Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 06.04.2012 08:51:03

Němečtí pinčové a kříženečkové

O HODONÍNSKÉHO MACHRA aneb V PYŽAMU JE KAŽDÝ KRÁL

Jednoho krásného jarního dne, kdy ještě cvičák byl cvičákem a ne rybníkem pro kačeny jsme po tréninku seděli a užívali si sluníčka. Přišla řeč i na neoficky a tak Eva jen z legrace plácla..jo..a mohlo by to být něco jiného..co třeba běhat v pyžamu? Nejprve jsme se na ni podívali nevěřícně a pak nás nápad nadchl..to jsme ještě nezkoušeli, tak proč do toho nejít? Přijela jsem domů a ihned jsem psala mejlík manažerce společnosti Dibaq a prosila je o sponzoring na naše netradiční závody. Sice jsem měla pochybnosti o tom, že lidi budou chtít ze sebe dělat blázny a běhat v pyžamu, přesto jsem se obrátila na společnost s žádostí o sponzoring. Když mi přišla kladná odpověď od manžerky společnosti Dibaq, věděla jsem, že závody se určitě vydaří.. Startovka se začala plnit a většina se nehlásila na Machra, ale na pyžamovou párty. Z toho nám bylo jasné, že za pyžama na parkuru se určitě stydět nikdo nebude. Vše klapalo, poháry objendané, sponzoring nám měl být doručen skoro až pod nos :oD. Byla jsem v klidu...až do doby, kdy mi zazvonil mobil, ve kterém mi mamka sdělila, že poháry sice dorazily, ale na lístku je napsáno, že zboží je poškozené. Bylo 4 dny před závodama. Nemeškala jsem, sedala do auta a jela do vedlejší vesnice pro poháry, které se možná váleli někde poškozené na poště. Cestou jsem přemýšlela, co budu dělat..zda je budu rozesílat poštou po novém doručení a nebo budou závodníci dostávat poháry papírové. Na poště se na mě dívala paní za přepážkou nějak divně..ale myslím, že šílený výraz v mých očích toho nebyl příčinou. Když jsem obsah krabice zkontrolovala, tak jsem zjistila, že poháry jsou dobře zabaleny a tudíž nepoškozeny..spadl mi kámen ze srdce a já začala opět věřit, že nad námi stojí všichni svatí a že nás má asi někdo hodně rád. Poháry byly nádherné a speciální poháry pro Machra byli fakt lákavé..a dokonce mi manžel řekl, proč jsem neobjednala o jeden víc pro nás :oD. Sponzora jsem vyzvedla ve čtvrtek a i přesto, že naše autí se mi zdálo dost velké, nad tou spoustou cen, které nám byly doručeny od společnosti Dibaq jsem musela mít přiotevřený kufr, aby se mi to tam všechno vlezlo. A bylo to tu..sobota a s ní naše pyžamová párty. Všichni se pustili do příprav a než se začali sjíždět závodníci, bylo vše připraveno. Nikdo nemusel platit pokutu za nedodržení nočního úboru a bez řečí se závodníci navlekli do sývch oblečků a i když někteří měli problém v tom běhat, nevzdali to..Prohlídka parkurů se spíše podobala přehlídce různých nočních úborů.. Závody zdárně spěly ke konci a bylo tu vyhlašování..Vyhlašování bylo fakt štědré..mnoho cen, krásné poháry a šťastné tváře závodníků, kteří si odnášeli granulky Fitmin, konzervy, vitamínky.. Blahopřejeme všem, kteří stáli na stupínkách nejvyšších, blahopřejeme novopečeným Machrům..a těm, kteří nevyhráli..příště jim to nandáte ;o) Chtěla bych poděkovat společnosti Dibaq, která našeho Machra podpořila výrobky z výživového programu Fitmin. Jmenovitě pak paní Soni - moc děkuju za přímluvu ke sponzoringu našich závodů. Děkuji všem, kteří se podíleli na tom, aby naše závody zdárně dospěly do cíle..ať už pomocníkům, našemu výpočetnímu středisku, kantýně, nebo našemu rozhodčímu, který stál na tom sluníčku celý den a posuzoval naší snahu být nejlepší..být HODONÍNSKÝ MACHR V PYŽAMU :oD Lidka

Dnes Jerry ve 14.00 dostal injekci a pak druhou, protože odmítl usnout ;o). Když se mu to podařilo, byl páneček vykázán s tím, že až bude zákrok hotový, dostane vědět a přijede si pro Jerryho. Nakonec jeli s paničkou pro Jerryho oba. Zákrok trval asi 2 hodiny a když jsme si Jerryho brali, tak jsem musela potlačit slzu, byl ještě malátný a takový zranitelný..prostě takového ho neznáme..sice je vždy takový malý autista a nedává city najevo, ale teď se díval unavenýma očkama na nás oba a Dušana začal pusinkovat..byla to fakt změna. Přijeli jsme do Rohatce a chvilku poseděli a tam se Jerry začal snažit o první kroky..samozřejmě mu to nešlo a vždy brzy lehl a usnul. Po příjezdu domů ještě chvilku odpočíval, ale už sebou mrskal víc. Vzala jsem ho na zahradu, aby se vyčůral. Buď seděl a nebo ležel, ale nečůral, to zvládl doma na koberci, tak to páneček musel uklidit :oD. Večer už ušel sám asi 10 m, byl to jeho velký výkon s límcem. Snaží se, snad to zítra bude lepší, ale noc bude asi hezky akční a to nás čekají zítra závody. Jerry s Kelkou jdou na službu k mamce. Za týden by měl Jerry závodit, je přihlášený k nám na závody. Uvidíme jak to bude vypadat..může být přece klidně funklub jako Kelka, hlavně, když to bude dobré...tak nám držte o víkendu tlapičky..zatím se loučím.

 

 

Jerry má problémy od malička s paspárkama na předních nožkách. Věčně ulomené, nebo vyvrácené paspárky byli pro nás noční můrou. Už tak byl Jerry netykavka a city k nám dával najevo jen občas a když se mu stalo několikrát do roka tady toto, tak se s námi nebavil vůbec. Rozhodnutí bylo těžké, ale je to pro jeho dobro. Konečně bude mít klid a nebude pajdat na procházkách, nebude se věčně stranit a může vesele běhat bez toho, aby jsem se báli, že dnes příjdeme zase s natženým paspárkem. Při této příležitosti mu necháme i vyčistit zubíčky, takže už příště Vás oslní svým bělostným chrupem :o). V pátek drže kamarádi tlapičky a pěsti. V pátek jde Jerry na zkrášlení.

 

V květnu oslavil náš Jerry své 8 narozeniny. Přestože ze srdce nesnáší projevy náklonsti a lásky, byl tomu všemu podroben a následně pusinkama mučen. Jeho utrápený výraz byl dostačujícím důkazem toho, že jsme fakt trapní :o)

Kelly nám kulhá a dobrala tabletky, bolesti nemá a vesele honí zajíce, ptáčky a vše  co se na procházkách pohybuje. Sice než se rozběhne je vše v nenávratnu, ale její štěstí v očích, že to konečně zahnala je pro ni a pro všechny sladkou odměnou.

Na závody jsme nezanevřeli a statečně je objíždíme dál. Víkend, který jsme doma věnujeme práci na baráčku, aby rodičové neměli připomínky, že jen trajdáme :oD

V červnu a ani v květnu jsme toho moc nenatrénovali, protože cvičák nám zaplavila spodní voda Moravy, za což jí patří velký dík :o(.

Teď momentálně tam máme trávu po kolena a hodilo by se velké stádo pořadně hladových oveček.

Dasty nám bojoval. Jako pokaždé, když přijedeme do Rohatce, jde zkontrolovat revír a neopomene i na slepice. Dastyho hlasité počítání a buzerace sleic jednu vyprovokovala k činům. Jakmile Dasty prostrčil čumák přes pletivo, tak místo, aby se slepice bázlivě rozutekly, tak se jedna zaklovla Dastymu do škraně. Dasty ječel,slepice se držela a ostatní ze smečky se utíkali schovat. Nakonec se bojovnice pustila a Dasty utíkal pryč. Od té doby mají slepice od Dastyho klid.

Nevím jestli tohle, nebo jiná příčina...ale Dasty dostal po dlouhé době záchvat. Tento byl docela těžký a tak panička jede dnes s Jerrym k paní doktorce, tak se zeptá, jeslti nemůže dostat Dasty čípek, kdyby se obejvil podobný záchvat, kdy ještě jeden neodezněl a přišle další. Pánečke jich napočítal během dvou hodin 7.

Je to asi 14 dnů, co začala Kelly kulhat na přední nožku. Ze zčaátku to bylo jen po procházce, pak to začalo při procházce a pak už i před procházkou a taky doma. Rozhodli jsme se pro rentgen a tak jsme Kelku objednali. Termín byl dohodnutý na 13. května v 17.00 a protože byla panička hodně nervozní, tak měl za úkol páneček ihned paničku informovat. Když jí zazvonil v práci mobil, tak i přes zákaz ho zvedla a tam se dozvěděla jen to, že Kelly chtěla u toho maminku a nic se nedělo. Takže druhý den se to bude opakovat. A tak se jelo i druhý den a opět na 17.00. Kelly byla vzteklá a nervózní na všechny, ale jakmile vstoupila do ordinace úplně ztichla a byla jako vyměněná. Následovalo focení a natahování její nožičky a Kelka to snášela velmi statečně. První snímek nebyl sice nic moc, ale ukázal na artrózu v pokročilém stádiu. Při čekání na druhý snímek se diskutovalo o tom, co Kelka bude asi užívat. ALe když byl druhý snímek hotový, tak to co ukázal přkvapilo fakt všechny. Kelka  si "nějakým zázrakem" vyhodila "ramínko z kloubu a že to bylo zranění starší, tak už s tím nejde nic dělat.

 

 15.3. Kelly oslavila 11 narozeniny. Naše beruška je babička. Vzpomínám na to, jak jsem si ji přivezla a připadá mi to jako nedávno, když jsem si ji přivezla domů a byla ot samá nožička a pořád se všude pletla. Všude jí bylo plno a její štěkot byl slyšet všude a teď už je to 11 let, co mě denně provází. Společně jsem toho spolu mnoho zažily a společně se potýkaly na její "stará kolena" agilitami a já se na ní učila. A ona byla moc dobrá žákyně a taky učitelka. Přeju jí za celou naši rodinku a celou smečku pevné zdravíčko a ještě spoustu šťastých let mezi námi.

 

V únoru jsme oslavovali a to nejen ja u člověčí smečky, tak i u naší psí. Dušanův taťka slaví ve stejný den jako náš Dasty, tak to byli dvojité narozky. Zatímco náš Dastík si užíval pamlsků a ze sourozenci se dělil o uvařené kuřátko, tak děda dostal jinou meducínku. V plánu byla jiná, ale bohužel spadla při přenášení nákupu z auta domů před domem a tak se hnědá hořká tekutinka rozlévala po silnici a na bělostném snížku vypadala spíše komicky, než tragicky. Stejně zněla i věta: "Dědo, koupili jsme ti Ferdu k narozkám, ale bohužel jsem ho před domem rozbili, tak si mysli, že jsi ho dostal a tady máš něco jiného." Samozřejmě oběma klukům se nejprve přálo hodně štěstíčka a zdravíčka..tak to přece chodí ne? Děda myslím nelitoval rozbité flašky, když mu každou ruku zaměstanvála slivovička v litrové flašence . Mamka zrovna jednu zabavila - prý na koblihy a jiné potřebné věci..jak si to vyřešili nevíme, ale koblihy byli moc dobré.

Na cvičáku jsem se sice zdržovali i za sněhu, ale když konečně ta bílá srač** zmizela a objevilo se sluníčko naše nadšení neznalo mezí - to může pochopit jen agiliťák.

TOPlist