzhledem k jeho možnostem suprový. Utíkal - nečmuchal. Panička byla nadšená. Její nadšení zchladil v druhém běhu. Opět dva kritické body na parkuru a tak se panička soustředila na ně. Vše bylo pščlivě připraveno a naplánováno. Vystartovali a Jerry překvapil. Vešel do tunelu a ....už nevyšel. Panička dělala ty směšné zvuky, aby ho dostala z tunelu ven a Jerry neviděl neslyšel..a když konečně po dlouhé době vyšel, tak si vybral tu špatnou díru. Zbytek parkuru doběhl. Ano píšu to dobře..doběhl..čmuchl jen párkrát, ale klusal. Třetí běh byl kopií druhého a po doběhnutí pan Palata řekl, že se byl v tunelu podívat a nic tam není..což panička smozřejmě věděla..byla tam háravka a tak jí asi v zatáčce něco ukáplo  a Jerry se mohl zbláznit. Já jsem v prvním běhu byla hodně nesoustředěná a tak jsem se trošku s paničkou nemohla shodnout kam která poběžíme. Druhý běh jsme byli opět ten správný tým a doběhli jsem s čistým rejstříkem. Závody končily a my musíme pochválit jejich průběh. Vše organizované a také hlášní bylo moc super, protože vše bylo hlášeno s předstihem a tak se všichni dozvěděli vše včas. Také ceny byli pro všechny určitě lákavé a hezké. Tak možná zase příště v Horce a taky možná, že i z více našima kamarádama.

                                                                    Vaše Kelly

************************************************************

Lužice - víkend s Darmerkama 14.-15. června

 Tak jsme se s paničkou konečně domluvili a můžeme sem hodit nějaký článek. Panička je totiž poslední dobou strašně líná a nechce se jí pracovat ani v práci a ani doma. Proto nám na stránkách přibudou novinky vždy tak pozdě.

Když nás Dasrmerky pozvaly k sobě na sobotní vycházku, samozřejmě jsme ani chvilku nezaváhali o tom, zda půjdeme nebo ne. Jsme s nimi moc rádi a tak se u nás nezačalo o ničem jiném mluvit, než o chystané prochajdě. No a když nám bylo nabídnuto, zda tam přespíme ve stanu, tak panička byla nadšená ještě víc, jen páneček byl trochu rozvážnější a prý je tam budeme obtěžovat a budou se tam s náma otravovat - při počtu pěti psů a dvou lidí to je určitě pravda - ale panička tak dlouho škemrala, až se v pátek večer rozhodlo, že stan se tam vezme, ale zůstaneme tam jen podle počasí. Na to panička samozřejmě měla hned odpověď a prý fajn, ale jen pod podmínkou, že páneček tam nebude nic "koštovat" a bude řídit domů. Bylo rozhodnuto. Stan se zase vyvětrá.

V sobotu ráno jsme vyjeli už v sedum hodin i když vše bylo domluveno až na 9.00. Panička chtěla ještě do Kaufu a my samozřejmě ještě někde čůrat a kakat. Zatím co pánečkové pořádali snídani v trávě (všude jí bylo nad kolena), tak jsme proháněli kolem vody rybáře, kačeny a jinou různou havěť. Konečně jsme přijeli k Darmerkám na zahradu. Darmerky nás zvali na snídani, ale pánečci měli naprané břicho a my jsme byli tak vzrušeni z toho, co se bude dít, že jsme na jídlo neměli ani pomyšlení. A konečně jsme se dočkali a vyrazili vstříc dobrodružství. U Lužáku už nás čekala smečka buldočků a bláznivý Crashík s ještě bláznivějším bráškou Charliem. Čekalo se na Akiru, Enigmu a jejich paničku. Když se konečně objevila..mohli jsme vyrazit. Šli jsme cestou necestou, zábava nestála, páníci se smáli a řehtali, my čumuchali a lovili a všichni byli moc spokojení.  Dokonce jsme si zaplavali - teda jen ti odvážnější, ti málo odvážní byli do vody vloženi a bylo zjištěno, že opravdu všichni umíme plavat. Těsně před ukončením procházky jsme se zastavili na Lužáku na topince a pivču (teda páníčci), pejskové dostali jen vodu. A tady se naučil plavat i náš bráška Ben. Sice poprvé zmateně plaval sem a tam a panička se lekla, že tam bude muset pro něj vlézt, ale nakonec se vzpamatoval a nabral správný směr ke břehu. Pak brázdil vodu jako zkušený plavec.

Na zahradě už nás čekalo pohoštění a Darmerky měli připravené grilování. Klobásky byli moc dobré. Sedělo se a pilo, kecalo se a smálo a my jsme někteří odpočívali a někteří neúnavní pořád otravovali. Nebudeme jmenovat - viď Crashíku. Pak pánečkové šli roztáhnout stan. Trošku měli problémy, ale nakonec se podařilo. Postupně začali kamarádi zvedat krovky a odlétat domů. Zůstali jen Crashíkovci a my. Znovu jsme grilovali, tentokrát játýrka a ty byli moc dobré. Takhle je pánečkové měli poprvé. Výborně jsme se bavili a ani jsme se nenadáli a bylo těsně před půlnocí. Mezi tím odjeli i Crashíkovci. Stan lákal čím dál víc pánečky a taky nás. Konečně zvedli zadky a šli nás uložit, byli jsme hodně unavení. Usnuli jsme komplet všichni jako mimina, dokonce i Beník usnul a ani neotravoval. Z toho měla panička strach, nevěděla jak se bude chovat.

 Ráno jsme vstali, posnídali a šli se zase koupat. Pak nás pánečkové nechali na louce hopkat a oni si dali pivko a kofolu. Pak jsme zbalili stan a vše naházeli do auta. To Vám bylo věcí, jako by jsme se stěhovali. Nám to auto fakt už nebude stačit - nedarujete nám někdo větší. Pak už nás čekala jen cesta domů. Vůbec se nám nechtělo. Bylo to moc fajn a s Darmerkama jsme fakt rádi. Škoda..všechno hezké končí a zkončil i víkend v Lužicíh s Darmerkama. My jen doufáme, že to nebyl poslední víkend s nima a že jich bude víc, třeba i u nás.

                                                                              Vaše Kelly

************************************************************

Hrušky - oficiální závod agility 8.6. 2008

 Po předváděčce které jsme se nemohli účastnit i já s Jerrym nás pánečkové vytáhli na další závody do Hrušek. Ráno jsme naskákali k Merytce do auta, tentokrát já a Jerry, protože kluci jeli do Rohatecké školky. Po špatném odhadu délky cesty, jsme opět dorazili mezi prvníma a podle konstatování paničky, že by jsme měli zaujmout stinná místa, dřív, než bude pozdě jsme se odstěhovali na daleký konec do stínu tújek. Samozřejmě naše paničky nezajímal stánek s pivem jako pánečky, ale ta ona místnůstka, kde se tak slastně odlehčuje. No a když se pořadatelek zeptala panička právě na onu místnost, odpověď ji překvapila, prý...půjdete k tomu rybníku a zhruba uprostřed je záchod. Panička nevydržela a vybuchla a pak se zeptala, jestli jako mají najít nějakého převozníka, který je zaveze doprostřed rybníka a tam se bude dívat, jak holky dělají potřebu. Tím rozesmála i pořadatelku a ta jí vysvětlila, že uprostřed toho rybníka jo, ale na břehu..prý to tak jen vyznělo.

Pak se začalo a začali kategorie large, takže naše panička byla úplně v klidu. Běhy large už byly pomalu odběhané a začalo se zatahovat. Merytčin páneček si zahrál na rosničku a prý z toho nic nebude..to nás mine. Ukázalo se, že z něj ani rosnička a ani vědma nebude. Začal pravý liják a během chvilky byli všichni mokří na kůži. Právě kvůli mokrému počasí nastala improvizace a místo naplánovaných parkurů se stavěli jiné..bez zónových překážek, na kterých by se ti rychlejší asi zmrzačili. Takže jsme běhali dvakrát jump. Většina psovodů běhali jako modelky na molu, protože se to hezky začalo klouzat. Mezi ty patřila i naše panička, ale zjistila, že profi modelkou určitě nebude. Konečně bylo po závodech. Jerry doběhl podle paniččiné představy..chtěla být v polovině a to se jí povedlo. Já jsem doběhla oba dva běhy bez chybičky a vyběhala jsem si třetí místo. Dostala jsem vitamínky na klouby...sice jsem čekala nějaký mlsek, ale ten jsem stejně dostala od paničky tam a pak i doma. Takže jsem ošizená určitě nebyla.  Po ukončení závodu  jsme měli soukromou exkurzi k takovým velkým ptákům. Aby nepoznali, že se bojím, řvala jsem jako urvaná z řetazu,  bohužel se pták nebál a stále se tak na mě divně díval. Panička se ho taky bála a já jsem ji chtěla zachránit.  Pak ten pán přinesl takové veliké vajíčko..to by byla mňamka, ale asi by nám bylo špatně a Merytčina panička řekla, že aby uspokojila tu svoji nenažranou smečku, musela by rozbít asi těch vajec o něco víc, aby byla pořádná omeleta.

Pak už jsme se chystali domů..vše už bylo nachystané va autech a tak se jen paničky šli rozloučit s onou místnůstkou a pak už se jelo. Chvilku jsem poseděli u nás na zahrádce a pak jsme jeli pro kluky do Rohatce. Ti už na nás netrpělivě čekali a bouřlivě nás vítali.

Večer jsme opět usnuli, jako když nás do vody hodí...ale po tak náročném dnu na to máme přece právo ne?

                                                                                Vaše Kelly

 

************************************************************

Předváděčka ke dni dětí v Dubňanech - 7. 6. 2008

 Pánečkové tak napůl slíbili účast na předváděčce, ale prý půjde jen Dastík a Ben, protože Luckyho to moc nebaví a my musíme odpočívat na zítřejší závody v Hruškách. Takže brzy ráno nám Rohatecká panička přivezla to třeštiprdlo Beníka a když pánečkové posnídali a my samozřejmě trošku taky, tak jsme se vydali na prochajdu, aby jsme se trochu zkrotili a hlavně Beník prý poslouchal. Po dvou hodinách jsme se vrátili a pánečkové s Beníkem zašli na pivko a my v klidu mohli odpočívat, protože se při Beníkově společnosti spát nedá. Když přišli, panička ještě chcilku něco kutala na zahrádce a páneček se kutal v pelíšku a nutil nás spinkat..dopadlo to pro obě strany výborně, za pár minut jsme zařezávali. Panička pak přišla a tuhle siestičku přerušila hlasitým ..vylez z pelechu, už musíme jít a páneček uvyknutý jejím povelům se chtě nechtě hrabal z peřin ven. Pak nás zavřeli doma a Beník s Dastíkem jeli s pánečkama na onu předváděčku.

 Po návratu Dastík vyprávěl, jak to tam probíhalo. První se šlo povinně vyčůrat a pak je zavřeli do očíslovaných kotců. Podle čísel se volil nejhezčí pejsek. Překážky na cvičení přijeli dosti pozdě, protože Merytkám se pokazilo auto a tak musela vyjet záchranná četa. Vše dopadlo dobře a překážky dorazily na cvičák. Pak se ukazovala poslušnost a pak přišel pořádný liják. Po půlhodině pršet přestalo a program pokračoval. Přišlo na řadu agility. První štěnda a Beník paničku nezklamal..nevšímal si lidí kolem a krásně reagoval na každou její překážku, na stahovaání a otáčení..bylo to moc super a panička se mohla zbláznit radostí. Dastík měl sice jedno odmítnutí na tunel a zapoměl jednu tyčku u slalomu, ale hned se opravil a taky byl moc šikovný. Samozřejmě všichni naši kamarádi se moc snažili a byli super. Dastík pak ještě s kamarádem Šaronem ukazáli tanec ze psem a oběma klukům se fakt dařilo. Mysty ukázala i frisbee, takže bylo se na co koukat. Sice se kluci snažili, ale špekáčky, které byli za odměnu snědli pánečkové. 

 I přes počasí, které panovalo dnes na cvičáku se den povedl a myslím se i dětem líbil. Mnoho šťastných dětských očí se dívalo na nás čtyřnohé kamarády s potěšením a snad se jim naše vystoupení líbilo. Páníčkové tyto akce podporují..pro ty nevinné děti vše a tak snad budeme příště pozváni zase a pozvání rádi příjmeme..pokud nám tedy do toho nic nevleze. 

                                                                    Vaše Kelly

************************************************************

Kladno - oficiální závody v agi 24. -25. 5. 2008

 Den na který se zase těšili hlavně naši páníčkové byl tu. Stan, lehátka, židličky i stůl už na ně čekali v Kladně, kam je odvezl paniččin taťka. Výjmečně přišli páníčkové dřív z práce, naházeli zbytek věcí do auta (bylo to jako velké stěhování národů a ne jen víkendové závody) a jelo se pro neteřinku Verunku, kterou jsme při té příležitosti vezli domů. Nadšení z její přítomnosti v autě projevoval jen Žížalka, který ji má rád a my starší jsme jen trpně snášeli její výkřiky, výskání a tahání. Cesta byla opravdu dlouhá a ani zastávka na odpočívadle nám moc náladu nezvedla. Panička za jízdy vyhazovala klíšťata, která po nás lezla jako vosy po medu. Před Prahou panička začala potahovat nosem a prý..snad se tu někdo posral a hned lezla Verunce do plenky. Tam se zdálo být vše v pořádku, ale smrad v autě byl neúnosný..páneček prý nic necítí a prý že je panička fajnová..tak sice potahovala nosem, ale už nic neříkala. Pak muselo naše autíčko dostat napít a tak se zastavilo na benzince. Když se páneček vrátil do auta, myslel, že se "vykotí", prý tady snad máme "rozpáraného tchořa", že musel na té benzince smrdět, jak byl načuchnutý z auta. Panička se začala řehnit a řekla mu, že je moc fajnový, protože když to říkala, tak jí nevěřil. Okna auta se stahovala na plný výkon.

V Praze na Jižní Spojce jsme zůstali stát v koloně a Verunka začala být protivná, protože to už na ni bylo hodně..ani se jí nedivím, nám už se v autě taky nelíbilo. Po skoro hodině, jsme zase frčeli dál. V Kladně Verunku oba její rodiče objímali a pusinkovali a tam se ukázalo, že panička byla asi slepá, protože Verunka byla pokaděná, takže jsme z toho smradu jakžtakž vybruslili, i když nějaký ten duch ušel i nám..to prý panička poznala. Pak jsme jeli na cvičák, abychom rozbalili naše víkendové tábořiště. Jen co stan stál, začalo pršet a panička propadala panice, že nejen, že je to tak daleko od civilizace, tak ješt zmoknou a navíc tam budeme trapasit v takové zimě sami. Sice vedel nás postavila stan Arčího panička, ale po tom, co její matrace záhadným způsobem ušla, zavolala pánčkovi a o půlnoci se stěhovali domů. Ráno bylo sice chladnější - pánečkové měli zmrzlé čumáky, ale pak se vyjasnilo a sluníčko hezky hřálo (pak až moc). Celkově se závody vydařili, videa ze závodů najdete v sekci Agility. Ale než ještě úpně ukončím dnešní vyprávění, musím Vám povědět ještě dvě menší příhody o kterých nesmí vědět páneček. Ta první byla, když páneček chtěl dát do stanu ložničku, tak se začal vztekat, že nám prodali menší na jiný stan..bohužel stačilo jen, aby nastoupila panička, posunula celou ložničku hlouběji do stanu a zázrak byl hotový a ani se nemuselo reklamovat..tak jak si už páneček představoval. Na další zážitek asi nezapomene Jerry, když místo chladivého vodního osvěžení ho páneček polil paniččinou minerálkou a po prohlášení paničky, že s naším "čuchačem" už nemá co ztratir, tak mu prsa a nožky postříkala její parfémem. Takže Jerry byl nejen ulepený od minerálky, ale i navoněný frajer květinkovým parfémem. Asi to trochu zabralo, protože Jerry čuchal o něco míň. 

Jako Veteránka jsem vyhrála první místo v součtu obou dnů. Jerry se párkrát diskl a to nejen svou rychlostí blesku, ale i chybou panička, která si zkusila přeskočit kladinu a trošku jí to nevyšlo. Samu ji to překvapilo, co to vlastně udělala. Byl to hezký a dlouhý víkend a všichni jsme byli moc unavení, ale spokojení. Moc se nám tam líbilo a snad se nám to podaří příští rok opáknout.

                                                             Vaše Kelly

************************************************************

Procházka na Slovensko 17. května

 Batůžky stály na chodbě v pozoru a vedle ležela kupa vodítek..sláva, zase se něco děje. Naše tlupa naskákala do auta a mohlo se vyrazit. Po cestě jsme vysadili Žížalu, který musel zůstat doma a hlídat neteřinku Verunku. Jeho místo zaplnil Ben a byl to pro něho první velký výlet, jeho první velké dobrodružství.

Na cvičáku už nás čekala většina účastníků tohoto pochodu a bylo tam spousta pejsků, které známe, ale také ti, co jsme nikdy neviděli. Jedno zrzavé třestiprdlo na které jak se nám zdálo volají Santo (teď skoro v létě), smečka čtyř dlouhatánských krátkonohých válečků (jezevčíci), dva pejsci podobní Darmerkám (spíše Darušce, než Merytce), jedna chlupatá koule (šelťák Luisík) a pak naši kamarádi ze cvičáku - buldočí holky Quissy a Darinka, choďandy Daruška a Merytka, borderák Crashík, maltézák Charlie, borderka Farra a pudlíci Luky a Terezka.

Počasí se ukazovalo moc hezké a tak jsme se všichni moc těšili. Konečně se vyrazilo. Nešli jsme moc dlouho, když se smečka choďáků vrhla do hlubin a zlákala i jiné pesany na vodní radovánky. Pak jsme přešli most a byli jsme v zahraničí - na Slovensku. Po hrázi se pochodovalo ke Kátovu a tam se naši páníčkové rozhodovali, zda zvolit zkratku, nebo hospůdku..co myslíte, že vyhrálo? Jasně zkratka...NÉÉÉÉ...dělám si srandu..chlazené pivíčko, kofola a zmrzlina bylo moc velké lákadlo a tak neodolali a zkratka nezkratka se zamířilo do hospody.

Pak se konalo pozdvižení u místního rybníka, kdy kromě Dastíka ukázala naše smečka, že palavání není jejich silná stránka a po Jerryho šplouchnutí do vody a následné záchrané akci naší paničky, jsem okusila chuť Kátovského rybníka i já a za popruhy jsem byla vytažena i já. Dastík se cákal ve vodě, ale kvůli opravdu špatnému přístupu k vodě i z vody musel podstoupit potupnou záchranou akci i on. Snad se nedívala jeho pro dnešek vyvolená Farra..ano..náš Dasty se zamiloval a Farru neopouštěl v žádné situaci.

Náše kroky nabraly směr rybníků a cesta ubíhala tak, že jsme se nenadáli a povstali na místě úžasném hlavně pro páníčky. Ve vzduchu se mísila vůně smažených ryb, hranolků a topinek a k tomu to pěnivé co nám moc nechutná. A že byl čas oběda, tak si všichni něco dali a jen my jsme sušili tlamičky.

Byl čas zvednout krovky a pospíchat na loď, která nás čekala někde v dáli. Přišli jsem včas a po snaze  našich pánečků udělat hromadné foto všech "psích účastníků zájezdu" a konečnému zjištění, že je to nemožné, udržet takovou smečku pohromadě, přijela loď a my vypluli k cíli. Druhý díl celovečerního filmu Titanic se nekonal a my zdárně zakotvili v Hodonínském přístavišti. Po krátkém občerstvení jsme se rozjeli k domovům ze slibem dalšího společného výletu. Kromě spousty klíšťat a velké únavy jsme si to bezvadně užili. Beník prý nebyl k použití dva dny. Byl to moc hezký den a doufám, že to někdy zopáknem. 

                                                                      Vaše Kelly

************************************************************

Pochod kolem Ratíškovic - 8. května

 Opět ten protivný zvuk, který vytáhne pánečka nebo paničku z kutlošků a pak se za nima zavřou dveře a po více jak osmi hodinách se za námi vrací. Opravdu ten zvuk je už protivný. Přemýšlím o jeho zrušení, nenápadně a hlavně tak, aby to nebylo na nás. Ale dnes se páníčkové nevytráceli, naopak..nikam nespěchali a měli spoustu času..že by závody..ale ani bedýnka a ani klec se do auta nenosily a auto taky nevrnělo. Bylo to divné a my chodili kolem páníčků od dveří ke dveřím. Batoh, miska..pamlsky..tak to se opravdu bude něco dít.

Páneček po povelu "obléct" všem navlékl obojky a zapnul vodítka..sláva, jde se ven. Plni nadšení a elánu pánečkové opravdu neskrývali. Na hřišti už bylo spousta kamarádů a lidiček, ale ti (pro nás hlavní) tam ještě nebyli...Merytka a její smečka. No, pak jsme se přece jen dočkali a Daruška s Merytkou vyskočily z kufru auta a všichni jsme se přivítali. Pak se páníčkové zapsali na startu..vyfásli fruka a mohlo se vyrazit. Cesta ubíhala opravdu rychle, k tomu přispělo krásné počasí, ale i věčné tlachání našich pánečků a naše věčné očuchávání všeho a všech. První zastávka byla u Nákla, kde si kluci dali občerstvení v podobě tekuté a holky v té tuhé (mlsání) a my pesani se napili vodičky, poňuchali ostatní psí kamarády a opět se vydali na cestu. Šlo se do Vacenovic a pak lesem do Ratíškovic k VAGÓNU a tam jsme doplnili všichni tolik potřebné tekutiny, prohlédli si muzeum a někteří se svezli na šlapadle. Pak už rovnou cestou na hřiště, kde byl i cíl a nejen start. Teda kecám..my šli s Jerrym hajat do peřin a Dasty s Merytkou, Darou a Luckym šli až do cíle. Po cestě na hřiště se šli podívat na Artíka, tam se trošku zdrželi a pak v cíle čekala medailička, diplom, preclík..každý desátý "pochodník" dostal malou pozornost.  

 Jelikož byl tento Pochod jubilejní 25, byla i tombola, která měla být až kolem 16 hodiny a tak se pánečkové šli nadlábnout a grilovali masíčko. Pak jedli a funěli a my unavení pejskové spinkali.

Na hřišti hrála skupina Eldorádo a kolem 16 bylo vyhlášení tombole. Naši pánečkové vyhráli pálky s míčkem a po konstatování na to jsme už staří to panička čenčla za rukavice na kolo pro pánečka, takže byli všichni spokojení.

Po návratu domů jsme opět grilovali, tentokrát klobásky, ještě chvilku poseděli a pak Merytka a její smečka jeli domů.

Den to byl moc hezký..teda apoň z naší strany

..snad se líbil i smečce Homolkovic 

a příští rok opět vyrazí na Pochod kolem Ratíškovic.

                                                                    Vaše Kelly

************************************************************

Šlapanice - neoficiální závody v agility

 Budík opět začal svým protivným zvukem pípat a to znamenalo další brzké vstávání místo víkendového lenošení. Páneček natěšeně vyskočil z postele a šel dobrovolně od obchodu koupit něco k jídlu a panička ještě zahřívala peřiny. Než přišel páneček z obchodu, přinutila se panička vylézt z pelechu a udělat nutnou ranní hygienu, pak vyhnala z pelechu i Kikinu a my jsme vstávali dobrovolně, protože jsme nechtěli zůstat sami doma. Vše bylo nastěhováno v autě už od večera, tak stačilo jen nás postrkat do auta a čekalo se na Syndušku a její paničku. Pak se vyjelo.

Po rozbalení našeho stanoviště (opět jsme toho měli nejvíc) proběhla prezence a už při ní jsme toho dostali tolik, že to vypadalo, že jsme vyhráli. Taky proběhlo Dastíkovo přeměření, kde se ukázalo to, co jsme všichni věděli ( 47,5 cm).

Pak za námi přijela naše rohatecká smečka s pánečkama - náš fanklub. Mimochodem - Beník se moc líbil, což hřálo hlavně paničku.

První závod byla Hra a závodili štěnda. Dušan podcenil jednu překážku a oprava je stála pár vteřin, ale i tak si vyběhali pěkné 6. místo. Pak byli A0, pak A1 a nakonec Veteráni, ve kterých jsem byla přihlášená už i já. Jerry ve hře, která byla jen tunelová vyběhal 6. místo. Já ve Veteránech vyběhala 4. místo (panička mě moc chválila, protože s námi běhali i A2 a A3). Pak byl jumping a tam Dastík i přes pánečkovo válení trávy zabodoval a zaběhl si pro 1. místo s časem 23,06 (porazil Anatomica opravdu jen o chlup, ten měl čas 23,07). Jerry zaběhl Jumping 5. místem (to jeho věčné čmuchání) a já jsem byla také pátá a to jsme byli opravdu rychlí. Bohužel ne jako borderky, nebo ridgeback Argo, protože nejen, že jsme závodili s 2 a 3, také čas se počítal všech stejně, což se nezdálo spravedlivé jen naší paničce. Při posledním běhu štěňátek byl postaven parkur tak, že měli překonat 5 překážek a tři z toho byli povinné (áčko, kladina a slalom) a dvě si mohli vybrat. Za vynechání povinné překážky a nahrazením jinou byli trestné vteřiny. Páneček Dastíkovi věřil a to se mu vyplatilo. Dastík zvládl zónovky skvěle, ani jednu neskočil a slalom naběhl a zvládl jako profík. Takže opět 1. místo, což znamenalo jisté 1. místo v součtech. Jerryho poslední běh byl pro paničku opět utrpením. Pach hárajících feneček byl už tak silný, že přehlušil paniččino volání a navádění a tak si opět šel svým tempem a s čumáčkem u země. Ale protože to bylo bez chyb, tak byl šestý a celkově v součtu vyčmuchal 5. místo. Můj poslední běh mi pokazila panička. Vždy se v parkuru pro veterány změnilo pár překážek a panička byla hezky zmatená a než se zorientovala, tak jsme ztrácely drahocené vteřinky. Ale i tak jsme byla moc šikovná a pánečkové mě pochválili. Výsledek bohužel nevím, protože je tam ještě neměli a tak je sem hodím, až budou na Šlapanických stránkách. 

Domů jsme vezli Dastíkovu výhru - pytel granulí, tři salámky, konzervu, zapalovač a tričko pro pánečka a to hlavní POHÁR. Takže Dastík má svůj první pohárek a snad nebude poslední, když je to naše malá "lárdžka". Fotečka s Dastíkem bude přidána později, ale bohužel bez salámků a bez konzervy - ty jsme spapkali hned po příjezdu domů.

Další závod je až koncem května a to jedeme opět hodně daleko. Čeká nás Kladno a jejich Jahodový pohár. Tak snad nám budete držet tlapičky a pěstičky.

                                                                  Vaše Kelly

************************************************************

Týdenní přehled...

 Po čtvrteční procházce na hlaváčky se zdálo, že je opět vše v normálu. Bohužel se Dastíkovi ve čtvrtek asi v 23.30 dostavil další záchvat. Panička ho držela v náručí a páneček uklidňoval nás, protože jsme si ještě nestihli zvyknout na toto neobvyklé Dastíkovo chování. Po záchvatu Dastík usnul - je vždy unavený. Kolem třetí hodiny ranní probudilo paničku Dastíkovo mlaskání, což je předzvěst dalšího záchvatu, který se tak do čtyř hodin po tomto mlaskání objeví. Ráno se zdál Dastík v pohodě a panička odjela do práce. Kolem osmé přijel páneček pro paničku do práce, že Dastík dostal další záchvat a tak si vzala volno a jelo se na veterinu. Dostal prášky, které už máme na pořád. Po třech hodinách, co dostal prášek měl Dastík další záchvat - tentokrát už byl slabší a přešel i docela rychle. Víkend proběhl v pohodě. Celý týden panička vozila ráno v pět hodin Dastíka do "školky" na hlídání. Hlídala ho Dušanova mamka v Rohatci. Odpoledne po práci si ho tam panička zase vyzvedla a jelo se domů. Za týden si panička několikrát klepala na hlavu..to když říkala, že se to musí zaklepat na dřevo, že Dastík byl bez záchvatu. Dokonce jsme byli na tréninku a bylo vidět, že to Dastíkovi moc chybělo. Byl jako z divokých vajec, jak se u nás říká. Posoudit nemůžeme - jeho tatínka neznáme.

Na tréninku jsme byli v plném obsazení - Kikina a Žížala, Lidka a její trio - já, Jerry a Beník, no a samozřejmě páneček a Dastík. Beníkovi to moc šlo, ale Žížala dal přednost seznamování se s fenkama. A tak musel být přemlouván ke cvičení, ale nakonec se s Kikinou domluvili a taky si zacvičili. Pak jsem si dali trénink my "profíci". Dali jsme si do tlapiček a pánečkové do nožiček. Taky jsme pak doma práskli do pelíšků a nic víc nás už nezajímalo.

Teď nás (mě, Jerryho a Dastíka) čekají závody ve Šlapanicích, tak snad tam neuděláme ostudu. Držte tlapičky a pěstičky.

Jó a taky jsme se přihlásili do Kladna na dvoudenní závody..pánečkové objednali stan a ten nám v pátek přišel, takže tam budeme ve stanu. Pro Dastíka to bude taková příprava na tábor u nás v Hodoníně, pro nás prima štěkací zábava, pro paničku a pánečka opakování romantických začátků, jen s tím rozdílem, že budou opravdu spát ve stanu a ne v autě (to už panička odmítla, prý na takové kraviny je už opravdu stará).

Už se za mnou ozývá takové podivné mručení, chrčení a bručení - jako když páneček řeže dřevo..tak dobrou noc..jdu řezat za ním.....

                                                            Vaše Kelly

************************************************************

Jen tak...

 Dnes byl Dastík na poslední injekci. Vždy byl po ní unavený. Pánečkové ho šetřili a snažili se ho v dny, kdy měl injekci držet v klidu. Bylo to hodně těžké, to Vám můžu říct. Náš šílený aportér, slídič a honič v klidu chvilku neposedí. Tento týden ho ještě nechají odpočívat a příští týden razíme na cvičák a máme slíbeno hopsání i my. Taky s náma půjde už i Žížala a Beník a taky se budou snažit seznámit z prostředím cvičáku. Pro ně to bude úplně poprvé, ale všechno je jednou poprvé a snad nás nikdo za Žížalovo věčné držkování nikdo nevyhodí. Beníka panička mučí a snaží se ho naučit sedni, lehni a zůstaň a pokud nedrží v ruce nějaké mlsání, je to Beníkovi úplně fuk. Luckyho mučí večer páneček a ten přidává i aportky, což Beník ještě pořádně nevnímá a neví, co se s tím dělá.

Dušanova panička se Beníkovi směje, že vypadá, jako nejmenovaný občan blízké vesnice a naše panička zase všem odpovídá, že jim to ještě nandají, že Beník se to všechno naučí a určitě nebude rozplasaný jako Rohačandy. Vše je samozřejmě myšleno v legraci.

 Včera jsme se byli projít u nás na Nákle a tam jsme hledali hlaváčkytak to jsou hlaváčky , protože naše panička ještě nikdy tyto květinky neviděla a byla moc zvědavá. Po delším hledání se podařilo a stálo to opravdu za to..panička byla celá na měkko a my mohli běhat a lovit myšičky, aniž by nás panička okřikovala a svolávala, protože tam bylo vidět na hodně daleko. Moc se nám tam líbilo..třeba přemluvíme pánečka a pojedeme tam znovu. Máme pár fotek, tak snad je panička hodí na net..je čím dál tím víc línější a vše jí strašně trvá. Snad se polepší. Taky si nás jeden ušák spletl z jeho druhem a po cestě nám hopkal naproti. Byl jen kousek od nás, když zjistil omyl a okamžitě se otočil..Dastík ho uviděl a šel ho lovit..panička pískla (no ona si myslela, že pískla, ale to bylo takové to poslintání spojené ze zvukem,který zní jako fšššš) a zavolala. Dasty se zarazil a hned se vrátil. To měla panička radost a Dastíka strašně moc chválila. Nechápu to, my neutekli a nás tak nechválila. Po téhle procházce jsme byli moc unavení a tak jsme brzy zalezli a chrněli..Beník prý nevylezl z pelíšku ani ráno, kdy jinak vítá pánečka, hopsá po něm a olizuje ho.  

To by bylo zatím tak všechno..tak dobrou noc             Vaše Kelly

************************************************************

Brno VFU - klubový závod

 Od pátečního rána byl Dasty pod neustálým dohledem všech pánečků. Po injekci, kterou dostal se choval jako dřív a doma se nudil a tak panička vyrazila do Rohatce, přemluvila Dušanovu mamku, aby vzala Rohačandy a Beníka na procházku, protože sama by smečku ve složení já, Jerry, Dasty, Lucky a Ben nezvládala. Naštěstí panička byla povolná a tak jsme vyrazili na prochajdu. I na ní se Dastík choval úplně normálně a sháněl aportky i když mu panička nechtěla žádné házet, aby se moc neunavil. Dastík pobíhal a stále přemlouval a panička povolila a pár aportků mu zaházela. Dastík byl spokojený a my si mohli v klidu lovit myši a pást se v travičce, protože obě paničky hlídaly hlavně Dasťu.

Odpoledne přijel páneček a probírali opět Dastíka a vše kolem. Domluvili se, že pokud Dastík nebude mít problémy, bude dělat vše co dosud, protože si myslí, že odepřít mu to co ho baví, by bylo psychicky horší. Pak padlo i rozhodnutí, že nedělní závod v Brně odběhnou podle jeho složitosti.

Sobota utekla jako voda a Dastíkovo pozorování teď už jen paničkou proběhlo opět bez problémů. Nic, co předcházelo prvnímu záchvatu (a doufám, že i poslednímu) se neopakovalo a Dastík byl díky bohu v pořádku. Tak se v neděli vstávalo brzy a jelo se do Brna. V Hodoníně se přesedlo do Merytčineho auta a po přestěhování našich věcí, které zabrali opět půl prostoru kufru, jsme konečně vyrazili.

 Po "přátelském" přijetí vrátným v místě konání závodů, jsme v areálu VFU hledali místo prezence a taky parkur. Nikde ani štěkání pesanů a tak se jelo a hledalo..pár aut se přidalo za nás a koukalo kam jedeme a snad simysleli, že víme, kam jedeme. Kdyby věděli....Snad zázrakem jsme uslyšli štěkání a s radostným výrazem ve tváři a bojovým pokřikem si pánečkové řekli "Hurá, jsme tu!" Prezence proběhla na cvičáku a v domění, že tady bude i závod se pánečkové začali rozbalovat. Nevím proč, ale když je pokaždé vidím, připadá mi, že než na závody jsme přijeli všichni kempovat. Pak nás naše kamarádky upozornili na to, že náš " tábor" rozbalujem špatně a místo závodu je o pár set metrů dál. Pak už vše probíhalo normálně..paničky s běhavkou a věčně počůrané hledali nejbližší záchody a pánečkové drbali o všem a o ničem.

Závod štěňátek byl postaven zrcadlově, aby mohli startovat společně dvě mimina. První v cíli postupoval dál a dostal dalšího závodníka, až měl zůstat jen absolutní vítěz. Jako obvykle to začala panička řešit s pánečkem a bála se o Dastíka. Nevím proč, ale ona mu vůbec nevěří a pořád se nejen o něj, ale i o nás bojí. Po prvním Dastyho běhu panička roztála a viděla, že Dasty je v pohodě a nějaký druhý pes na parkuru je mu skoro fuk. Dasty postupoval pomalu k vrcholu. Vybírali mu zdatnější a rychlejší soupeře, až nakonec byl běh o první místo s šeltičkou. Dasty se předvedl a zabodoval..byl první.

Pak byl závod začátečníků a až pak my. Teď to trošku zkrátím. Byla jsem nějaká rozhozená a udělala jsem jedno odmítnutí a dvě chybičky..odmítnutí  před kladinou, kdy jsem si radši šla poštěkat na jednoho pesana, první chyba na slalomu, kdy jsem si ho chtěla trošku zkrátit a druhá, že na paniččino hou jsem nezareagovala a houpačku jsem si skočila jako ze skokánského můstku. Byla jsem pátá. Jerry si šel opět svým tempem s nosem u země, ale naštěstí přešel celý parkur bez chyby a protože byl jediný s čistým během (no spíše chůzí), tak byl první.

Poslední běh byla spíše hra a to formou štafety. Družstvo složené z jednoho štěňátka, jednoho začátečníka a jednoho závodníka si rozděli parkur na určitou část a každý se snažil zaběhnout svůj úsek, jak nejlíp uměl. Naše první družstvo jsem byla já, Dasty a paní Musilová s ovčákem Bakem. Bohužel zatím nevím a ani se asi nedozvím, jak jsme to zaběhli, protože výsledky ještě nebyli, kromě prvních tří míst. Jerryho si vzala do družstva Peťka (pořadatelka závodu) s borderákem a slečna (omlouvám se, nemůžeme si vzpomenout na jméno) s malinou. Panička se bála, že to s Jerrym pokazí, ale kromě Jerryho zaváhání v tunelu to zvládli všichni bez chyby. Jejich družstvo bylo první.

Konečně jsme jeli domů...byli jsme unavení a spinkali jsme skoro celou cestu. V Rohatci nás čekal Žížala a samozřejmě jsme se museli pochválit a jedna vyhraná hračka zůstala Beníkovi na hraní. Bohužel si ji oblíbila i Teren a tak se o to přetahují. Teď nás čekají neoficky ve Šlapanicích, tak nám držte tlapičky.....

                                                                        Vaše Kelly

********************************************************************************

 

Pátek třináctého?..ne! 4. dubna a není to ani apríl..bohužel

V pátek odjela panička jako obvykle do práce. Když jí v 6. 19 zazvonil telefon, tak ho bohužel neslyšela. Podívala se na něj až v sedum a když volala pánečkovi, jestli je mu po ní stýská, úsměv jí zmizel ze tváře už při prvních pánečkových slovech a zavinil to i tón jeho hlasu. Paničce se roztřásla kolena a čekala, co z pánečka vyleze. Když slyšela tu hroznou větu, chtělo se jí brečet. Běžela za mistrem a vzala si volno. Celou dobu jí v hlavě znělo.."Vem si volno..Dastíkovi bylo nějak špatně..zůstal v křeči ležet na dvoře, když se byl vyvenčit a u pusy měl pěnu.." První co paničku napadlo, byla epilepsie u psů. Jak ráda by se mýlila. Naložila oba kluky do auta a jelo se k doktorovi. Tam panička uklidňovala Dastíka a říkala mu, že se nemusí bát, že nejde na injekci. Bohužel po prohlídce jedna injekce následovala a byla bolestivá, protože Dastík se paničce vyšplhal až na ramena a celou ji poškrábal. Pak se dozvěděli, že ještě minimálně tři injekce musí podsoupit a pokud je to epilepsie a je v počátku, tak je šance na utlumení. Cestou domů páneček paničce vyprávěl, jak se to stalo.

Dušana vzbudilo Dastyho kašlání a jeho mlaskání, jako by měl zalepenou pusu. Myslel si, že se mu chce zvracet a tak ho volal ven. Dasty nereagoval na volání a tak šel k němu. V Dastyho očích bylo vidět panickou hrůzu a před Dušanem se krčil. Pak vyběhl ven i s Luckym.  Pak Dušan slyšel Luckyho vyvádět a hodně škrábat na dveře. Myslel si, že to naše trdlo se opět bojí a šel se podívat. Pod schodama ležel Dastík v poloze, kdy ležel na boku, tři nohy natáhlé a jedna  pokrčená, hlavou poškubával. Lekl se a Dastíka chytil za hlavu, jeho oči byly vytřeštěné a nevnímal. Po pár vteřinách se začla probírat a když mu Dušan pomáhal na nohy, tak zadní neovládal. Do několika minut se vše vrátilo do normálu a Dasty běhal po dvoře, jakoby se nic nestalo.

Celý den ho pozorovali a dávali pozor na jeho chování. Naštěstí nic. Pánečkové se modlí, aby to byla jen nějaká pitomost a už to bylo za námi.

No a aby toho nebylo málo ,tak Jerry celou noc prozvracel a běhal na velkou..no spíše hodně řídkou. Takže dnes ráno opět na veterinu. Dostal nějký prášek a dostávám ho i já, protože mám taky běhavku, ale ne takovou jako Jerry. Snad nám to všem přejde a všechno bude opět OK.

                                                                    Vaše Kelly

******************************************************************************* 

 

Velikonoční beránek v Třebíči 24.3.2008          

 Čekala nás dlouhá cesta. Přece jen od nás do Třebíče je to kus cesty. Tentokrát to nebyla panička, která v noci měla bolení bříška, ale já. Dostala jsem průjem a pánečkové se střídali v běhání na dvůr. Noc se stala běhavým tréninkem a to hlavně pro paničku, která běhala semnou víc, než páneček. Naštěstí jsem jí to stihla říct včas a vždy jsem vyběhla na dvůr. Ve tři ráno už páneček vytáhl medicínku a já po ní konečně i s pánečkama usnula. Když budík ve čtyři hodiny zazvonil, pánečkové se hrabali s postelí a já měla výsostní právo ještě do půl paté chnět. Panička mě přikryla a šla s pánečkem chystat věci do auta. Už toho moc nebylo, protože páneček většinu zvládl večer. Pak se jelo do Rohatce pro pánečkovu mamku a v Hodoníně nás čekala Merytka s Daruškou a pánečkama. Tedy spíš jsme čekali na ně. Konečně jsme byli někde dřív, protože pokaždé jezdíme všude pozdě.

Cesta byla opravdu dlouhá a zastavovalo se jen jednou pro naše čůrání, ale Merytčina panička to zvládla stihnout taky.

Konečně jsme dorazili do Třebíče a po trošku malém bloudění jsme dorazili i na místo konání závodu.

Paničce se začalo dělat špatně, když viděla, že se staví parkur. Ale co jiného čekala..jede na závody a pak je jí špatně...no jo naše nervóza panička..asi už lepší nebude.

Parkury byly postaveny ve stylu, který zkoušel stahování psa. Bohužel Jerry se na oba dva běhy diskl, protože když na něj panička volá, tak ji zcela ignoruje. Přece před holkama, kterých bylo kolem dost nebude poslouchat a ztrácet svoji autoritu. Já jsem se v jednom běhu diskla, když se mi nechtělo do tunelu a pak odmítla slalom a proskočila kruh bokem. V druhém běhu jsem byla na 17. místě. Zkoušky měl Jerry za VD a já jsem je zaběhla za V a dokonce jsem byla druhá a paničce jsem přidala do sbírky stříbrnou medailičku. 

Tak..vše bylo zdárně za náma, panička se nepodělala a já taky ne. Jen kdyby ta cesta nebyla domů tak dlouhá. Ale v autě nám bylo vše jedno..všichni (Jerry, já, Lucky i Dastík) jsme usnuli jen co jsme velzli do auta. Cesta nám rychle uběhla a my jsme zastavili v Rohatci. Tam jsme se nadlábli a jelo se domů. Ani nevíte, jak se nám stýskalo po postýlce..proto jsme tam hned skočili a spinkalo se až do rána.

                                                                   Vaše Kelly

********************************************************************************

Jarní Hodonínská tlapka 15.3.2008  

 Když panička začala mít od poloviny týdne zase zažívací problémy, nikdo jí nevěřil její odůvodnění, že na Moravě řádí střevní chřipka a všem bylo jasné, že důvodem jsou rychle se blížící závody v Hodoníně. A ani se nenadála a už to bylo tady.

Opět ranní pobíhání od ničeho k ničemu, opakované nahlédání do tašek a hledání věcí, které ani nepotřebujeme a to co potřebujeme nemáme. Zmatkové ráno u nás doma nevěstí nic dobrého..to už jsme zjistili a tak jsme věděli, že jedeme cvičit a že to nebude jen obyčejný trénink. Díky tomu, že se stále úspěšně rozrůstáme, nám přibyla k naší bedýnce i klec pro Dastíka a Luckyho. Už nám opravdu naše autíčko přestává stačit. Konečně jsme vyrazili. Jelo se ještě do Rohatce, protože dnešní den byl výjmečný i tím, že jsem se před devíti lety narodila (mimochodem oslavu mám slíbenou na příští týden) a k mému dnu mě Dušanova panička upekla dobrůtky pro dvounohé kamarády.

Zapsali jsme se a čekalo se na zahájení. Panička absolvovala povinnou vycházku na WC a jelikož na holkách bylo stále plno, tak s Marťou (naše holčina, co nás prohání po parkuru) vlezly na kluky a náš páneček je hlídal.

Utíkala jsem jako první a panička nervóza jedna mě málem špatně navedla, když zapoměla jednu skočku, naštěstí včas si to uvědomila a parkur jsme zvládly suprově. Sice už ke konci panička lapala po dechu, ale doběhla. Jerryho běh, ale hezky podělala, protože šla hned po dvou kamarádech a tak se nevydýchala a nebyla schopna ovládat hlasem Jerryho a ten bohužel vběhl tam, kde neměl. Škoda.

Výsledky posadili pánečky do křesla. Já jsem byla první. Panička se vrhla po telefonu a ihned obvolala půl rodiny. To byl Open a na řadě byla Zkouška. Ta se nám moc nepovedla, ale i tak jsem ji udělala na VD a Jerry na V. Pak přišel na řadu Jumping. Čistý běh jsme zaběhli s Jerrym oba. No a když na paničku zavolala kamarádka Katka, že jsem první v součtu, tak se panička mohla zbláznit radostí. A zase žhavila telefon. Jerry doběhl jako čtvrtý, já byla třetí.

Co Vám budu vyprávět..jelo se do Rohatce ukázat pohárky a paničce ukápla i slzička. Popřáli mě k narozeninám i k pohárkům. Všichni povídali, jak moc jsou na mě pyšní a panička mě moc pusinkovala. Sice se pusinkujeme každý den, ale tohle bylo jiné...už se mi to ani nelíbilo. Naštěstí to ukončila (sice až později večer) a já mohla v klidu hajat.

Tak a jdu zase do postýlky hajat..páneček už mě láká a panička se zase nemá k tomu, aby šla spinkat s náma, tak se musím spokojit s pánečkem. Tak dobrou noc...

                                                                  Vaše Kelly

******************************************************************************

Ben

 Možná se budete dívat na naše pánečky divně a budete o nich tvrdit, že jsou asi blázni, ale napsat Vám to musím. Budete mít pravdu tak napůl..oni blázni jsou, ale do pejsků a mají moc velké srdce, což nás starší trošku štve. No musím Vám to napsat tak, jak to bylo.

Včera tj, v neděli bylo moooc hezky a tak se páneček rozhodl, že umyje auto. My se vyhřívali v autě za oknem a Dastík ležel venku na trávě. Panička byla doma a tak jí páneček řekl, aby otevřela okno, že je venku opravdu moc hezky. Pak nás páneček dal domů, protože ho kamarád volal na "pohárek". Jen se tak doma pelešíme a najednou u okna volá páneček na paničku, že jí nese něco ukázat a strčil jí do rukou něco hnědého a to hnědé začalo paničku olizovat. To jsme samozřejmě nemohli jen tak nechat a okamžitě na to malé zaútočili a začali to oňuchávat. Bylo to štěndo a panička se dozvěděla, že ho čeká moc špatný konec a prý se neúprosně blížil. Panička potlačila slzu v oku a začala jednat. V Rohatci přece Aginka chybí, tak co to nezkusit tam. Nad pohnutým osudem štěněte přece nezůstane srdíčko pánečkových rodičů zavřené. Ani jsme se nenadáli a už jsme všichni i s tím hnědým klukem jeli do Rohatce. Páneček ještě v autě pejska pojmenoval, prý mu připomíná jeho prvního pejska a tak to bude Ben.

Když jsme vylezli v Rohatci z auta a došli na zahradu, panička jen spráskla ruce a prý..proboha co to zase máte!..Po objasnění, proč je Ben s námi se jí do očí vhrnuly slzy a panička byla na naší straně. Teď čekal pánečky těžký úkol, přesvědčit pánečka. Bylo to dlouhé přemlouvání a Ben jakoby věděl, že se jedná o jeho osudu, položil pánečkovi hlavu na stehno a podíval se jeho krásnýma očima. Páneček neodolal a už byl Beník na jeho klíně. Sice páneček ještě breptal, ale bylo napůl vyhráno, no a když přemýšlel, kam se dá jeho bouda, v očích našich pánečků to zazářilo a srdíčko jim zaplesalo. Beník bude zachráněn, bude náš. Panička musela slíbit, že si Beníka bude brát na cvičák, aby byl z něho vychovaný pes a budou se starat o očkování a vše kolem něj.

Takže sice Beník není úplně náš, ale je to náš nový bráška.

 Teď už je jen na Vás, co si o našich pánečcích budete myslet. Jen si myslím, že takových pánečků víc, jsou všichni naši kamarádi šťastní.

PS. Dnes jsme se byli za Beníkem podívat a zjistilo se, že bouda asi nebude potřeba. Beník se prochází po domě, jakoby mu to tam patřilo a dokonce vyfasoval pelíšek a v něm se rozvaluje. Taky zjistil, že nejlepší místnost v domě je kuchyně a že je tam spousta mlsání a vždy jen tak mimochodem něco "ukápne".

                                                                      Vaše Kelly

******************************************************************************

Narozeniny

 A byla tu neděle. Panička vstala a začala něco kuchtit v kuchyni, což v neděli nedělává, protože jezdíme v neděli na cvičák a pak k paničce do Rohatce na oběd. Proto jsme poznali, že se něco opět bude dít. Bedýnka se ale nechystala, tak se asi nikam nepojede. Zatím co jsme okukovali paniččine počínání, páneček ještě poléhával v peřinách a na volání, kdy už vyleze z peřin se ozývalo jen mrčení. Naše smutné psí oči byli odměněny a dostali jsme každý kousek chlebíčku a vůbec nám nevadilo, že pomazánka je česneková. Pak jsme vyloudili každý kolečko šunky. No a když panička krájela kuřecí prsíčka, tak jí jen tak "nechtěně" taky něco upadlo. No a sladké taky nechybělo..a to jsme taky ochutnali. Pánečkové popřáli Dastíčkovi a dali mu jeho dárečky. Pak přijeli holky z Rohatce s pánečkama a naše panička přivezla naši babičku. Dastík dostal penízky a prý mu mají pánečkové něco koupit, to znamená, že i nám ostatním něco kápne. 

Babička s Lidkou zůstali doma a my se vydali před obědem na prochajdu.

A když jsme se vrátili, tak se jedlo pilo a slavilo. My jsme po obědě zalezli do pelíšků a hajali, pánečkové klebetili a přišla taky Kikina s mamkou a přinesli Dastíkovi oblíbené piškotky a ještě mlsací tyčinky a konzervu masíčka.

Den se pomalu blížil ke konci a Rohačandy s pánečkama a Lidčina mamka se rozloučili. Babička a Kikina tu ještě zůstali a pak i Kikina odešla. Babička se loučila jako poslední a jeli jsme ji s paničkou a pánečkem zavést.

Teď už kluci spí a i páneček už je v postýlce a já se těším za ním. Panička bude ještě strašit u počítače a tak se musím spokojit s pánečkem.

Takže Dastíku ještě jednou všechno nejlepší k Tvým prvním narozeninám.

                                          Za všechny       Kelly

***************************************************************************

 

Kladno

Ve středu u nás začalo velké stěhování národů..teda naší rodinky. Vše se snášelo do auta a když už tam byla i naše bedýnka, bylo jasné, že se někam jede. Ve čtvrtek ráno se proběhl seznam a po zjištění, že snad máme všechno, jsme vyrazili směr Rohatec, kde jsme museli nechat kluky. Těm se to moc nelíbilo, ale bohužel to jinak nešlo. Pak nás čekala dlouhá cesta. Páneček měl ještě nějakou služební cestu a tak jsme viděli kus světa, než jsme přijeli do Kladna. Tam nás přivítal náš Archie a jak jinak, než hodně hlasitě. Pánečkové se líbali o sto šest a panička oslintala malou Verunku. My si zalezli do postele a vůbec nás nezajímalo, že pánečkové klábosí. V pátek měl náš páneček rande s kamarádama v hospůdce a tak si i holky (naše panička, její sestřička a malá neteřinka) vyšly do pizzerky a nás tam nechaly na pospas strašidlům. Ale vrátily se brzy, tak bylo vše v pořádku. Alespoň si to myslely. Bohužel banda z hospůdky se přesunula a sedělo se v obýváku a pařilo se. Ve tři se konečně rozešli a když paničkám zazvonil v 6 ráno budík, měl štěstí, že okno bylo zavřené. Trošku všem trvalo, než se vyhrabali z pelíšků, ale podařilo se a my v určenou dobu stáli v hale, kde se závody konaly.

Až doposud bylo vše v pořádku. Popíjelo se kafíčko a čekalo se na prohlídku parkuru. No a když pan rozhodčí zapískal a dal pokyn k prohlídce, tak se naší paničce přitížilo. Začalo ji bolet bříško, udělalo se jí špatně, začala ji bolet hlava a dokonce i zuby. To už bylo na všechny moc a hodně se jí smáli. Ale všechno dopadlo dobře a doběhli jsme suprově bez chyb. Bohužel jsme "trošku" pomalejší a za to jsme dostali trestňáčky a tak z 32 soutěžících jsme zaběhli jumping já 22. místo a Jerry 23. místo. Pak byla zkouška a tam jsem se diskla, protože se mi nelíbila jejich houpačka a třikrát jsem ji odmítla vylézt a Jerry udělal zkoušku na D (dobrý). No a v Agility se diskl za špatný čas Jerry (jeho úžasné překonání kladiny a houpačky za které sklidil potlesk, dokonce ho povzbuzoval i pan rozhodčí..moc mu děkuju). Měl sice běh (no spíš ploužák) bez chyb, ale jeho rychlost slimáka prostě nestačila, ale já to napravila a doběhla 12. Úkol byl splněn a přání paničky vyslyšeno. Chtěla být v polovině a ne na konci a tam jsem jí pomohla.

Samozřejmě se v sobotu zase pařilo a šlo se hajat v půl druhé ráno a budík tentokrát zvonil v půl sedmé a tak jako v sobotu jsme se nemohli vymotat z peřin. Ale jsme šikovní a zase jsme to zvládli.

V hale Jerry zjistil, že jsou tam holky, které hárají a chtějí se kamarádit a tak jeho cviční podle toho vypadalo. První byla zkouška a ta se nám povedla a oba ji máme za 1, neboli V. Pak se Jerry začal předvádět. Čumák u země, úplná ignorace paničky, krok hlemýždě..prostě náš Jerry. Čas měl Jerry opět vysoký, navíc si zaskákal jednu překážku několikrát opačně a tak se diskl.  Já si zaběhla v Agility pro 15. místo (mohla jsem být lepší, ale nechtělo se mi přeskočit hned první překážku a tak jsem měla odmítnutí), což z dnešních 37 účastníků je opět pro moji paničku super. A jako poslední byl Jumping. Až doposud naši paničku nic nebolelo, ale po rozložení parkuru se dostavila ta známá břišní křeč. Nedoufala v dokončení tohoto běhu. Bylo v něm pár záludností. Jerry, protože byl vždy jako druhý byl taková pokusná myš a na něm si to panička vyzkoušela a na mě už to uměla. Jerry se stejně dnes rozbíhal jen za kolemjdoucíma holkama. Sice se přišourali až do cíle, ale tam je už čekali jen trestňáčky za čas. Paničce jsem opět zpravila náladu já a až na to, že jsem se zastavila a nadala dvěma holkám za tunelem, jsem si doběhla pro 19. místo. Byli jsme sice moc unavení, ale za paniččinu radost to stálo. Dokonce ji chválil i páneček, tak to bylo asi opravdu dobře.

PS. Součet jsem měla za oba dva dny moc hezký. Bylo to 12. místo.

A teď už jdu do pelíšku hajat..bylo toho opravdu od čtvrtka tak akorát dost.

                                                                                      Vaše Kelly 

 

************************************************************

Život jde dál

Aginka- poslední fotka  Čas letí jako voda...rány se hojí a vzpomínky bolí, ale i tak jde život dál. Pánečkové se minulý pátek spustili a tetu Aginku zapili tak, že jim celou sobotu bylo hodně špatně. Tak už dlouho nevypadali. Holky v Rohatci ještě pořád hledají tetu po domě, ale pomalu se smiřují s tím, že už tam není.

My teď už jsme na návštěvě v Kladně u našeho Archieho a čekají nás ty závody. Archie nás samozřejmě musel hlasitě přivítat, tak jak to umí jen on (Lucky to má asi po něm). Jsem tu dnes opravdu jen na skok, protože jsem moc unavená s cesty. Jerry už hajá a já jdu taky..moc se mi otvírá tlamička a už skoro nevidím, jak mi padají očička. Příště napíšu víc. Zatím pa

                                                                                    Vaše Kelly

 

*************************************************************

Anděl smrti

" Pod rouškou tmy se snášel pomalu k zemi. Jeho křídla byla temnější než noc. Snášel se tiše a jeho pohled byl tak smutný, že na koho se podíval podlehl a tváře zkrápěly slzy. Byl už docela nad zemí a pohledem přelétl všechny tváře. Pak jeho smutné oči našly tu, kterou hledaly. Ležela tiše a odevzdaně hleděla do jeho tváře. Trpělivě vyčkávala jeho objetí. I ona smutným pohledem pohlédla do tváře svých pánů, jakoby říkala - setřete slzy a myslete na mě s láskou, byla jsem Vám oddána a teď přišel čas se rozloučit, jsem ráda, že jsem mohla být s Vámi, jsem ráda za Vaši blízkost i teď, děkuji za to, že nejsem sama."

Pánečkové se drželi, aby jí její odchod neztěžovali. Včera se tetě Agině moc přitížilo a dnes už své nohy neovládala vůbec. Každý její pohyb ji bolel a byl doprovázen táhlým kňučením. Anděl smrti se chystal na svou pouť z nebes k nám. Když zazvonil našemu pánečkovi jeho telefon a on pak něco mluvil do té krabičky, poznali jsem podle jeho hlasu, že se něco děje. Pak volal paničce do práce. Kluky si vzala na starost Kikina a já jela s pánečkem a jeho maminkou, která pro něj přijela do Rohatce. Teta ležela a Darča i Terenka nechápavě chodily kolem. Teta mě nevítala a ani se nešla přivítat s naším pánečkem. Všechny tři jsme poznali, že se něco děje. Pak nás zavřeli a my slyšlely, že snáší Aginu někam ven na dvůr. Vrátili se bez ní. Byli smutní a něco povídali. Proběhli jsem celý dům, ale teta nikde nebyla.

"Anděl smrti položil svá křídla na její tělo, poslední její pohled a hlava jí klesla. Odevzdala se zcela jeho moci...síle...byl konec..naposledy vydechla. Anděl se zvedl a vzal do rukou její duši, zamával křídly a začal se vznášet k nebi. Vše zmizelo v jedné těžké chvíli...zbylo jen mlčení a smutek...teď už je šťastná, je tak lehká a znovu běhá po louce a hraje si..je znovu tím štěnětem - bezstarostným a šťastným - neví, že tady po ní zůstalo prázdné místo - už nic ji nebolí........"

                                                                          Vaše Kelly

***************************************************************************

VELKÉ MĚŘENÍ...

 Tak jsme v roce 2008. Nenastala žádná změna a tak nevíme, proč lidi s tím nadělají tolik cavyků, stejně jako s vánočníma svátkama. My už jsme dárečky skoro všechny snědli a tak určitě nebude páneček čekat na dalšího Ježuru a doveze nám zase něco dobrého.

No, vlastně nějaká změna nastala. Panička se nudila a chodila po domě s metrem a tak nás postavila do latě a přeměřila i nás. Začalo to vlastně hledáním vhodné klece pro našeho Dastíka, aby měl také svůj koutek a svůj klid, když jsme na cvičáku a právě necvičíme. Začnu mou maličkostí..měřím 31 cm, Jerry měří 28 cm, Lucky ho už dohnal a měří také 28 cm, takže smolík asi nezůstane a Dastíkovi už nepomůže ani "svěcená voda" a čeká ho kategorie large, protože po několikanásobném přeměřování, při kterém panička kroutila metrem na všechny strany, uhlazování koberce a rovnání Dastíka do postoje se ve všech případech metr zastavil na 48 cm. Přeměřování proběhlo i v Rohatci, protože Dušanova maminka tomu nemohla uvěřit. Tam jsme sice naměřili "jen" 47 cm, ale i tak to prostě náladu panečků nezvedlo. Dastík to zkusí a pokud mu to nepůjde, nebo mu to bude dělat problémy, tak bude jen hopsat pro radost..bohužel pro radost svou, nikoliv pánečků, kteří doufali, že s Dastíkem budou jezdit po závodech a to těch oficiálních. No zatím to s Dastíkem nezkoušeli kvůli štěněcímu věku a tak se uvidí. Teď už jen doufají, že nepřeroste i Lucky a aspoň on se trefí do vysněných medíků. Zatím tempo kterým roste je hodně divoké. Tak se uvidí.  

No a v neposlední řadě je novinka ta, že naše panička se po dlouhém zvažování a poradách s Archieho paničkou rozhodla o účast na ofickách v Kladně. Bohužel mi začíná "voňavé období" a tak se připravuje i na kulturní vložku, kterou předvede s Jerrym, který bude podle slov paničky jako "jeblý" a nic s ním neudělá a věří, že ani poslouchat nebude, protože jeho malý mozeček vypne a bude přemýšlet pindíkem. Tak se uvidí a možná, že ji dokonce překvapí a bude úplně super. Zkusím ho přemluvit, aby měla panička radost.

Tak zatím pa..jdu spinkat, zítra přijedou holky z Rohatce a jdeme na procházku, tak musím být fit.

                                                                              Vaše Kelly

**********************************************************

PROCHAJDA KOLEM RAŤEK II. - 1.1.2008

 Novoroční procházka na kterou jsme se moc těšili se opravdu moc vydařila. Kolem půl jedenácté přijeli první účastníci - buldočí holky Quissy a Darinka s páníčkama. Páníčkové si dali kafčo a holky se seznamovali z prostředím. Pak přijely Darmerky s páníčkama, Arinka s paničkou, Lara a Anitka s pánečkem a naše kuchyň se začala nafukovat. Dasty byl z toho zaražený, opět tolik pejsků v jeho kuchyni, Lucky na každého pištěl (štěkání mu ještě moc nejde) a já s Jerrym jsme pobíhali a ukazovali, kam kamarádi můžou a kam ne. Pak jsem přišla na to, že Merytčina panička má v kapse piškotky a nenápadně jsem tam vrazila celou hlavu. Bohužel mi na to přišli a já jsem uloupila jen to, co se mi vlezlo do tlamičky. Pak přijela borderačka Misty s paničkou a už se čekalo jen na Charliho a jeho paničku. Měla přijet ještě Jessika a Cipísek, ale těm to bohužel nevyšlo, stejně tak jako choďákovi Garovi. Tak snad příště. Po příjezdu Charliho pánečkové vyhnali celou smečku před dům a vyrazilo se směr Růdník. Tam nás vzrušovali ovečky a koníci. Lesem jsem pak šli k Panence Marii, kde jsme cenili zoubky do foťáků, Merytčina panička vytáhla z batůžku cukroví a po cestě k býkárně se snažila všem ono cukroví rozdat. Nakonec se museli obětovat naše a Arinčina panička, aby se to dojedlo. Ale poslední kousek přece jen zbyl na hostitelku. U býkárny jsme přešli silnici a vydali se směrem k Roztrhánkám a tam jsme se koukli na koníky. Krátká zastávka pro pánečky a jejich hřejivé osvěžení (pánečkova plucka) a zase pokračování k Rohateckému chodníku a konečně domů. Pak ještě krátké vyblbnutí na Hliníku a už někteří dvounožci pohlédali směrem k hospůdce "Bašta", kde nás čekalo občerstvení. Tímto děkujeme Staňovi a Hance za jejich obětavou vůli otevřít kvůli nám na Nový rok, místo lenošení u televize.

Myslím si, že NOVOROČNÍ PROCHÁZKA se opravdu povedla. Vyšlo nám i počasí a dokonce se na nás usmívalo sluníčko. Možná se smálo těm bláznivým milovníkům nás čtyřnohých, možná se smálo nám a možná se smálo jen tak, aby se vydařil celý rok 2008. Pokud bude každý den jako ten dnešní, tak tomu úsměvu věřím a přeju ho všem svým kamarádům - KRÁSNÝ A USMĚVAVÝ ROK.

                                                                  Vaše Kelly

**********************************************************

O POHÁR ZVĚROKRUHU V HODONÍNĚ

A byl tu ten den, kvůli kterému panička měla střevní potíže, večer divoké sny a bývalo jí špatně a to jen při té vzpomínce. Ráno panička naházela věci do auta, přidala tam mě a Jerryho a vyjeli jsme. Trošku jsme nechápali, proč jedeme jen my a Dasty a Lucky zůstávají doma, ale za chvilku nám to bylo jedno. Zastavili jsme se pro Kikinu a asi 30 l polévky. U cedule Hodonín opět začal Jerry tu svou písničku a tentokrát oprávněně. Přijeli jsme do haly ve které teď v zimě cvičíme. Dnes tu bylo spousta cizích pejsků. Naši kamarádi tu nebyli. Panička nás strčila do bedýnky. A pak přišla Meritka, sláva..konečně známá tlamička (nemůžu říct tvář, to pejskové nemají). Když se začalo, panička vytáhla foťák a po zjištění, že je to úplně na prd a nic nevyfotí ho opět schovala. Potěšeně zjistila, že Meritka bude běžet první. Samozřejmě to holky zaběhli suprově a panička zase chytala nerva. Ale já jsem jí dokázala, že se umím ovládat a poslouchala jsem každý její povel a vše udělala správně. Bez jediné chybičky jsem skočila poslední skočku. Panička byla tak ráda, že si nevšimla ohraničení závodního parkuru a jeden držák vzala sebou. Při druhém parkuru Meritka chtěla za paničkou a tak si to chtěla zkrátit a jednu skočku vynechala, ale hned si to opravili, takže taky celkem dobrý. Můj druhý běh byl trochu horší a nějak jsem se vrátila v tunelu. Ale pak to bylo zase bez chybičky až do konce. No a třetí běh si Meritka zaběhla tempem, který určitě pilovala od našeho Jerryho. Hlemýždím tempem se dostala do cíle. Můj poslední běh jsem nechala Jerrymu a Kikině. Sice svým tempem, ale bez chyb doběhla naše dvojka do cíle.

Domů jsme vezli ve varnici zbytek polévky, což bylo necelých 20 l a tak se snažila panička přimět zbytek lidiček, aby se jelo na cvičák a dojedla se. Bezúspěšně a tak jsme byli moc rádi, když jedna dobrá dušička řekla, že si vezme trochu domů. Té dušičce moc děkujeme. Sice ve varnici ještě zůstalo dost, ale už to bylo veselejší. Doma donutila panička pánečka k povinné večeři a to - jak jinak - k polévce. Zase ubylo. A co s tím zbytkem? Panička jde něco vymyslet.

                                                                            Vaše Kelly 

 

**********************************************************

Procházka kolem rybníků

 Když nám panička zdělila, že se jde na prochajdu, nadšeně jsme souhlasili. Milujeme procházky i když v zimě je moc nemusíme, ale páníčkové nás navlečou do oblečků a tak se může vyrazit. Tentokrát jsme jeli stejnou cestou, kterou jezdíme na cvičák a tak jsme si prvně mysleli, že se jde cvičit a i když to Jerryho moc nebaví, tak od cedule z nápisem Hodonín začne fňukat a poštěkávat. Ale co to? Ten barák přece není cvičák. Ale na to jsme hned zapoměli, když jsme tam uviděli Darmerky a šli se s nima přivítat. Páníčci se přivítali podáním ruky a my se popusinkovali. To je přece lepší. Počkalo se ještě na Akiru s její paničkou a mohlo se vyrazit. Darmerky nás vedli lesem a tak jsme měli dost času všechno očichávat, přečůrávat a nikdo nás pořád neotravoval věčným přivoláváním. Dvounožci klábosili a my je při tom nechávali. Naše smečka toho měla dost na práci. Tolik neočůraných věcí, neprohnaných myšek a pachů ....to vše lákalo nevídanou silou, tak proč se ještě starat o nějaké pánečky. Ti si přece poradí sami.. Pak jsme chvilku zastavili a Akiřina panička vytáhla mlsání pro dvounožce a naše panička pro nás. Všechno přišlo vhod a nic nezůstalo.

No a pak už tu byli slíbené rybníky a na těch to panečku jezdilo. Ti větší běhali pro aportky, ti menší se nosili, protože je zábly nožičky a ten nejmenší - Lucky - si snad spletl to, že je pes a okusoval suchou trávu.

Domů jsme přisli za tmy. Darmerky nás pozvali do svých pelíšků a při té příležitosti si pánečkové vypili kafíčko a vymetli talířky. My si trochu odpočinuli a už nás čekala cesta domů. Pár fotek je v albech, ale bohužel žádná sláva. Jinak děkujeme Darmerkám a jejich paničce za prochajdu a za mňam svačinku pro nás (sežrali jsme perníčky ze stromečku) a pro pánečky.

                                                                                    Vaše Kelly

******************************************************************************

Jen tak....

 Už jsme dlouho nenapsali co je u nás nového. Lucky roste jako z vody a už má dvě kila. Všechno ničí a zkouší odolnost svých zubíčků na všem, co se jen dá vzpomět. Dastík mu v tom prve pomáhal, ale po vyprášení kožíšku, který následoval od toho upustil. Bohužel Lucky ne a poslední zničenou věcí je naše proutěné křesílko, které jsme dostali loni k vánocům. A co na to Lucky?...Ten dělá, že se ho to netýká. Taky už nám vyrůstl z oblečku a tak byl Jerry nucen půjčit svému "děcku" jeho mikinku. Lucky miluje procházky tak jako my. Jen kdyby už bylo teplo a my se nemuseli pořád oblékat do těch blbostí.

Taky chtě nechtě jdu 29. prosince dělat "předskokanku" na náš halový závod. Panička se účastnit nechtěla, ale bohužel "rada starších a zkušenějších" rozhodla. Takže místo teplého pelíšku budu mrznout a panička trpět při žaludečních a střevních potížích.

Další novinkou u nás je to, že Jerry se vrátil do puberty a s Luckym se koušou, tahají a honí. Tak, jako ho prve nemusel, tak teď ho sám provokuje ke hře. Taky cítí více konkurence a nechá se od paničky muchlovat, co dřív z celého srdce nesnášel.

Bylo Mikuláše a my tu zůstali, tak nás naši rodičové asi Čertovi nepráskli a spíš nás vychvalovali, jinak by jsme přece už dávno zatápěli pod kotlem v pekle. Taky jsme toho hodně dostali a už taky stihli skoro všechno sníst. Ještěže se blíží Ježišek. Páneček nám řekl, že Ježura určitě něco přinese, takže asi už něco ve skříni mají, jinak by to přece nemohl vědět. To jsem zvědavá co a hlavně kolik toho bude, vždyť jsme přece nejhodnější smečka RAFOŠŮ pod sluncem.

                                                                      Vaše Kelly

***********************************************************

Mikulášský sranda závod v Hodoníně

 Když jsme se přihlásili na tento závod, zdálo se nám to za takdlouho a ani jsme se nenadáli a už nás pánečkové nahnali do auta a jelo se. Když jsme přijeli na cvičák a panička viděla štafle tak řekla, že na to ji nikdo nedostane, že jí stačí i výška židle a je jí špatně. Proto páneček nahlásil Kikinu a ta to chudina odnesla s námi všema. Ještě, že ji Lidka s Dušanem mají. Po vyfocení všech soutěžících se začalo. Šlo se po jednom a plnily se různé úkoly. Skočka u které bylo zrcadlo, áčko z přinesením aportku (bohužel mě a Jerrymu aport nic neříká, takže bohužel), přejítí kladiny psovodem a pejsek vedle kladiny, sedni lehni,vstaň společně, zaštěkat na jiný povel než štěkej, pak zmíněné štafle přelézt tam a zpět a pejsek měl odložení, odvolání od rušivého elementu, proběhnutí několika spojenými tunely, projítí mezi ohněm a chvilka odložení u ohně a nakonec přinést apotrek, v tomto případě kabanosu. Dastík to zvládl všechno bezvadně a získal 2. místo v kategorii štěňat, za mě se panička styděla. Mám totiž takovou úchylku..u vás je někdo fetišista, rasista atd. no a já jsem ODLIŠISTA. Hned Vám to vysvětlím. Nelíbí se mi někdo, kdo se nějak odlišuje od jiných lidí - třeba jen kulhání, nebo jistou formou chůze jak vy lidičky říkáte po nadměrném požití alkoholu. Stejné to bylo i s tím Čertem a Mikulášem..kdo takové lidi vůbec vymyslel? Myslela jsem, že je svým štěkáním zaženu..bohužel se nepovedlo a já z toho měla málem infarkt. Taky to tak dopadlo a i když se Lidka přemohla a alespoň tu kladinu přešla, stejně jsem se neuklidnila a řvala jako tygr. Páneček se taky zapojil a místo paničky přelezl štafle. Získala jsem sice ocenění Nejlepší obranář, ale taky poslední místo. O Jerrym si panička myslela, že ho nedostaneme ani na parkur, ale ten si k překvapení celé naší smečky z Čerta a Mikuláše nic nedělal a udělal všechny úkoly. Sice z pár chybičkama, ale udělal. Poslední úkol - nosení kabanosu zvládl jen jeden pejsek a taky za to sklidil obrovský potlesk. Ostatní si na něm pochutnali dřív, než jim je stačili páníčkové sebrat. My na tom byli úplně stejně.

Všichni postupně dokončili úkoly a vše se chýlilo ke konci. Počasí se taky vydařilo. Každý dostal diplom a balíček. Všichni si ten den krásně užili. TAKŽE DĚKUJEME ČERTE A MIKULÁŠI ZA PŘÍPRAVU A TRPĚLIVOST.  A snad příští rok opět ahoj.

                                                                                 Vaše Kelly

***********************************************************

Prochajda kolem Ratěk I.

Protože nás velmi zaujal výlet z choďákama, tak jsme se rozhodli udělat něco takového i pro nás - agiliťáky. Zkouška měla proběhnout 2. prosince. A tak se taky stalo. Ráno se k nám přihnal jako první Charlie. Byl krásně vykoupaný a bílý jako padlý sníh. Takového jsme ho ještě neviděli..byl to prostě fešák. Pak přijela Merytka a Daruška a přivezli i nové kamarády Tobiho a Laru. U nás v kuchyni se tísnilo 8 človíčků a 9 pesanů všech velikostních kategorií.

Pak jsme vyrazili. I když se zprvu zdálo, že nám počasí nepřeje, tak se na nás začalo usmívat sluníčko. Asi proto, že tolik krásných pejsků vidělo pohromadě. Cesta vedla přes les a tak se nám běhalo super..páníčkové tlachali a my jsme řádili. Na prochajdu šel s námi i náš malý bráška Lucky. Věčně se pletl pod nohy a Laruška si ho vyhlédla jako novou pískací hračku. Jakmile se k němu přiblížila, Lucky začal pískat, no měl to být spíš pokřik bojovníka, ale asi je v pubertě a mutuje, protože to bylo vždy jen pískání. Trasa byla dlouhá asi kolem 12 km a pořádně jsme se prošli (kaplička u Panny Marie, Rúdník, Březíčko, Náklo, Baťovka, muzeum ve Vagóně a pak konečně doma). U nás se páníčkové občerstvili a nabrali síly na cestu domů. Tady už nebyl Charlie jako padlý sníh. Ten, kdo by hledal bílou kuličku by se nahledal. Lara, která má normálně barvu bílou s hnědými znaky, byla také černá, jen holky Darmerky vypadaly, že vůbec nejsou špinavé. O našem Dastíkovi ani nemluvím, protože ten byl jako prasátko hned za Raťkama, jen co jsme vyšli.

Doufám, že se výlet líbil a snad se ještě sejdeme na nějaký další, ať už opět kolem Ratěk, nebo jinde.

                                                                                Vaše Kelly

************************************************************

        Výlet s choďákama     

O výletech choďáků jsme slyšeli z vyprávění Merytčiny paničky Evičky a vždy jen samou chválu. Tiše jsme záviděli jejich zážitky. Jednou pak jen tak řekla, že tam nejezdí jen chodští pesani, ale i jiní pejskové a jestli bychom chtěli, tak že nás vezmou. První výlet na který nás Evča pozvala jsme museli odříct, protože to bylo den před závodama a to by jsme pak neběhali. Bylo nám to moc líto. Další byl v říjnu a to v datum, kdy u nás byly hody a to jsme s lítostí taky odřekli, protože u nás byla návštěva. Evča řekla, že nemusíme být smutní, protože v listopadu je plánovaný další a to už jsme odříct nechtěli.

Výlet se blížil a my se začali těšit. V den D počasí nebylo zrovna ideální pro výlet, ale i tak jsme vyrazili. Darmerky pro nás přijeli autem, opět se naházely bágly do auta a jelo se vstříct novému dobroudružství. Cesta byla dlouhá, počasí uplakané a místy byla mlha. Nejde ani napsat, jakou jsme měli radost, když se objevila cedule s názvem vesnice Vír. Bylo vyhráno - tady byl sraz všech účastníků. Teď jen najít OÚ. To se nám zdálo, jako nejlehčí část našeho výletu. Jak jsme se zmýlili. Místní domorodci asi nevěděli co, nebo kde je Obecní úřad, protože nás posílali na všechny strany. Jednou jsme jeli po hlavní a přejeli celou vesnici, pak nás posílali zpět a prý ho uvidíme po cestě a nakonec nás navedl jeden postarší pán do vedlejší ulice a my jsme vítězně spatřili budovu s nápisem OBECNÍ ÚŘAD.

Když se všichni dostavili na určené místo, vydali jsme se po značené stezce ke zřícenině hradu Zubštejn. Všude bylo bláto, ale přestalo mrholit. Šli jsme kolem řeky do které Dastík musel skočit a honit kačeny. Jakoby mu nestačilo, že už tak byl mokrý. Za řekou začala stezka stoupat a už se šlo jen do kopce. Dvounožci funěly námahou a my se ještě honily a vůbec nám to nedělalo problémy. Jejda tam bylo pachů a vůní, nevěděli jsme co a kde dřív očichat a počůrat. Dastíka si vyhlédl jeden pejsek, kterému se prostě nelíbil a celou cestu na něj vrčel a honil ho. Pak to přišlo. Před námi z mlžného oparu vystupovala zřícenina hradu Zubštejn. Nás to moc nezajímalo. Náš zájem upoutala vůně, která se tu začala šířit..páníčkové vytahovali svačinky. Po svačině se šlo na zříceninu a pak strmou cestou dolů, zpět do vesnice Vír. Tady jsme šli kolem dřevěného mlýnu, ale bohužel už byl zazimovaný a tak jsme ho neviděli při chodu. Ani jsme se nenadáli a stáli jsme opět u auta. Hezky jsme se rozloučili a jelo se domů. Pak krátká zastávka v Brně, kde si dali páníčkové kafčo a znovu cesta autem. Skoro celou cestu jsme prospinkali a když jsme se vzbudili, tak už jsme byli doma. Výlet byl moc super. Bláto jsme sice měli všude, ale vůbec nám to nevadilo. A co na závěr dodat. Snad jen..doufám, že nás příště vezmou Darmerky zase .

                                                                        Vaše Kelly

 

Jak jde život... 

Lucky už se úplně zabydlel. Panička mu ušila takový kabátek, aby neprochladl, když jde ven čůrat. Bohužel z něj rychle vyrostl a tak se mu hned šil druhý a v tom už chodí s námi ven. Dřív se chtěl jen nosit za bundou a teď zase nechce za bundu a chce s námi pořád běhat. "Rodičové" mají strach, aby nebyl nemocný, ale to mu zřejmě vůbec nevadí. Taky já už jsem si zvykla na tahání za ouško když spím, za nožičku když jdu jen tak po pokoji, na to, že si ze mě Lucky udělal postel a spává na mě i na to, že se nacpe do každé misky první. Dastík se s ním zkamarádil hend ten den, co Luckyho přinesla Kikina za bundou. Sice nejprve chodil a nedůvěřivě se na něj díval, šťoural do něj nosem, ale Dastík miluje každou hračku a tak začal brát i Luckyho. Teď je s nich nerozlučná dvojka, která doma dělá bordel, všechno rozkousávají a všechno roztahují. Gauč na kterém spává návštěva rozcupovala tahle dvojka na malé kousky. Taky je panička pěkně vytahala za kožíšky. Bohužel..tihle dva to snad berou jako hru a pustili se do postele a taky do koberců. Je u nás hodně veselo. Dasty si sem tam splete Luckyho s hračkou a stalo se, že Lucky visel Dastíkovi z pusy a jen třepal nožičkama a Dastík ho nosil jako aport, taky ho zvedal za zadní nohu a Lucky se jen tak houpal a v neposlední řadě mu věčně visí Lucky na aportku, který Dasty nosí po pokoji. Je jich všude pořád plno a na Luckyho se i párkrát šláplo. Bohužel se nepoučil a vůbec si nedává pozor a tak včera zkončil přimáčknutý za dveřmi (přeháním..jen ho těma dveřma posunul páneček po dlažbě). Pak jsme šli na procházku a stavili se u "babičky" na kafčo a tam Lucky byl opět přišlápnut tentokrát Lidčinou mamkou ("babičkou"). Prostě když cítí jídlo je jako piraňa a nedbá na nebezpečí, které na něj číhá.

Taky jsme naši stránku přihlásily do soutěže, tak pokud se Vám bude chtít, tak pro nás můžete hlasovat od 27. 11. a to přímo v návštěvní knize na stránce http://fufik.vesela-tlapka.cz/soutez.htmlnebo na jejich mail, který najdete také tam. Naše číslo je 70. Předem Vám děkujeme za hlasování.

                                                                                    Vaše Kelly

 

Předváděčka v Hodoníně 

V neděli 11.11. se v Hodoníně u příležitosti výstavy Psí život aneb Vybrané kapitoly z historie psího rodu uskutečnila předváděcí akce našeho klubu. Jelikož jsme pro vše co se týká hlavně dětí, nechaly jsme se přemluvit k naší účasti. Já a Jerry sice díťata nemusíme, ale panička s pánečkem okamžitě souhlasili. Taky prý může Dastík ukázat pár prvků tance ze psem. Kikina na to měla jen deset dní, aby něco nacvičila a poměrnou část z těch deseti dnů buď pršelo a nepřišla a nebo neměla čas. Dastíka trénovala buď Lidka, nebo Dušan. Vystupovat se mělo na Pěší zóně. Teda pokud by bylo hezky. Bohužel Marin tento rok osedlal svého bělostného oře a od rána cválal po obloze. Proto se předváděčka přestěhovala do Masarykova muzea. Překážky se musely očistit a omýt a na parkety se lepil koberec, aby se nám neklouzaly pacinky a nezlomily jsme si nožky. Kolem třetí hodiny se začaly scházet človíčkové. Lucky, který měl poprvé premiéru mezi lidma, byl trochu zaskočený, ale pokud ho začal někdo hladit, byl hned velký kamarád. Pak to začalo.

Nejprve se postavil malý parkur, bohužel z nedostatku místa se tam toho moc nedalo. Začalo se předvádět. Nebyla určená trasa běhu a tak měl každý zaběhnout nějakou sekvenci. Bohužel nás menší rozrušovalo to, že až moc blízko bylo tolik lidiček a všude se blýskalo od těch hrozných věcí. Parkur jsme sice zaběhli, ale bohužel ne příliš přesvědčivě. Například já jsme musela všechny pěkně zpucovat hned od začátku a taky jsem jim pěkně nadala. Panička si oddychla, když jsme konečně ukončily ten náš uřvaný běh. Jerry byl taky rozhozený, ale celkem to zvládl. Dasíkovi by asi nevadilo ani to, kdyby někdo procházel po parkuru, když běží, je mu všechno jedno. Pak byla ukázka Tance ze psem. Toho se účastnily tři pejsci Jassica (briard), Dastík a Cipísek (malý knírač). Holky se moc snažily a taky to dopadlo skvěle. I Kikina to s Dastíkem zvládla a bylo to bezvadné. Všem se to líbilo. Pak se dal ještě slalom a tunel a na to si panička troufla vzít i mě i Jerryho. Myslela si, že to nezvládneme, ale my jsme ji překvapily. O Dastíkovi není třeba ani mluvit. Ten to zvládl levou zadní.

Ani jsme se nenadály a byl tu konec. Sklidily jsme všichni velký potlesk a to je ta nejlepší odměna. Dostaly jsme mnoho pochval a to nás hřeje u srdíčka. Je to krásný pocit, když víte, že to neděláte zbytečně. Byl to hezký den a jsme rádi za tu zkušenost.

                                                                                 Vaše Kelly 

Vystoupení našeho klubu natáčela regionální televize a na záznam se můžete kouknout zde a je to poslední reportáž http://www.jdp.cz/televize-slovacko/window/video.php?video=video/2007-11-15-08-08-39.wmv 

Zdroj: televize slovácko 

*************************************************************************** 

Náš klubový závod v Hodoníně   

Dne 10.11. se uskutečnil na cvičáku v Hodoníně Klubový závod agility. Hodně jsme se na něj těšily a neodradilo nás ani to počasí, které stálo za prd. Déšť se střídal se sněhovými vločkami, když přestalo, tak začal foukat vítr, taky jen tak mrholilo a asi na 5 minut vykouklo sluníčko a snad se nás zaleklo a tak se schovalo. A znovu děšť, tentokrát i sníh, aby to jednomu snad nebylo líto, že pršel první. Sešlo se nás tam i přesto hodně. Všichni s dobrou náladou a to bylo hlavní.

Postavil se parkur na Jump a začínali Pokročilí smolíci. První běžela brabantí slečna Borůvka. Zvládla to opravdu skvěle. Hned po ní šel na řadu Jerry. Počítalo se s tím, že opět želvím tempem snad dorazí do cíle...nezklamal. S čumákem u země se došoural do cíle. Jeho bezchybný běh mu vynesl 7. místo. Pak jsem hned šla já a taky jsem zaběhla bezchybný běh a skončila na 4. místě. Pak už šli kamarádi a kamarádky a bohužel si nepamatuju pořadí. V tomto Jumpu běžel i náš Dasty. Když nebudu počítat ten běh ve Bzenci, tak to byl jeho první závod. Úžasně proplachtil mezi skočkami, o tunelech ani nemluvím. V Jumpu skončil na 1. místě. V Openu běžel Jerry opět jako druhý a jeho tradiční rozhled na áčku nesměl chybět - prostě v tomto nás nezklamal. Ale běžel o něco rychleji a skončil na 4. místě. Můj běh následoval hned po něm. Musím se pochlubit, už mi celkem jdou přeběhy před tunely a tak je s paničkou začínáme používat a panička mě za ně moc chválí a říká, že je to moc super a že jsem moc šikovná. V tomto běhu jsme je použily taky. No ono celkově se mi tento běh povedl a já jsem skončila na 2. místě. Dastíkovi málem nestačil kruh, z áčka málem spadl, krátký tunel ztočil do rohlíku a znovu v náběhu na áčko málem skončil na zemi. Vše ale ustál a zvládl skvěle, měl sice jednu chybu, ale čas měl výborný a byl opět PRVNÍ. V celkovém vyhlášení bylo naše řeštidlo Dasty PRVNÍ ve skupině začátečníků. Já ve skupině pokročilých stála na stupínku s číslem 2.(teda spíše třepala zabalená v bundě). Jerry a Kikina za hezký běh obdržely cedulku na dveře s nápisem TADY HLÍDÁM JÁ a granulky. Těch cen útěchy bylo víc a potěšilo nás přístup našich cvičitelek, které to právě takto zorganizovaly.

Náš klubový závod byl celkově super, holky cvičitelky měli vše organizované a připravené. Děkuji nejen za sebe, ale i za své sourozence a své pánečky holkám za dnešní hezký den. Jen škoda, že i počasí se nechtělo s námi radovat.

Prý to určitě není poslední Klubový závod a proto už teď se těšíme na další.

                                                                                  Vaše Kelly

*****************************************************************************

 

Dáreček

.1. listopad se celkem vydařil, venku dokonce vysvitlo sluníčko a ani vítr nefoukal. Šli jsme s paničkama Kikinou a Lidkou na odpolední prochajdu. Dastík na poli cvičil tanec ze psem, protože má jít vystupovat do Hodonína. Při zpáteční cestě jsme zazvonily na paničku Kettynky, abychom se přeptaly na štěnda a taky kdy si můžeme přijít pro Luckyho. Dozvěděli jsme se, že klidně hned večer. Paničky se radovaly a my jsme si domysleli, že klid je ten tam. Jen co se to třeštidlo Dasty uklidnil, tak náš zasloužený klid bude zase pryč příchodem Luckyho. Nové vychovávání, dokazování, že my jsme vůdcové smečky a ne ten prďola..to a mnohem víc nás teď čekalo. Fakt bezva...

A bylo to tady..za bundou se něco třáslo a Jerry poznal vůni Kettynky, byl úplně posedlý. To ho opustilo, když místo Kettynky se objevilo něco malého. Myslel si chudáček, že tu bude mít ženušku a místo toho dítě..sen snad každého svobodného chlapa. Mít doma potomka a místo užívání se jen starat. Já jsem taky zklamaně odešla - myslela jsem si, že snad něco k papání, to mě vzrušuje..ale tohle..to ne. Dasty byl nadšený..no vlastně ze začátku ne, ale asi až po čtvrthodině, kdy si Lucky začal na Dastíka dovolovat a brát mu jeho hračky. To už společně řádily a nemohl pochopit, že to malé potřebuje i spinkat a pořád nosem do něj šťoural. Snad si myslel, že tu živou hračku dostal on. Je pravda, že se milují od prvního dne. Stačí, aby Lucky jen pohnul pacinkou a už je u něj a vyzývá ho ke hře. Běhají a Lucky pak únavou padne za vlast. Hodinku spí a vše začíná znovu. My se toho neúčastníme. Já si radší vlezu do pelíšku, nebo postýlky a spím. Jerry je na tom stejně. Je rád, že starost o jeho syna vzal na svá bedra Dastík a víc ho nezajímá. Opět je u nás veselo..tedy jak pro koho....

                                                                                                            Vaše Kelly

****************************************************************************

Náš poseldní závod v Blansku 28.10.2007

Ráno se opět brzy vstávalo a tak jsem věděli, že se něco bude dít. No a když jsme uviděli naši cvičící bedýnku, hned nám bylo jasné, že se jede opět cvičit. Ráno bylo takové studené a uplakané a museli jsme se obléct do kabátků. Vše se naházelo do auta a jelo se do Hodonína pro Syndušku a její paničku. Kousek za Hodonínem nás čekala Meritka a její páníčkové a pak jsme jeli vyrazit na letošní poslední závody do Blanska. Po cestě pořád pršelo, nebo padala mlha, ale přesto nálada našich pánečků byla veselá. Konečně jsme přijeli na parkoviště u řeky za kterou nás čekal cvičák. Nepršelo a to jen zvedlo náladu všech dvounožců. Na cvičáku jsme se začali roztahovat, protože tolik věcí co máme my, tam snad nikdo nemá . Když už všechno bylo venku a nachystáno na uvelebení v křesílkách a nás zavřeli do bedýnky, tak znovu začalo pršet a následoval bezhlavý úprk do plecháče (plechová bouda). Vlezli se tam opravdu všichni, ale toho rámusu a štěkání.... Pršet nepřestávalo a fakt to vypadalo, že počasí pláče a loučí se s posledním závodem. Nikde nebylo už ani kousek suchého místa a parkur byl celý rozmáčený a bláto se vozilo a stříkalo všude kolem. I přesto se začalo soutěžit a za malou chvilku byli všichni promočení a špinaví. Byla to přehlídka špinavých psů a páníčků. Na závodících nebylo vidět kousek čistého místa a fandové byli až po kolena špinavý a nad kotníky od bláta. Bylo to přesně tak, jak povídala pořadatelka..agiliťáci nejsou z cukru, ti něco vydrží. Všichni odhodlaně stáli a vzodrovali nepřízni počasí. První závodníci to obstáli ještě v pohodě a mezi ně jsem patřila já. Parkur nebyl ještě tak rozdupaný a i když jsem byla celá zastříkaná od bláta a Dušan měl bláto i na zádech, byli jsme pořád míň špinavý jako ti, co šli po nás. Kristýna s Jerrym šli poslední a právě Kristýna vypadala, že pořádala zápasy v blátě. Jerry šel jako princezna, aby se moc nezašpinil a dokonce se musel dvakrát zastavit, aby ze sebe otřepal vodu a nebyl mokrý a už vůbec ne špinavý. Panička Lidka trnula hrůzou, aby si nikdo z "našeho týmu"(Kelly, Jerry, Synduška, Charlie, Meritka a naši psovodi) nezlomil nohu, protože i ti co měli kopačky to mnohdy neustáli. První závod Agility Open skončil a čekalo se na výsledky. Já jsem skončila na 5. místě a Jerry skončil na 10. místě. I tak jsme byli spokojení, protože konkurence byla opravdu veliká a navíc jsme to uběhli bez újmy. Jumping, který měl následovat se změnil o hlavní závod o peníze. Začala jsem suprově, jen páneček nezvládl mou temperamentní povahu (opravdu se snad dostávám znovu do puberty) a místo na slalom jsem si šupla do tunelu a i když jsem se diskla, dokončila jsem závod až do konce. Páneček se moc divil, kde se ta energie ve mě bere. Jerry šel opět bez chyby a tempo hlemýždě vyměnil za tempo želví (je trochu rychlejší, což pánečkové přikládájí k tomu, že běhá s Kristýnou a nemá z ní takový respekt, jako z Dušana a nebojí se proto trochu zrychlit). Byl na 14. místě. V tomto závodě běhají začátečníci i "profíci" společně a proto každé umístění v polovině nás hodně těší. Stupně vítězů se změnily v ukázku špindírů. Ale nikomu to nevadilo, byl to den, který dvounožci neobětují jen pro sebe, ale i pro nás. Byli jsme všichni špinavý, mokří a promrzlí..pacičky zábly a v botách šplouchalo...

Skončil poslední závod v Blansku.....

 

 

 

 

 ************************************************************************************************************

 Překvapení pro otrlé

tak dnes jsem tu jen na skok, abych Vám pověděla novinku. Ještě jsme to nikomu neřekli, ale na stránky jsem se rozhodla to hodit hned jak se říká za tepla. Čekáme přírustek do rodiny. Bude to kluk, ale jméno zatím nemá. Pořád se nemůžou pánečkové dohodnout. Ten, kdo si těď myslí, že naši páníčkové budou mít takové to malé uvřeštěné jsou na omylu. Jerryho synáček bude bydlet u nás, což znamená, že mě přibude starost s mým vnukem, Jerry bude vychovávat syna a Dasty bude mít brášku. Myslíte si, že se naši dvounožci zbláznily? Asi ano, ale kdyby mohli, tak by měli doma útulek. Milují pejsky a všem pejskům na světě by přáli hezký domov plný lásky. Dokonce si dnes povídali o tom, kolik by bylo doma pejsků, kdyby měli větší dům a zahradu. Někdy vážně přemýšlím o tom, zda mají všech pět pohromadě, ale dokud mě nezanedbávají a pořád milují stejně, tak ať si klidně ten útulek pořídí..já stejně budu mít pořád právo prvorozené...    

                                                                                          Vaše Kelly

 *****************************************************************************************************************************

6. října 2007 HAPPY DOG DAY VE BZENCI

Cestou do Bzence jsme se zastavili pro babičku, aby konečně viděla naše pejsky v akci. Totiž Happy dog day bylo něco jako voříškiáda a v ní kromě výstavy i vedlejší soutěže, jako agility, pejsek šikulka a podoba pána a psa. Po příjezdu na místo konání jsme se po povzbuzení pořadatelů přihlásili kromě Dastyho i my ostatní prďoši -  já Kelly, Jerry i Archie. My pouze do výstavy a agilit a Dasty úplně do všeho. Nejprve byla výstava. Po pár kolečkách mě to přestalo bavit a začala jsem se ošívat a otáčet na Jerryho s Arčím. Když přišlo na ukazování zubíčků, tak má trpělivost přetekla. O tom nebyla vůbec řeč a nebudu nikomu ukazovat zubíčky..na to ať klidně všichni zapomenou. Ze mě si vzali příklad i oba mí kluci a zuby ukazovali jen při cenění. Takže bohužel to pro nás moc dobré nebylo. Jako druhá soutěž byla Pejsek šikulka a i když Dasty mohl zaperlit a ukázat všechno co umí, tak zklamala panička Kristýna a zapoměla předvádět půlku věcí co už umí. Tak snad příště. V této soutěži zaperlila naše kamarádka Radka s Angím, kdy Angi ukázal jak se háže bobík na povel. Pak přišlo na řadu agility, kde jako obvykle bylo pro mě problém udělat slalom. Jinak jsem doběhla bez chybičky. Jerry hlemýždím tempem (taky jak jinak, že jo) přecoural parkur a Arčí proštěkal parkur celý a celkem rychle. Poslední soutěží byla Podoba pána a psa. Tady se Kristýna převlékla za lišku a napochodovala s Dastym do vyhraničeného prostoru. Vybojovali 3.místo. Fotky dodáme později.

Mezi soutěžemi byli přestávky. V jedné byla ukázka agility, kterou ukázala Marťa Konečná z holkama..no jo profíci jsou profíci..Jerry by si měl vzít příklad. No a druhou přestávku vyplnila Katka Nováková s Jessikou a předvedli tanec se psem na hudbu s filmu Kačenka a strašidla. Káťa v převleku čarodějnice a Jessika s copánky a šátkem na krku. Obě holky - Marťa i Káťa sklidily zasloužený potlesk. Samozřejmě i jejich psí holky a ty asi nejvíc..vždyť to přece vše bylo pro pejsky a hlavně o pejscích.

Byl to moc hezky prožité odpoledne a musíme pochválit organizátorku Radku Hájkovou. Vše měla připravené a její moderátorství by jí mohl kde kdo závidět. Také jí chceme pochválit za její obětavou práci a za to co pro kočičky i pejsky dělá. Přejeme jí, aby se jí dařilo v úmísťování zvířátek. Zde můžete najít několik jejích svěřenců http://www.utulek-bzenec.estranky.cz/ .

                                                                                                                                                                                                                          Vaše Kelly

*******************************************************************************************************************************************************************************

30. září 2007  NEOFICIÁLNÍ ZÁVODY V BLANSKU 

 

Tak jsem se zase vydali závodit. Jerry byl od středy fit, tak jel taky. Dasty tentokrát zůstal doma, protože místo něj s námi jel Jerryho bráška Archie. Ráno v půl sedmé pro nás přijela Meritka a její páníčkové a až jsme naházeli věci do kufru (věcí vždycky je tolik, že to vypadá na stěhování národů) a vyjeli jsme vstříct dalšímu závodu. V autě se páníčkové bavily o tom, že startovka prý byla úplně plná a tak se prý jedeme opravdu zůčastnit. Hned po příjezdu šla Lidka a Katka (Arčího panička) do obchodu pro snídani a když se vrátily, tak říkali něco o medailičkách pro nás, aby nás nemrzelo, že jsme nic nevyhráli. Hodonín tu měl bezva zastoupení. Mimo nás a Meritky tu byla Marťa Blahutková a Sinduška, Nikolka Dobrovolná s Arinkou a Majka Lungová s Assanem. Pak se začalo závodit. Jako druhá ve smolíkách jsem začala já. Běh to byl moc hezký..jen ten slalom by mohli vynechat. V běhu mi někdy páneček nestačil. Bohužel ten slalom nemám ráda a tak jsem se trošku zdržela. Ale jinak jsem byla opravdu moc rychlá a z 21. pejsků jsem skončila na 7. místě. V polovině běžel Arčí a i když se neumí trefovat do tunelů, tak tady mu to šlo a vyběhal si 4. místo. Jerry šel předposlední a běžel taky moc hezky, sice trošku pomaleji, ale i tak moc hezky a vyběhal si 9. místo. Tak zkončil Jumping. Bylo tam hodně pejsků a tak jsme dlouho čekali na další závod. Open začal až po obědě. Zase jsem utíkala jako druhá. Běžela jsem opět perfektně, ale...zase ten slalom..trošku jsem se sekla. Ale jen jednou a pak jsem doběhla do cíle za velkého potlesku..jestli to bylo kvůli mému výkonu, nebo kvůli mé postavičce nevím. Pánečkové doufali, že to bude taky tak kolem sedmého místa. Arčímu se podařil taky čistý krásný běh, tunely i slalom, který mu sem tam taky nejde zvládl perfektně. Jerry začal dobře, ale na kladině se trošku zasekl, zase se rozhlížel, kolik lidiček a pejsků mu fandí, to samé bylo na áčku. Běhal  pomaleji, ale čistě...pánečkové byli spokojeni. Doběhli jsem do cíle v pořádku a zaběhli jsme to hezky. A mohli jsme zase odpočívat. Když pak přišla Marťa a řekla, že Kelly je na 3. místě, Jerry na 8. místě a Arčí na 9. místě, tak jsme nevěřily. Šli jsem se přesvědčit a už tam byli výsledky i součtu Jumpingu a Openu. Celkově jsem byla na 3. místě, Jerry na 7. místě a Arčí nás o 3 vteřiny porazil a byl druhý. Byli jsem pyšní..to jsme fakt nečekali, při tolika soutěžících. Pak se běžel Jumping o peníze. Už jsme byli unavení a moc se nám nechtělo, za celý den toho bylo dost. Začalo se kolem 16 hodiny. Já jsem dala do toho opět všechno a na rovinkách měl páneček co dělat, aby mi stačil. Bylo to dost zamotané a tak jsem se při jedné překážce málem diskla, naštěstí to páneček ukočíroval a když zařval stůj, tak jsem se zarazila jako bych zamrzla. Převedl mě na tu překážku, kterou jsem přeběhla a chtěla ji skočit obráceně a pokračovali jsme dál. A zase ten slalom..nenávidím ho..po třetím marném pokusu mě vratít, mě přestal slalom zajímat. Páneček to nevzdával a tak jsem ho chtě nechtě musela dokončit. Když jsem věděla, že už je slalom za mnou, zase jsem zrychlila a doběhla do cíle. Když přišel Arčí na řadu, tak všechno začalo perfektně. Asi v polovině panička zapoměla kam má jít a navedla Arčího na špatnou překážku. To byl disk. Škoda Arčímu se celkem dařilo. A Jerry se vrátil do svého hlemýždího tempa (i když dnes trochu závodnějšího tempa) a doběhl bez chybičky. Já jsem skončila na 17. místě a Jerry na 13. místě. Mě bohužel zdržela ta překážka ,kterou jsem přeběhla a chtěla ji skočit obráceně, ale i tak jsme byli pochváleni, protože to byl závod, kde závodily 0, 1, 2 i 3 dohromady a při takové konkurenci, je to úžasný výsledek. No a pak nás čekala ta slíbená medailička..byl to lovecký salámek pro pejsky a byl moc dobrý. Rozdělili jsem se s kamarádama a kamarádkama. Všem moc chutnal.

Cesta domů nám utekla...celou jsem ji prospinkali. Doma jsme dostali papání a líbačku od Dastyho, který se na nás moc těšil. No a pak hezky do vyhřáté postýlky a dohnat to, co jsme za celou neděli zameškali. Tak dobrou a zase někdy.........

                                                                                                                                                                        Vaše Kelly 

******************************************************************************************************************************

24.září 2007

Už je to skoro 14 dnů, co jsme nějak omarodily a to kompletně všichni. Nejdřív onemocněl Jerry a nakazil i nás ostatní. Dasty zvracel dva dny, než mu to povolilo a já to naštěstí měla jen jeden den, protože jsem dostala injekci a mě to zabralo hned. Jerry jezdil na injekce obden a nějak se to nedařilo pozastavit. Nakonec mu to vlezlo do zad a nechce se mu moc hýbat, takže to vypadá tak, že asi nepojede na závody a zůstane doma. Pan doktor řekl, že je to velký simulant, protože když ho prohlédal, tak ani jednou nekvykl a doma stačí kolem něj projít a spustí muziku. Dokonce stačilo vyjít z ordinace a Jerry začal kulhat na jednu nožičku. Dostal injekci a nějaké prášky a ve čtvrtek má jít na kontrolu. Zatím má být v klidu. Snad to bude dobré. Taky jsme se dnes dozvěděli, že Jerry je opět šestinásobným tatínkem. Hned jak miminka vyfotíme, tak sem hodíme fotečky. Zatím držte tlapičky, aby se Jerry co nejdřív uzdravil.

                                                                                                                                                                        Vaše Kelly

******************************************************************************************************************************

14.září 2007 Návštěva u Pegginky             

Náš páneček něco potřeboval zavést do Petrova a tak si domluvili schůzku pro Dastyho a Peginku. Nás samozřejmě dali do školky v Rohatci, protože se snažíme Dastyho chránit a nějak nechápeme, že to jejich vrčení není proto, aby se pokousali, ale proto že si hrají. Ihned po příjezdu se třeštidla pustila do sebe a dali co proto jinak hezky udržovanému trávníčku. Nepomohlo ani krocení ze stran pánečků..provokace ať už od Dastyho nebo od Peginky byla silnější. Jen co páníčkové vypili kafčo šlo se na prochajdu. Panička Peginky je zavedla na bezva polní cestu, kde mohli obě torpéda běhat bez toho, aby je měco přejelo. Na louce kolem polní cesty byli velké louže a místama tam bylo tolik vody, že se tam dalo i plavat, což obě torpéda museli ihned vyzkoušet. Za chvilku nebylo kousek suchého chlupu ani na jednom z nich. Páneček udělal pár fotek a panička je dá na naše stránečky a prý je tam dá všechny i ty nepovedené, protože je nebylo možné zachytit tak, aby bylo poznat, že to jsou dva pesani a ne jen nějaké rozmazané chlupaté věci. Paničky pořádně poklábosily a pesani se vyřádili.

Opět jeden z těch super dnů pro ty zúčastněné..no asi se budeme muset naučit rozeznávat co je vzteklé a co hravé vrčení, abychom se o Dastyho nemuseli bát a mohli jezdit na výlety za Peginkou i my.

Fotky z návštěvy budou na stránce o Dastym - podstránka fotky Dastyho                                                                                               Vaše Kelly

*****************************************************************************************************************************

 9.září 2007 Návštěva Pegginky a její paničky u nás v Ratíškovicích            

Konečně  se Dasty dočkal. Po marených pokusech sejít se dřív, kdy buď nepřálo počasí, nebo do toho někomu něco vlezlo se setkání sourozneců podařilo. Pegginka přijela a samozřejmě se chtěla hned s Dastíkem hrát...je to úžasně mrštná mišinka a vůbec nemá strach, což nášemu Dastymu chybí. Naše nedůvěřivé "mrně" cvakalo po dorážející sestřičce a snažil se ji odehnat. To by ale nebyla ženská..nedala se zahnat a cvakací zuby Dastíka brala jako výzvu ke hře. Nevzdávala se a nakonec asi po 20 minutách konečně Dasty zvedl zadek a jeho veličenstvo si začalo hrát. Dostali jsme obojky (teda jen mrňata, my už je nepotřebujeme) a vyrazili jsme na prochajdu. Dastík se předváděl a vše Pegince ukazoval...kde honí koroptve, kde se nejlíp hopsá..tam za plotem jsou kozy a slepice....atd. Měl pořád co ukazovat. Předváděl se jak to jen šlo. Neměl čas ani na poslouchání. Divili jsme se, kde se v nich bere ta energie, protože po tom jejich běhání by jsme týden v kuse hajali..myslím já a Jerry. Byla to pro Dastyho nádherná procházka a když se loučily bylo to dojemné..Peginka mu dávala pusinky a Dasty jí je oplácel. Pak ji její panička dala do auta a Peginka se smutně dívala jak jí mízíme v dáli. To ale nevěděla, že už mají domluvenou další schůzku. 

                                                                                                                                                              Vaše Kelly

***********************************************************************************************************************

 

1.září 2007 Neoficiální závody v agility - Čebín  

Tak a byl tu den posledního závodu v Čebíně. Ráno jsme vstali, vše naházeli do auta a vyrazili směr Hodonín, kde jsme měli nabrat Meritku a její paničku. Asi v půli cesty do Hodonína si páneček vzpoměl, že doma zůstali židličky a slunečník. Vrátili jsme se domů a my si mysleli, že se nikam nepojede a chystali jsme se vystoupit z auta. To nám nebylo dopřáno a tak jsme znovu vyjeli pro holky do Hodonína. Meritka šla do kufru, kde už ji čekal Dastík.

Po dlouhé cestě jsme dorazili do Čebína. Po vyvenčení pánečkové vybalili deštníky, židličky, deku a bágly. Vypadali jsme spíše než závodníci jako piknikáři, protože panička vytáhla krabici ve které byli naskládány koláčky a buchty ( od maminky..za to jí děkujem), přinesli si kafíčko a začali snídat. Zatím co všichni trénovali a chystali pejsky, naši pánečkové vegetili.

Po krátkém seznámení s pravidli se šlo procházet parkur. Začínali Agility large, takže Meritka se ani nenadála a byla na řadě. Jak dopadli se dozvíte na jejich stránkách http://www.darmer.estranky.cz/ . Když jsme přišli na řadu my, tak jsem první běžela já se svou paničkou. Běžela jsem jak jsem nejlíp uměla a vše bylo bez chybičky. Už jen poslední skočka a bude to za námi. Bohužel už se mi prostě nechtěla skákat a tak jsem ji oběhla. Panička se snažila obejít semnou překážku a skočit ji znovu, ale bohužel jsem ji nějak nevnímala a skočila ji obráceně. Pan rozhodčí zklamaně ukázal překřížené ruce. Bohužel - byla jsem nejrychlejší, měla jsem až do poslední tyčky bezchybný běh a tak to zamrzelo nejen paničku, ale i naše spolusedící. Co naplat...příště se musíme víc snažit. Zanedlouho přišel na řadu Jerry. Jeho běh byl pastvou pro bránice. V polovině parkuru mu lidičky tleskali a smáli se, jako by to byla nejlepší groteska. Ani se jim nedivím. Od druhé překážky se Jerry blokl ( snad to bylo tím, že než šel na parkur, tak po něm vyjel pejsek a trošku ho cvakl) a prostě nechtěl pokračovat a jen se ustrašeně rozhlížel. Po neustálém přemlouvání u každé překážky a podlezení překážky a úplné rezignaci u obou stran (Jerryho i Dušana) se docourali k áčku. Tam se Jerry zastavil nahoře a rozlížel se, jakoby zdolal nejvyšší vrchol světa. Tady už mu fandili snad všichni v okolí parkuru. Pak už to šlo jen ke konci, který se dal předpokládat už od začátku (pokud se mi podaří dát video na stránku *A*G*I*L*I*T*Y , tak to uvidíte sami).  Po nekonečně dlouhé době se dostali do cíle. První závod pro nás prostě nedopadl dobře - bohužel. Jumping přišel na řadu kolem oběda. Můj běh byl opět velmi snaživý a podle paničky i rychlý. A co je hlavní bezchybný až do poslední skočky. Jerryho běh nebyl nejlepší, ale zvládl to taky bezchybně, jen pomaleji. V dnešní umístění jsme prostě nedoufali. Jaké bylo překvapení, když došla Meritčina panička s tím, že já jsem na 1. místě a Jerry na 3. místě.

Byl to opět jeden z hezkých dnů s agilitami. Dnes jsem získala zlatou medailičku, která nám chyběla do sbírky. Měli jsme už 1. místo v Hodoníně, ale to bylo bohužel bez medailičky a tak jsme se s tím moc chlubit nemohli, nemuseli by nám věřit....Tento rok nás ještě čekají dva závody v Blansku. Bylo by hezké znovu udělat radost svým pánečkům...ale i když se neumístíme tak vím, že naši pánečkové nás budou mít rádi stejně...úplně stejně, jako my je.

                                                                                                                                                                Vaše Kelly

 

 

 

 

 

 

 **************************************************************************************************************

 

 

 

 

 

26. srpna 2007 Neoficiální závody v agility - Blansko

Opět tu byla neděle a nám se nikomu nechtělo vstávat. Byli jsme unavení, protože naši pánečkové byli v sobotu na svatbě a my museli hlídat celý dům a tak nebyl čas na hajání. Když konečně přišli, usnuli jsme spánkem spravedlivým. Nespali jsme dlouho, když začalo něco pípat a my věděli, že je to předzvěst něčeho divného..tak brzy vstáváme jen na závody. Panička vstala a vytáhla krabičku na naše mlsky a mě to bylo hned jasné...jdeme běhat. Pomalu jsem se vrátila do ložnice a zavrtala se do postýlky - třeba na mě zapomenou a budu hezky hajat celý den. Bohužel nezapoměli a tak když pro nás přijela Meritka se svou rodinou, byli jsme všichni připraveni. Cesta se nám zdála dlouhá a Dastík opět blinkal, ale tentokrát už se s tím tak nějak počítalo a bylo to naštěstí do připravené deky. Po příjezdu jsme zalezli do bedýnky a tam se snažili odpočívat, teda my menší. Dastík a Meritka zkoumali okolí a Meritka hledala kamarády. Dastík jen ocmrndal..strach mu nedovolil jít si hrát s ostatními. Taky jsem zapoměla říct, že po cestě na závody jsme vyzvedli ještě jedno auto, kde seděl Assan a Akira. Assan si jel vyzkoušet první závody a Akira jela na čumendu přesně jako náš Dasty. No a na místě za námi přišla jorkšírka Synduška a její panička a pak k radosti našeho Jerryho přijela i jeho láska Arinka. Hodonín měl slušné zastoupení.

Pak se začalo závodit. A tady páneček opět zalitoval, že naše příjmení je na B a opět zahajoval běh SA0. On a Jerry. Jerry byl úžasný a zaběhl snad nejlepší běh ze závodů (myslím těch, co jsme závodili my). Jako třetí běžela Synduška a byla taky úžasná, ta malá myšička v sobě skrývá nevídanou energii. No a já jsem uzavírala běh SA0. Běžela jsem a snažila se, ale nějak mě vadí ten slalom..prostě mě hrozně nebaví. I přesto naši pánečkové byli na nás hodně pyšní a prý jsme je svým během překvapili. I tak to stačilo na Jerryho 5.místo a mé 6. místo. Pak začal OPEN. Jerry utíkal a snažil se opět jak jen mohl. Zběhl opět bezchybný běh. Já jako poslední vystartovala s nevídanou chutí, ale bohužel tam byl opět slalom a tam jsem chytla 5 trestňáčků za odmítnutí. Po doběhnutí si pánečkové vyprávěli, že nás nepoznávají..to neodpovídá našemu hlemýždímu tempu..my byli fakt docela rychlí. Čekali jsme na výsledky a ty nás překvapili Jerry byl na 2. místě a já na 6. místě. I tak jsem byla pochválena i já. Hodnotilo se celkové umístění a tam Jerry vyhrál stříbrnou medailičku a já jsem skončila na 7. místě. Pak po přestávce se běžel závod o penízky. Výhra byla 600 kč. Jerry zaběhl opět bez chybičky a já s odmítnutím slalomu, takže opět 5 trestňáčků. Výhru dostalo první místo a byla to šeltička. Když se panička šla podívat na celkové výsledky byla hodně překvapená. Jerry byl hned druhý. Já jsem byla na 5. místě a to paničku překvapilo ještě víc. Taky proč ne, ten závod o penízky je totiž pro začátečníky i pokročilé společný a ze všech těch pejsků, jsme byli na horních příčkách. A i přesto, že jsme to nevyhráli, byli páníčkové na nás hodně pyšní...

O výsledcích našich kamarádů nebudu nic prozrazovat, ať vám to řeknou sami, pokud budou chtít. A co bude dál? příští týden opět závody..už jsme přihlášení a máme zaplacené startovné..tak nám držte pěstičky a tlapičky.

                                                                                                                                                                                                Vaše Kelly

 ***********************************************************************************************************************

 

19. srpna 2007 Neoficiální závody v agility - Čebín

Další závody na kterých jsme nemohli chybět..panička nás přihlásila na všechny nejbližší závody. Pánečkové večer pařili a po dvou hodinách spánku se vydali na naše další závody. Jel s námi opět Arčí, ale tentokrát bez paničky, protože ta nemohla. Jeli jsme jen já, Jerry, Dasty, Arčí, Lidka, Dušan a Kristýna. V autě se rozhodlo, že to bude premiéra i pro naši paničku, která se zapřísahala, že závody běhat nebude, že trénovat bude, ale kvůli jejímu orientačnímu smyslu na parkuru zůstane jen u toho trénování. To jí ovšem nebylo nic platné a když páneček zavelí, tak se musí poslouchat. Proto po příjezdu byla ihned uvedena jako můj psovod. Nevyšlo jí ani to, že říkala, že se diskneme, protože ji bolí bříško a něco špatného udělá na parkuru a ani to, že je jí hrozně zle. Závod začal a dnes nám dělala rozhodčí slečna, která před startem povídala o tom, jak se mají lidi chovat k pejskům a něco k závodům. Mě to bylo fuk, protože jsem dospávala v bedýnce cestu. Pak byla prohlídka parkuru, kde panička bledá jako stěna sbírala odvahu k tomu co ji čekalo. První na řadě byl Jerry a Dušan. Jeho chování nasvědčovalo tomu, že u parkuru byli dvě fenky "háravky" a náš frajer se taky podle toho choval. Ignoroval pánečka a tak musel páneček zvýšit hlas. Pomohlo to a Jerry si vyběhal s jedním odmítnutím 3. místo. Na řadu přišel Arčí a i přesto, že je vykastrovaný nasával háravky a po první skočené překážce úplně ignoroval Dušana a šel očichávat a prozkoumat okolí. Nepomohlo ani pánečkovo lákání na jindy tak oblíbené pamlsky. Po pár minutách to páneček vzdal a holky šli Arčího nahánět, prtože nereagoval ani na jejich volání. No a pak jsem přišla na řadu já. Paniččin žaludek tančil lambádu a v bříšku jí podivně kručelo, ale já jsem se nebála..bylo to přece jako trénink. Vyběhli jsem a i přesto, že panička si prošla parkur několikrát, tak se zapoměla otočit za tunelem na skočku, aby mě měla připravenou na látkový tunel, protože přeběhy my zásadně neděláme (já i Jerry se vždycky vrátíme a díváme se kam to panička zdrhla). Ale přece paničce její první závody nezkazím. Když kvíkla tunel vrazila jsem do něj před paničkou a ona zvládla přeběh na skočku vedle tunelu a hned mě kolem skočky volala zpět. Zvládli jsem to a doběhli do cíle. Jaké bylo naše překvapení, když na výsledcích se v kolonce druhého místa objevila naše jména. Tak skončil OPEN. A po 1, 2 a 3 přišel na řadu Jumping. Tam nahlásili k Arčímu Kristýnu, protože páneček už o další trapas nestál. Kikina se opravdu připravovala, obíhala si parkur několikrát, otočky, přeběhy..vše jí šlo. Moc se těšila. Jerry opět běžel první. Bohužel opět byli pudy silnější než on a pánečka vůbec neposlouchal. Diskl se, ale páneček ho pak přinutil parkur dodělat. Arčího start nebyl moc skvělý a musela ho Kikina trochu přemlouvat, ale když pak vyrazili, tak byli dobří..jen Kikina nějak zapomínala na ty otočky, ale Arčí se snažil a zvladál (sice nevíme jak) trefovat překážky, tak jak měl. Dokonce zvládal dělat i přeběhy bez Kikiny. Čekali jsme s napětím na výsledky. A s výsledky na nástěnce nám spadla brada. Kikina a Arčí byli první. No a já s paničkou jsme to zvládli taky super..doběhli jsme si pro druhé místo. Při vyhlašování výsledků nás všichni chválili. Arčímu se na krku leskla zlatá medailička, Jerry seděl vedle s bronzovou medaličkou a mě se na krku leskli medailičky dvě - stříbrná a bronzová. V celkovém součtu jsem skončila druhá a ještě jsem dostala jako nejstarší závodnice granulky a hračku. Další závod skončil a po obědě jsme jeli domů. Panička se jeli pochválit rodince a my..my už dávno hajali.

                                                                                                                                                                                                    Vaše Kelly

*************************************************************************************************************************

12. srpna 2007 Neoficiální závody v agility - Čebín

Tak nás zase přihlásili na soutěž..to je fakt musí bavit...ale tentokrát to bylo trošku jiné. Jel totiž s námi i náš Archie. Byli to jeho první závody a tak dostal veškeré rady, jak na to, aby i on měl na krku medailičku. Jsme přece už skoro profíci  a tak můžeme radit ne?! Po příjezdu jsme zjistili, že jsme opět první a i ti co tam byli na táboře ještě zařezávali ve stanech. Archiho panička musela poslechnout volání přírody a indiánskou chůzí (střídání kroků a běhání) se nám ztratila někde v křoví. Po prezentaci jsme se usadili a obsadili jsme opět jedinou lavičku v areálu. Později jsme se dozvěděli, že kdo chce, tak si může půjčit židličky v klubovně. A pak začali závody. První běhali A3 a A2, pak se přestavěl parkur na A1 a to už Archiho paničku začalo bolet bříško. Pak už jsme byli na řadě my. Arčí tam měl osobního maséra (svého pánečka), který mu hezky naklepal svalíky na nožkách. Taky se snažil rozdávat Arčímu a jeho paničce rady. No jo, ono se dobře radí - teorie je teorie, ale praxe je složitější.  Začal Jerry a jeho chůzí stylu alá hlemýžď přecoural parkur , odmítl áčko, shodil tyčku a skončil na 5 místě. Asi v polovině byl na řadě Arčí a po jeho marných pokusech trefit se správně do tunelu (který se mu asi na podesáté podařil) si vyběhal 3. místo. Já jsem ukončila SA0 a to co jsem předvedla bylo hodno klaunského výstupu v cirkuse (kde to šlo, tak jsem se snažila podlézt). Ale i tak jsem skončila na 4. místě. Tak skončil náš běh na OPEN. Pak přišlo kolo JUMPINGU. Když jsem přišli na řadu, tak se Jerry rozhodl podlézat překážky, což mu páneček ihned zatrhl, ale přesto se mu podařila jedna podlézt, což bylo odmítnutí a par trestňáčků, ale i tak to stačilo na 3. místo. Arčí si vyběhal díky odmítnutí tunelu a shozené tyčce 4. místo a já jsem zaperlila a podlezla tyčku a pak jsem ji skočila obráceně, což znamenalo jasný disk, ale doběhla jsem parkur s lepším časem než Jerry i Arčí, ale bohužel jak už jsem napsala, tak jsem se diskla. Vyhlašování bylo zvlášť, tak jsem si dovezli domů dvě medailičky za Jerryho a Arčího. Pak se vyhodnocovalo i celkově a tam skončil Arčí na hezkém 3. místě. Tentokrát se naše panička nedmula sama, ale i s Arčího paničkou. A už se těší na další závody...  

                                                                                                                    Vaše Kelly

7. srpna 2007  Návštěva Dastyho sestřičky v Petrově u Strážnice

Dasty a jeho sestřička Pegginka Na tento den se nejvíc těšila panička, protože Dasty vůbec nevěděl, kam se jede. My jsme slyšli vrčet auto a bylo nám jasné, že se jede na výlet..strašně rádi se vozíme..no Dasty moc ne, ale mi to s Jerrym milujeme. Úsměv s tlamičky mi zmizel, když se za náma zavřela brána v Rohatci a my zůstali na dvoře s mojí dceruškou Darinkou a vnučkou Terenkou. Pak už nám to jen vyprávěl bráška Dasty. Byla tam nějaká paní a ta ho znala jménem, protože ho hned zkoušela přivolat, ale to si mohla jen myslet..Dasty se jen díval a za tou paní nešel. Pak mu panička dala povel nahoru a musel vyběhnout schody a tam ho čekalo překvapení..bohužel Dasty takovou radost neměl. To menší černé a hodně divoké začalo Dastyho pusinkovat a zvát ke hře, jenže nevěděla, že se to naše trdlo bojí. Pak se dozvěděl, že je to jeho sestřička a jmenuje se Pegginka. Byla tak hezká a Dasty by si rád hrál, jen nevěděl jak na to. Po hodině na to přišel a začali spolu dovádět po zahradě. Pak prý jeli autem někam l vodě, kde Dasty ukázal, že se vůbec vody nebojí a i přes tvrzení Pegginčiny paničky, že se Peggy vody bojí, ukázala opak. Vrhala se znovu a znovu do vody. Oba řádili a  naši dvounožci se nestačili divit a smát se. Čas rychle běžel a byla tu doba návratu... Dasty a ani Pegginka se nechtěli rozloučit. Stáli a nevěřícně koukali proč se mají rozejít, když se teprve našli. Slíbili si, že se opět brzy uvidí. Pak jen rozloučení a cesta za náma. Doma jsme ho všichni řádně očichali a Dasty nám všem dal pořádnou pusinku. Po cestě domů usnul jako miminko a večer, když si s paničkou opakují, co už Dasty umí u toho začal usínat, tak ho panička uložila do pelíšku a nechala hajat. Byl tak spokojený...asi se mu zdálo o Peggince a o jejich velkém hraní.... 

                                                                                                                                                                                                                                Vaše Kelly

 

29. červenec 2007       Neoficiální závody v agility v Blansku                         to je ale sestava, co říkáte?!

 tak a je to zase za námi...rychle to uteklo.. zdá se to dlouhé čekání, než příjde den, kdy se chtějí pánečkové pochlubit co už umíme a pak je to náhle tu. Ráno pro nás přijela kamarádka Meritka s rodinou..přestěhovali jsme všechno do kufru i Dastíka, který se první divil, proč nemůže za náma do auta a snažil se prolézt škvírou nad mříží. Když konečně pochopil, že za náma nemůže, uvelebil se i s Meritkou vzadu a chvílemi se přetláčeli o místo, což nám Meritka náležitě okomentovala a část cesty prožalovala. Po příjezdu do Blanska jsme trošku netrefili tu pravou cestu na cvičák, ještě že mají paníčkové pusu a oči..jen co se šel náš páneček zeptat na cestu, tak Meritčina panička uviděla nějakou paní, která zrovna dávala cedulku s šipkou určující směr - no příště budeme vědět. Na parkovišti jsme zjistili, že Dastík poblil kufr a panička to musela uklidit, zatím co Dasty dělal, že nic, že to byla asi Meritka. Ještě, že je náš Dasty takový "gentleman"!!!!!!! Jerry se opět ukázal na můstku přes řeku a musel se přenést (je to drsňák každým coulem). Na cvičáku jsme zjistili, že jsme tam pomalu dřív, než pořadatelé i když už bylo po půl osmé a prezentace měla začít v osum. Dušan (náš páneček) a Peťa (páneček Meritky) nám šli obstarat křiš´tálově čistou vodu ze studánky na pití a paničky rozbalili tábořiště (zabrali jednu z mála laviček). Po zapsání jsme dostali všichni plyšovou hračku..pak ještě cvhíle uvolnění a soustředění a pak se začalo...

Nejprve Jumping..bohužel se mi dnes nechtělo cvičit a měla jsem spoustu jiných zájmů a tak jsem se moc neukázala..dotáhla jsem to na 7. místo a Jerry byl na 4. místě. Meritka měla smůlu a diskla se, což nás všechny moc mrzelo, protože jinak měla nejlepší čas. V Openu jsem opět zabodovala, když jsem umíněně odmítala slalom a tunel jsem si oběhla a utíkala za nějakou paní, která mě tam hodně štvala a nadala jsem jí, to mi vyneslo 5. místo a Jerry byl na 3. místě. Meritka zaperlila a získala krásné 2. místo. Byli jsme na ni moc pyšní. V běhu třetím - závěrečném o penízky jsem byla 5 a Jerry 4.

Domů jsme jeli z medailičkou za 3. místo a Jerrymu moc slušela. Samozřejmě jsme si ji vyzkoušeli všichni, abychom si vzali "mustr". A to, že opět páníčkové dmuli prsa, už snad nemusím ani psát.

                                                                 pyšná maminka a Jerry                                                                                         Vaše Kelly

Ahojky

tak jsem Vám opět přišla něco zdělit a to, že nás naši páníčkové opět přihlásili na nějakou soutěž..prý se potřebujeme zdokonalovat a učit nové věci, ale že je to hlavně kvůli nim se nepřiznají...snad jim to činí zvláštní potěšení, nás mučit...nevím. Je to v Blansku a už máme jen týden na přípravu, Taky jsme přemluvili naši kamarádku choďačku  Meritku alias Amarethy Fidelis et Fortis, aby se k nám přidala a opět raději než ona to přijala její panička. Meritka jen z pohledem "je mi to fuk" koukala na paničku, jak se baví s tou naší a nadšeně žvaní o těch závodech. Myslíme si své a nevyvracíme jim to, jen ať se těší..aby tam nakonec nehopsali místo nás.

Snad tam nebude hopsat, jako cvičené opičky.

                                                                                                                                                                     Vaše Kelly

9.6.2007                                                  KK ŠLAPANICE  - neoficiální závody    

Panička při brouzdání na netu natrefila na agiliťácké závody a hned to radostně hlásila pánečkovi a ten s nadšením souhlasil s přihlášením. Než to stačil dopovědět, tak mail už letěl do schránky někde do Šlapanic. Celý natěšení čekali na odpověď. Když na druhý den přišla, tak panička smutně prohlásila, že jsme pouze náhradníci. Nějak přestala doufat, že bychom jeli na závody. Když v pátek večer zazvonil mobil, z nedůvěrou v hlase špitla prosím. Oči se jí rozzářily po chvilce telefonování a ihned jak mobil položila, utíkala za pánečkem do koupelny a hlásila tu šťastnou novinu, že se uvolnilo místo v závodech a že klidně můžeme jít oba - já i Jerry. My z toho tak nadšení nebyli, ale co. Ráno se naházelo plno věcí do auta a  už se jelo. Po příjezdu na místo, jsme vyskočili všichni z auta, páneček otevřel kufr a začalo stěhování na plac. Auto bylo pečlivě uzamčeno a kufr zaklapl. Po kontrole zjistil páneček, že nemá jeho oblíbené brýle a že je určitě nechal v položené v kufru. Měl pravdu, jenže bohužel i s klíčema od auta. Nyní naši pánečkové zalitovali, že už nemají starou dobrou škodověnku..tam stačil kousek drátu a vše bylo vyřešeno..tady to bohužel nešlo. Pak si panička vzpoměla, že nechala přiotevřené okýnko pod boční clonou. Tak ji páneček vytrhl s tím, že prostrčí ruku a vytáhne čudlík u dveří. Bohužel jeho ruka se nedostala ani do poloviny, tak přišla na řadu panička. Bohužel ani ta tam nedosáhla. Chvilku tam jen tak stáli a už se pomalu dostávali do stavu, kdy se oba smějou jako prdlý a všichni kolem se divně dívají. Pak je napadlo, že by mohl Dušan oběma rukama přitlačit okýnko co nejvíce dolů a snad už tam Lidka tu ruku strčí. Páneček tlačil, panička tam rvala ruku a kolemjdoucí lidi se na ně dívali s podezřením na neobyčejně hlučné zloděje. Podařilo se a čudlík vyletěl nahoru, panička vytáhla ruku na které byla už modřina od toho tlačení okýnka dolů, když se snažila pánečkovi pomoci. Než znovu zabouchli kufru pro jistotu se pořádně přesvědčili, že klíče jsou v batohu na zádech. Pak už nám nic nebránilo v přihlášení.

Tady jsme získali novou kamarádku, kterou jsme znali od nás ze cvičáku. Jmenuje se Arinka a její panička Nikolka. Ta přijela s maminkou a zjistili jsme, že je to úplně suprová paní, s kterou se hezky povídá. Den se pomalu vlekl a my běhali a odpočívali. Pořád jsme se ovlažovali vodou, protože bylo fakt hrozné vedro a sluníčko hodně pálilo. Dokonce jsme ke konci už i zvraceli, asi jsme měli úpal a to se nás pánečci snažili pořád schovávat před tím hrozným sluníčkem a dokonce nám koupily i nanukový dort..mňam..ten ale byl. Nebudu to už déle natahovat. Vyhrála jsem ve hře první místo a domů jsem bráškovi Dastymu přivezla strašně barevnou hračku, kterou si ihned oblíbil a pořád se s ní chtěl přetahovat. Domů jsme přijeli moc unavení a hned nás uložili do postýlek, ani jsme se s bráškou Dastym moc nebavili. I dnes jsem moc unavená..to víte..včera toho bylo moc..tak Vám přeji dobrou noc.

                                                                                                                                                          Vaše Kelly  

 

       První članek o závodech ve Šlapanicích, který se mi někam zatoulal, pak jsem ho našla a bylo mi ho líto vymazat!!! Proto se nezlobte, že jsou tu skoro dva stejné články. Děkuji za pochopení.

To zase jednou panička seděla u té bedýnky a najednou se podívala na pánečka a s úsměvem se zeptala, jestli nechce s námi na závody. Samozřejmě jsme zbystřili a poslouchali co se bude dít. Slovo půjdeme nebo pojedeme má na nás magický vliv, to nás vytáhne s postýlky i o půlnoci. Jasan, odpověděl s úsměvem páneček a my věděli, že zase tu bude den, kdy budeme muset dokázat, co je v nás a samozřejmě taky v pánečkovi. Ale zase tak lehké to nebylo. Uzávěrka byla už dávno stanovena a startovka úplně plná. Na mail přišla odpověď, že nás zapíšou, ale jen do náhrádníků. Kdyby náhodou, tak se prostě ozvou. Panička, přemlouvala, abychom tam jeli i tak, jen se kouknout na nové kamarády a tak. Páneček byl neoblomný, i když se hodně snažila. Večer to vzdala. A tak se rozhodli, že budeme mít alespoň mučící den a my se museli jít koupat. To koupání moc nemusíme. Nejdřív já, pak Jerry a nakonec Dasty, no a právě u něj zazvonil telefon a panička s někým chvilku mluvila a pak nadšeně vykřikla..jedeme na závody, uvolnilo se místo.

Ráno v 5 hodin zazvonil budík a muselo se chtě nechtě z postele. Všechno jsme měli přichystané, tak se to jen hodilo do auta a vyrazilo se sbírat zkušenosti na neoficiální závody do Šlapanic u Brna. Cesta nám vzala asi hodinu a tak jsme se mohli ještě zastavit a vyvenčit před cílem cesty. Na místě pánečci vytáhli vše potřebné z auta a auto zamknuli, automaticky si páneček dal klíče do tašky na doklady a z poznámkou, že je nebude sebou tahat je hodil do kufru auta. Po kontrole, zda máme všechno, panička zabouchla kufr. V tom páneček řekl, ať mu dá klíče, že je dá do batohu, aby se neztratily a v tom mu to došlo..klíče jsou v kufru a auto zavřené. Tak a co teď? Nakonec si poradili, naštěstí nechali trošku pootevřené okno a tak ho páneček násilím stáhl alespoň o kousek a panička prostrčila ruku a čudlík povytáhla. Ani nevíte, kolik radosti tento její čin vyvolal. Pak už jsme se šli přihlásit. Šli jsme hájit čest našeho Hodonínského klubu. A jak jsem zjistili, tak ho ještě šla hájit Nikolka Dobrovolná a naše kamarádka Arow (Arinka). Maminka Nikolky si sedla k nám a povídala si, jako by se znali odjakživa. Byla moc fajn.

No a jak dopadl samostatný závod...Překvapila jsem a v kategorii A0 ve hře jsem získala 1. místo, jumpingu 4. místo a v agility 8. místo.  Jerry a jeho věčné rozhlížení, kdo, kde a s kým nám získalo ve hře 5. místo, jumpingu 8. místo a v agilitách 9. místo. V součtu jsme skončily Kelly 5.místo a Jerry 8. místo.

Získali jsme nové kamarády, taky jsme vyzkoušeli jiné překážky, než doma. Látkový tunel i áčko byli odlišné od našich. Taky jsem zjistili, že by jsme měli trénovat házení míčků do koše , což se ne každému podařilo. A celkové ohodnocení sobotního dne - bylo to moc super a myslím si, že se za nás náš klub nemusí stydět.

PS: Doufám, že se nebude Arinka a její panička zlobit, když Vám vyzradíme, jak dopadli - hra 1. místo, jumping 3. místo a agility 5. místo, takže celkově 3. místo.

 

                                      Tady najdete výsledky z našeho závodi ve Šlapanicích - http://www.kkslapanice.com/agi/SA0n07.xls                                                                                                Vaše Kelly

***************************************************************************************************************************

2.6.2007        tak tady jsme na 2. místě a už tady pohlédáme po prvním stupínku  Hodonínská tlapka - neoficiální závody   tak to určitě poznáte..JSME PRVNÍ  

 Dnešní den je pro nás výjmečný..ať už to bylo tím, že jste nám drželi tlapičky a pěstičky, nebo štěstím, tak jsme dnes udělali svým pánečkům radost. Dnes byl totiž náš       první agiliťácký závod. První jsme si jen tak hráli a tam bohužel jsme toho moc nezvládli, ale i tak jsem skončila na hezkém 4. místě a Jerry byl kolem 10. místa. V druhém závodu jsem se bohužel diskla hned u druhé překážky, ale pak jsem parkur se ctí dokončila..no přece to kvůli tomu nevzdám a můj malý Jerry zvládl parkur zaběhnout bez chyby..sice za překážkou zůstal stát a pózoval pro obecenstvo...za to ztratil nějakou vteřinku..ale i tak vyhrál krásné 2. místo. To už panička nevydržela a hned volala bráškovi Arčímu, aby se podělila o tu radost a o to jak je na nás a na pánečka pyšná. Pak došla na řadu poslední část a tam jsme se mohli předvést, jak zvládáme kladinu a áčko. Já šla v A0 pokaždé jako první, no a teď to nebyla výjimka. Při áčku jsem se nějak špatně odrazila a málem jsem to nevyšplhala, ale podařilo se..stála jsem na vrcholu a když jsem chtěla seběhnout, tak jsem se tam málem zkutálela dolů. No ale prý i kdybych se koulela po áčku dolů a vzala to přes zónu, tak by se mi to počítalo jako správně udělaná překážka.  Pak na slalomu jsem se trochu zasekla a dostala jsem trestný bodík a druhý jsem dostala za odmítnutí poslední překážky, protože mě jedna paní chtěla povzbudit a já místo toho abych skočila, tak jsem se zastavila a dívala se co po mě ta paní chce. Nakonec jsem ji dodělala. No a Jerry..zaběhl parkur opět úplně bez chybičky a světe div se...VYHRÁL..byl první. Sice jsme to zjistili, až když už běhali large, ale o to jsme měli větší radost a pyšní páníčkové dmuli prsa. Panička zadržovala slzičky dojetí, když jsme stáli na stupínkách vítězů. Po závodech se samozřejmě obvolala celá rodinka a pěla se chvála, jak jsme šikovní a jak jsou všichni na nás pyšní. Takže děkujeme všem, kdo nám držel tlapičky i těm, kdo nám držel pěstičky. A těm, kteří nám to nepřáli? Dobře jim tak. A co dnes nakonec dodat...kdy jsou další závody?

                                                                                                                                                           no a tohle jsou ceny, které jsme vyhráli                                                                                              Vaše Kelly    

30. května 2007

Tak se nám blíží první závody. Věřím tomu, že se tam předvedeme v tom nejlepším světle. Panička už plánuje, jak video ze závodů pošle do televize..prý to bude menší trapásek. Myslí si, že pobavíme s pánečkem všechny kamarády i nekamarády. Ale sranda musí být. Nebojte se...zážitky ze závodů Vám tu přetlumočím.....

Ještě jsem chtěla podotknout, že po měsíci (a to přesně na den), kdy Dasty postavil obě ouška, přišel asi na to, že je pohodlnější je mít jen tak, kam prostě to ucho spadne a nosí je opět klapaté. Je to pěkný rošťák a lumpík, no a tahle imige to jen potvrzuje. Postaví je jen, když se nese jídlo..v tom jsme asi stejní..za něco do misky uděláme cokoliv..teda když se nám chce. Taky už bychom si všichni oddechly, kdyby už měl Dasty po pubertě, protože takový ječák ( no..on si myslí, že štěká a že se ho všichni bojí) nemá nikdo v širém okolí..panička vždycky říká, že všichni musí vědět, že se naše rodinka vrací domů, nebo naopak, že doma jsme. K něčemu to asi dobré bude..cizí se k nám bojí chodit, protože když začneme ještě my, to je teprve muzika - skoro Superstár. Dasty vyštěká výšky, Jerry to kombinuje a já mám prý na čumáčku tlumič, protože prý štěkám tak přidušeně. Ale spolu nám to zní suprově. Zkuste se zeptat těch, co nás znají..určitě mě dají za pravdu.

                                                                                                                                                                                                 Vaše Kelly

23. května 2007

Tak dnes jen krátce. Nevím co se to děje, ale Dasty mě asi nakazil..začala jsem se chovat jako štěně. Nikdy mě panička napřinutila nosit aportky a teď běhám pro ně a nosím je tomu, kdo si mě zavolá. Taky jsem nikdy nerozkousávala klacíky a teď dělám bordel, jako malý prdlý bráška Dasty. Jen za námi musí chodit a uklízet. To jsme se nějak nenaučili a asi se to ani nenaučíme. Tak už se nám to krátí..za 10 dní nás čeká závod a panička říká, že pokud by byla soutěž v tom, který pejsek vydrží dýl stát před překážkou, tak to vyhraje mé dítě Jerry..páneček by už měl parkurek za sebou a Jerry pořád stojí u první překážky a přemýšlí, jestli má skočit, nebo ne. Být taková soutěž, tak máme pohárku plné skříně. Tak se uvidí. Alespoň zkusíme, jaké to je..vždyť nikde přece není psáno, že se musí vyhrát..vždyť přece stačí, když se zúčastníme.

DASTY A AGILITY(opět vypráví Kelly) 

Náš malý bráška začal s námi jezdit na cvičák. Zatím co vyspával pěkně ve stínu, my makali jako blázni..hop...hop...tunéél..hopla..kruh..áčko..nahoru..okolo..hop....atd. a pořád znovu a znovu. Dnes konečně přišlo i na něj. Cvičit ho začala naše mladší panička Kristýna ( je to mladší sestřička naší paničky). První překážkou byl pevný tunel. Dasty nejprve běhal pořád podél tunelu..není přece nějaký jezevec, aby lozil nějakou dírou. Nakonec ho stejně donutili do tunelu vlézt a Dasty zjistil, že je to docela sranda. Horší to bylo v látkovém tunelu, který následoval po pevném..nějaká cizí paní držela Dasťáka před dírou a Kristýna klečela na druhém konci a dělala ze sebe blázna, což se musí, aby jsme tím prostě prošli. Podařilo se a Dasty proběhl hned několikrát po sobě. Pak následovala skočka položená jen tak na trávě. Poprvé ji hravě přeskočil a pak ho upotal nějaký kamarád a tak ho musela Kristýna násilím dostat zpět před skočku. To neměla dělat..Dasty se urazil a úplně ignoroval všechny, kdo se snažili ho volat, ale vydrželo mu to jen chvíli, pak se do toho zase dostal. Áčko bylo předposlední překážkou. Poprvé to prošel velmi váhavě..napodruhé to proběhl jako frajer a hned jak dostal pochvalu se otočil a proběhl si to ještě zpátky. Poslední překážkou byl slalom. Dasty si zřejmě usmyslel, že se nenechá nikým tahat sem tam a procházel se pěkně kolem tyček jak se mu to právě líbilo.. Cvičitelka Jaruška zavelila Kristýně, aby sundala ponožku a začala se s Dastym přetahovat a vida ono to zabralo. Dasty si ani nevšiml, že hopsá, jak paničky pískají. Tak skončil Dastyho první cvičící den. Unaveně klesl na trávu a usnul spánkem bezstarostného štěněte, zatím co mi ještě makali. Ale i na něj dojde a bude běhat a hopsat podle paničky, nebo pánečka, ale to ještě chvíli potrvá, tak si Dasty ještě užívej.

9. května 2007

Za chvilku to bude měsíc, co u nás zakotvil malý Dasty. Už se trochu povytáhl a už je větší než já. V tom, že je ztřeštěný, tak na tom se nic nezměnilo. Čůrat už taky chodí ven. Na cvičáku už cvičí kromě hopsacích překážek všechny a tunel zvládá sám. Očkování zvládl taky levou zadní a na vodítku chodí jako největší frajer..nese se jako páv. A dokonce už chodí po vesnici stejně jako my bez vodítka. Je to velmi učenlivé mimino, jen kdyby nebyl tak strašně uječený..to nechci slyšet, až bude v pubertě..to bude zábava. Taky se nám už sám vykoupal..zvědavec nám spadl do Moravy a tak ho musel páneček vytahovat..no alespoň jsme zjistili, že plavat umí a může v létě s námi k vodě. A taky bych se chtěla pochválit já..jdeme na závody..pro nás začátečníky je pořádá Agility Hodonín..a my se jdeme zúčastnit a zkusit si to. Teda samo se těší víc naši pánečkové, než my. Takže mě a Jerrymu 2.6. držte tlapičky a pěstičky.                                      

                                                                                                                                                                                               

17. dubna 2007

Dnes nebudu psát o tetě Agině. Dnes nechci a ani nemůžu být smutná. Máme totiž důvod k radosti. Tou radostí je 8 týdenní ztřeštěný bráška Dasty. Naši páníčci rozhodli o tom, že je čas na nový přírustek do rodiny. Prý je to šeltie, ale mě to připadá jako uštěkaná chlupatá koule, které je všude plno. Já i Jerry jsme z toho úplně paf....něco tak divokého tu dlouho nebylo. Všechno, co je v jeho dosahu padne za vlast a panička jen chodí a utírá loužičky. Ukazujeme mu, že slušně vychovaní pejsci doma nečůrají, ani nekadí, ale zatím je mu to fuk a tak ho každou chvilku volá panička ven na sluníčko a do trávy. Dnes ho čeká první očkování a to mu vůbec nezávidíme, protože to hodně bolí. Teda alespoň nás to teda bolelo. Taky jedeme to naše třeštidlo představit Darči, Terence a tetě Agině. To jsem fakt zvědavá, co na to řeknou oni. Dnes dostal poprvé obojek a vodítko a učil se chodit na vodítku. Musím říct, že mu to celkem šlo a sem tam i popoběhl.  Nezlobte se, ale musím jít spinkat, jsem hrozně unavená. Ono to dá fušku uhlídat jedno ztřeštěné štěně a to jsem Vám nenapsala, že tu dnes měl i sestřičku. Ta bohužel nebude s námi, protože jde do nové rodiny. Bude to stejně jako mi domácí gaučový psík.

                                                                                                      Vaše Kelly

TETA AGINAAHOJTE LIDIČKY, DNES JSME SE DOZVĚDĚLI, ŽE TETA AGINA TETA AGINAJE DOST NEMOCNÁ. ASI NÁM ODEJDE I NÁŠ POSLEDNÍ VELIKÝ KAMARÁD. BYLI JSME SE ZA NÍ PODÍVAT A TETA UŽ S NÁMA NECHTĚLA ANI VEN. PAK SE NÁM JI PODAŘILO PŘEMLUVIT, ALE ZADNÍ NOŽIČKY JÍ NESLOUŽILI TAK JAK MĚLI A PÁNEČEK JI MUSEL PODEPÍRAT. STEJNĚ ALE NEZABRÁNIL TOMU, ŽE DVAKRÁT SPADLA. TETA AGINA JE CELÁ JEJÍ MAMINKA RITA. NIKDY NIKOMU NEUBLÍŽILI A MILOVALI APORTY. ANI JEDNA SE NEHODILY NA OBRANU, PROTOŽE MILOVALI VŠECHNY LIDIČKY KOLEM. TI MALÍ DVOUNOŽCI SI PRO TETU AGINU CHODILI, ABY SI S NIMA HRÁLA A NOSILA JIM KLACÍKY.  DOKUD TEDA MOHLA. PAK, KDYŽ BYLA STARŠÍ, ZAČALA ŠPATNĚ CHODIT A PROCHÁZKY ZVLÁDALA ČÍM DÁL HŮŘ. NEJRADŠI LEŽELA V KUCHYNI, NĚKDY JSME O NÍ NEVĚDĚLI CELÝ DEN. POSLEDNÍ DOBOU UŽ NÁS ANI NESLYŠÍ ŠTĚKAT, TO KDYŽ JI VOLÁME ZA NÁMA. I KDYŽ BY CHTĚLA S NÁMA BĚHAT, PROTOŽE SE JEŠTĚ CHCE RADOVAT, UŽ NEMŮŽE.

STOJÍME U NÍ A PUSINKUJEME JI... DÍVÁ SE NA NÁS... NEVÍ CO PO NÍ CHCEME...NESLYŠÍ...PÁNEČKOVÉ JSOU MOC SMUTNÍ A RADÍ SE CO S NÍ.... PAN DOKTOR TO ROZHODNE.... O ČEM TO SAKRA MLUVÍ, NEROZUMÍME TOMU A MÁME STRACH.... MLUVÍ O TOM, ŽE JE TO TĚŽKÉ....PANIČKA MÁ V OČÍCH SLZY...NO TAK UŽ NÁM ŘEKNĚTE, CO SE DĚJE...VÁŽNĚ TOMU NEROZUMÍME...NEVÍME, JAK JE ROZVESELIT...NIC NEZABÍRÁ...PROČ SE POŘÁD DÍVAJÍ NA TETU...JAK TOHLE ASI DOPADNE............

UŽ JE TO SKORO TÝDEN A TETA JE NA TOM STEJNĚ, MOŽNÁ SNAD O TROCHU LÍP. ZE SCHODŮ I DO SCHODŮ SE JÍ MUSÍ POMÁHAT. KDYŽ SE JDE VYVENČIT, MUSÍ SE HLÍDAT, ABY NESPADLA. OBEJDE ZAHRADU A JE HODNĚ, HODNĚ UNAVENÁ. ALE PAPÁNÍ JÍ CHUTNÁ. KDYŽ MY VYPTÁVÁME, TAK ONA TAKY. ŘÍKALI, ŽE UŽ TO LEPŠÍ NEBUDE, PRÝ UŽ JE STARÁ. ZASLECHLI JSME NĚCO, ŽE POKUD SE TO ZHORŠÍ, TAK TETA USNE NAVŽDY. COPAK TO JDE? VŽDYŤ MI TAKY SPINKÁME A JAK RÁDI, ALE VŽDYCKY SE ZBUDÍME. TAK JAK MŮŽE SPINKAT NAVŽDY? JAK JEN TO BUDE DÁL?

OTEPLILO SE A S TÍM TROCHU POLEVILA BOLEST. TETA AGINA SE VYHŘÍVÁ NA SLUNÍČKU. JE UNAVENÁ, KDYŽ JDE ZA NÁMI NA ZAHRADU A PAK DLOUHO ODPOČÍVÁ, ALE CHCE TAM BÝT S NÁMI. DÁVÁME JÍ PUSINKY A UKAZUJEME JÍ, JAK JI MÁME RÁDI. DÍVÁ SE NA NÁS, JAK SI HRAJEME, ALE NA NAŠE VOLÁNÍ NEREAGUJE. PAK SE ZVEDNE A JDE SI LEHNOUT DOMŮ A TAM ZASE USNE. POMALU ZAČÍNÁME CHÁPAT, ŽE UŽ TO LEPŠÍ NEBUDE A TETA PROSTĚ UŽ S NÁMA NA PROCHAJDY NEMŮŽE. JE PRO NI NÁROČNÉ JEN SEJÍT SCHODY A NE TAK JÍT S NÁMA NA HODINOVOU PROCHAJDU. ALE HLAVNÍ JE, ŽE CHODÍ SAMA A ŽE JI NEMUSÍ PÁNÍČKOVÉ POMÁHAT, TAK JAKO PŘED TÍM.

"DÍVÁM  SE PANIČCE DO OČÍ, VIDÍM, ŽE NA MĚ MLUVÍ, ALE JEJÍM SLOVŮM NEROZUMÍM. NAUČILI JSME SE POSUŇKY. HLADÍ MĚ PO SRSTI A LÍBÍ SE MI TO. JAK RÁDA BYCH ZNOVU UTÍKALA A PŘINESLA JÍ APORT. JSEM TAK UNAVENÁ. VÍM TO JÁ A VÍ TO I ONA. NENUTÍ MĚ CHODIT A JSEM JÍ ZA TO OPRAVDU VDĚČNÁ. JEN KDYŽ MUSÍM, TAK SE NA NI PODÍVÁM A ONA MI ROZUMÍ. SLUNÍČKO MĚ HŘEJE DO KOŽÍŠKU A JE TO TAK PŘÍJEMNÉ. BOLEST TROCHU POVOLILA A CÍTÍM SE LÍP.  ALE JAK DLOUHO..........."

TOPlist